Láska za časů cholery

Natočit film podle knihy, kde převažuje forma nad obsahem a příběh je tudíž až na druhém místě, je vždycky těžké a skoro nikdy z toho nevzejde žádná velká sláva, což bych rozhodně nedávala tak úplně za vinu režisérovi. Zfilmovat Marquézův magický realismus musel být opravdu oříšek, ale tohle bylo teda fakt moc... Ta stopáž filmu byla přímo nesnesitelná. Film byl nezáživný, nevynikal hereckými výkony, ani pěknými kostými, prostě na něm nabylo nic zajímavého a člověk se po půl hodině modlil, ať už to proboha skončí. Myslím, že film o lásce rozdělené osudem na 50 let, by se dal natočit lépe - ať už romantičtěji nebo dramatičtěji - a ještě by se vlezl tak maximálně do 90 minut a všichni by byli spokojení. (10.02.2009)

Márquezovu knihu som zatiaľ nečítal, ale už teraz mi je jasné, že Newell sk*rvil všetko, čo sa dalo a výsledkom jeho práce je extrémne predražená celovečerná telenovela s príííšernými hereckými výkonmi všetkých zúčastnených (áno, aj oscarový a doteraz vždy perfektný Bardem je tu vyslovene na smiech), dialógmi, ktorých kvalita osciluje medzi mantinelmi "telenovela" a "nepodarené porno", a scenárom, ktorý namiesto pracovného stola producenta mal rovno putovať do skartovačky. Gýč, nepodarok, estetický zločin, fuj! 2 / 10. P.S.: Po prečítaní výbornej Márquezovej predlohy by som najradšej aj tú jednu hviezdičku strhol... (14.03.2008)

Druhá hvězdička je za to , že jsem vydržela do konce. Především bych chtěla říci, že tento film nemá z mého pohledu s romantikou naprosto nic společného. Možná si ji tak představují pánové, ale milovat jednu a být svým způsobem bezohledný k ostatním ženám, není nic charakterního a už vůbec ne romantického (tedy krom neštěstí duše). Navíc mne hlavní hrdina dost odpuzoval a to nejen chováním. Předlohu neznám, ale možná nám tvůrci chtěli ukázat pravdu přísloví "Kdo si počká ten se dočká", ale kvůli tomu snad není třeba marnit víc jak dvě hodiny. (22.01.2011)

Již od okamžiku, kdy Florentino Ariza (Javier Bardem) poprvé uzří krásnou Ferminu (Giovanna Mezzogiorno) ví, že toto je jeho osudová láska. Bohužel osud (a hlavně Ferminin otec) mladé lásce nepřeje, a Fermina se nakonec vdává za místního bohatého lékaře. Ale osud se nedá ošálit, a ani dlouhé Ferminino manželství, a ani Florentova touha po ženách (o kterých si pečlivě vede zápisky) nezabrání tomu, aby se po padesáti letech znovu sešli ... Originální předlohu jsem nečetl, ale po zkušenosti s jinou Marquezovou knihou si dovedu představit, že bude stejně dlouhá (rozuměj nudná), jako tento film. Sice se na film docela dobře dívá - exteriéry jsou velmi hezky natočeny, po herecké stránce bych asi také námitky neměl (docela se mi líbilo stárnutí obou hlavních představitelů), ale to nic nemění na tom, že kdyby byl film o hodinu kratší, vůbec ničemu by to neuškodilo (ba právě naopak). .. (02.01.2012)

„To nie je láska. To je šialenstvo.“ O každom druhom filme podľa knihy sa hovorí, že predloha je nesfilmovateľná (MANDOLÍNA KAPITÁNA CORELLIHO, HANNIBAL...), ale ja som mal tento pocit iba z Márqueza, zástupcu magického realizmu. Jeho hrdinovia prežívajú všetky mysliteľné (a hlavne nemysliteľné) veci a pocity, no väčšinou zostáva pri slovách; „fyzicky“ sa toho deje málo. Preto bolo v určitom zmysle šialenstvom (hoci odvážnym, ale to nie je v tomto prípade dôležité) sfilmovať Márquezovu Lásku v čase cholery. V nej dvaja muži naprieč desaťročiami bojujú o jednu ženu uprostred pohnutých historických udalostí spisovateľovej milovanej Južnej Ameriky. Bohužiaľ, národného pokladu sa chopil s prepáčením hlúpy Hollywood. Ten z románovej klasiky o sile lásky prevzal len pompézny vizuál. Dokonca aj kvalitní herci (zďaleka najlepší je Liev Schreiber, ktorého postava však vôbec nie je dôležitá) sa strácajú pod nánosom jedných z najbizarnejších masiek, aké som za posledný rok videl. Ale svoje svojské čaro to teoreticky má (nie iba za monumentálny „útek pred láskou s otcom“). (31.01.2009)