Režie:
Zdeněk KubečekScénář:
Jiří HubačKamera:
Alois NožičkaHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Vlastimil Brodský, Vladimír Dlouhý, Rudolf Hrušínský, Jaroslava Adamová, Ondřej Pavelka, Monika Hálová, Jiří Klem, Miloslav Krejsa, Martin Stropnický, Jan Čenský, Bohumil Klepl, Jiří Sequens ml. (více)Obsahy(1)
Dojemný příběh Jiřího Hubače o problémech stárnoucího středoškolského profesora dějepisu Barchánka (V. Brodský) a jeho dospívajícího syna (V. Dlouhý). Barchánek vyučuje na průmyslové škole ve třídě, kam chodí i jeho syn Honza. Otcova pozice ve škole, jeho velkorysý a chápavý vztah k mládí mu ale příliš neimponuje. Barchánek není schopen trestat špatnými známkami. Honza se za otce stydí a vzdoruje mu. Oba tak podstupují zkoušku – syn i otec a jeho tak snadno zranitelná dobrota a víra v odpovědnost nastupující generace, kterou je třeba chápat a věřit jí… (Česká televize)
(více)Recenze (49)
Ne vše, co Hubač napsal, bylo průměrné. Některé kousky jsou i podprůměrné. --- Brodský trousí hlášky jako římský klasik. Je to násilné, schematické, stejně jako vedlejší postavy i ústřední motiv vývoje vztahu syna (Dlouhý) k otci (Brodský). --- Přece musíte vidět, že takhle to nefunguje. Tak za co dáváte hvězdičky? Jenom že vidíte Hrušínského? ()
Nádherná záležitost ve všech ohledech a já zas jednou nemusím přemýšlet nad hodnocením.. Příběh otce a syna (učitele a studenta) je tak krásně napsaný, se vším, co k životu patří, že nemám žádné připomínky.. Herecký ansámbl skvostný, Vlastimil Brodský je v roli dějepisáře podmanivý, úchvatný a místy dojemný, Rudolf Hrušínský jako ředitel školy nemá chybu, Jiří Sovák za školníka též výborný, no a nemohu nezmínit mladinkého Vladimíra Dlouhého, už tenkrát byl o parník dál než jeho vrstevníci a zdařile sekundoval svým starším kolegům.. Bylo mi potěšením, mám moc ráda malé velké filmy.. ()
Ačkoliv mi Hubačovy scénáře přijdou často dosti vykonstruované s hodně moralizátorskými sklony, tato inscenace vychází z reality dost (což jako bývalý učitel, nota bene historie, snad mohu posoudit) s velmi dobře vybranými typy hlavních představitelů (Brodský jako učitel v důchodu, Hrušinský jako pragmatický ředitel, Sovák jako zdánlivě bodrý školník). Škoda, že scénář nezískal plně filmovou podobu, ale pouze v podobě televizní hry. ()
Hubačův humanistický pandán o velkorysosti a odpouštění v nebývale silném dramatickém vyznění. Možná, že pro současnou generaci středoškolských učitelů je příběh profesora dějepisu Barchánka spíš sci-fi, ale hodnoty lidského života jsou v tomto ohledu neměnné. Vlastimil Brodský předvedl výkon, který patří k těm nezapomenutelným a ve výborné vedlejší roli neústupného ředitele školy se po delším nedobrovolném přerušení umělecké činnosti objevil Rudolf Hrušínský. ()
Velký malý film. Další důkaz že i s malou televizní režíí a nizkým rozopočtem může vzniknout zazrák. Příběh pojednává o profesorovovi Barchánka který je příliš měkký, má na to svou životní filozofii a žákům je jenom pro smích včetně vlastního syna kterému se vzdaluje. Jsem příslušník mladší generace, která se dneska chová zase přece jen trochu jinak, i tak mě tento příběh zásadil. Soucítil jsem velmi s postavou profesora ale možná i tak trochu i syna. Ve zdánlivě klidném komorním vyprávění je cítit dost velké napětí ve vzduchu a gradace vrcholící pašáži, kdy si profesor oblékne černý kabát je strhující. Sovák s Hrušínským a Brodským podali skvělé výkony , všichni převedli to nejlepší co v nich bylo a každá jejich postava do filmu přinesla jinou povahu, jiný pohled na svět, o kterém stojí za to přemýšlet, stejně jako o celém filmu. ()
Galerie (12)
Photo © Česká televize / Miroslav Pospíšil
Zajímavosti (4)
- Syn scenáristy Hubače, Ivan Hubač, vzpomínal, že když otec dal jemu a matce přečíst text připravovaného scénáře, zděsili se dialogů, které zněly jak z minulého století. Snažili se mu vysvětlit, že lidé už mluví jinak a postupně se jim společnými silami dařilo proměňovat dialogy k uvěřitelnější podobě. Bylo to tím, že introvert Hubač byl znám tím, že mezi lidi téměř nechodil a začal se tak pochopitelně vzdalovat proměněnému slovníku obyčejných lidí. (sator)
- Odporná hudba, kterou dokola hraje profesorův syn a kterou chce matka přehlušit puštěným vysavačem, je ve skutečnosti skvělá funky píseň „King Kong“ skupiny The Jimmy Castor Bunch z roku 1975. (thoreau)
- Skupinka talentovaných darebů hraje na večírku píseň skupiny Greenhorns „Bída s nouzí“. (thoreau)
Reklama