Láska za časů cholery

Kniha je vyrazne lepsi, ve filmu mi moc nesedl casting, coz muze byt muj subjektivni problem, jelikoz jsem si postavy predstavoval jinak. Ale spis jsem nechapal promenu Florentina Arizi, ktereho z niceho nic po pul hodine filmu zacal hrat Javier Bardem. Ferminu Urbino oproti tomu hrala cely film tataz herecka. Dale pak otec Ferminy, ktereho hral John Leguizamo, vypadal, ze je maximalne o pet let starsi nez jeho dcera. No nevim, davam tri hvezdy, coz je spise oceneni kvalit knihy, nez filmu. (11.04.2011)

Drze si tu dovolím tvrdit, že ti přítomní, kteří se tady ohánějí argumentem, že Newellova adaptace totálně zprznila Marquezovu předlohu, dotyčnou knížku ani nečetli. Podle mě film věrně předlohu následoval (i nějaký ten filmový magický realismus by se tu našel...). To, co se zdálo ve filmu kýčovité a trapné, působilo tak i v knize. Film se mi jako celek líbil, kriticky hodnotím přehnanou délku a výběr hlavní představitelky – krásou ani hereckým uměním rozhodně neoplývala. Chválím soundtrack, který si asi pořídím (kdo by se hodil pro film odehrávající se v Kolumbii podle klasiky kolumbijské literatury víc než Shakira?). (06.03.2008)

Zhlédnuto bezprostředně do dočtení Márquezovy stejnojmenné literární předlohy. V souvislosti s nedávným úmrtím velkého Márqueze jsem se rozhodl si od něho něco na jeho počest přečíst, a moje ruka padla právě na Lásku za časů cholery. Na této knize asi nejvíc oceňuji vystižení více podob lásky a působivý popis stárnutí hlavní postavy a jeho postupující tělesné sešlosti (obé je ve filmu jen letmo naznačeno - zatímco Javier Bardem dostal alespoň působivá šedivá fousiska, stařecké brejličky a plešatou paruku, Giovanna Mezzogiorno vypadá až na bílé vlasy a pár vrásek kolem očí pořád stejně jako ve svých 20 letech). Jinak je to ale v podstatě lepší červená knihovna, která má k nejvyšším literárním metám docela daleko - za sebe nemám problém napsat, že Márqueze v oblibě zrovna dvakrát nemám, několik jeho knih jsem odložil rozečtených, a svůj umělecký vrchol v románu Sto roků samoty z r. 1967 podle mě už nikdy nepřekonal. Láska za časů cholery je o 18 let mladší, a je to jistě dost osobní text, do něhož dal autor mnoho ze svých životních zkušeností. Přesto jsem se stále při čtení nemohl ubránit pocitu, že mi tam něco prostě nehraje a že to není úplně můj literární cup of tea. V podstatě totéž bych mohl říct i o tomto filmu, který na jednu stranu považuji sice za velmi dobrou adaptaci předlohy (osobně bych neměl problém dát tomuto filmu i 4 hvězdy, kdyby byl natočený ve španělštině a nebyl zprasený tou Shakirou), ale jako samostatný film příliš neobstojí. Od toho se odvíjí i kritika - tomuto snímku lze v podstatě vyčítat téměř to samé, co jeho předloze, ať už je to přehnaná melodramatičnost, nadsázka, vypjatá emocionálnost, kýčovité exotické lokace, apod. Únavná je i dlouhá stopáž, nevýrazná hudba a jakýsi laciný nízkorozpočtový televizní look, jakým celý film působí - místy je film v podstatě k nerozeznání od nějaké přiblblé latinskoamerické telenovely. Na druhou stranu se mi úplně nechce smést tenhle film jen tak lehko ze stolu, protože má podle mě i celou řadu kvalit - hereckými výkony počínaje (vynikající herecká kreace Javiera Bardema) a třeba krásnou kamerou konče. Z předlohy bylo pochopitelně vypuštěno nemálo látky, ale jinak to ani být nemůže, a osobně jsem byl právě dosti zvědavý na srovnání filmu s jeho románovou předlohou, z něhož nakonec film nevyšel vůbec tak špatně. Celkově si myslím, že hlavní problém tohoto filmu tkví v následujícím paradoxu: neměli by ho vidět lidé, kteří předlohu nečetli, protože bez obeznámenosti s ní nelze docenit specifickou poetiku tohoto filmu, a neměli by ho vidět ale ani ti, kdo román četli, protože budou nutně zklamáni - případy, kdy se filmová adaptace alespoň vyrovnala své předloze (nedejbože aby ji překonala), jsou velmi vzácné, a zde je tomu nejinak. Za sebe tak nemám problém napsat, že mi tento film přijde nejenom nepříliš zdařilý, ale v podstatě i zbytečný - k předloze nepřidává vůbec nic, pouze ji logicky redukuje, aby se převedla do filmové řeči. Za mě slabší tři hvězdy. (08.05.2014)

Tak velký příběh, tak velká láska, a přesto ve mě osud Florentina a Ferminy nevyvolal žádné velké pohnutí. Výprava byla slušná, Bardem přesvědčivý, Giovanna Mezzogiorno krásná a adaptace poměrně věrná předloze, tak jak je možné, že dominantním pocitem byla nuda? Snad to bylo tou přepálenou délkou, snad lhostejností s níž Newell příběh velké nešťastné lásky předkládá, snad podivně strnulými hereckými výkony. Možná jsem měl raději sáhnout do knihovny pro Marquézovu knihu. (10.05.2011)

Nemůžu si pomoct, ale pokud je předloha tak uznávána - a já ji nečetl - jaksi se při zpracování ta velikost ztratila. Člověk z toho cítí ta témata, hlavně to téma lásky a co vlastně láska je, ale podáno je to tak nějak banálně, že to diváka nemá čím okouzlit. Snad jen tou přirozeností, jak jsou zde jednotlivé scény zobrazovány. Nemáte ale ani pocit silné lásky nebo vášně. Ve své lásce a emotivnosti je snímek vlastně celkem sterilní. Někdy by klasika měla zůstat klasikou v knižní podobě. (04.03.2014)