První den mého syna

Kdyby se mě někdo zeptal, kdo je v naší kinamatografii mistrem sociálního dramatu, odpověděla bych Ladislav Helge. Už ve své provotině Škola otců ukázal, že umí podat příběh v širších souvislostech s pohledem dovnitř jednotlivých postav. První den mého syna je vyzrálým dramatem, ukázkou svou nesourodých světů. Šťastný novopečený tatínek, který má to štěstí že pochází z normálních poměrů a nezažil citovou flustraci, jako protipól zakomplexovaný potížista, který si doma moc lásky neužil. Jako démon celého příběhu se zjevuje šéf. Jeho flustrace je největší, vybíjí se na obou skupinách - na šťastných i zakoplexovaných. Úžasný příběh, kde jsem všem postavám rozuměla, na skvělém výsledku se podepsala výborná kamera i střih a hlavně kvalitní předloha a scénář z rukou Ivana Kříže. Míchaly se ve mně dva silné pocity - nadšení z filmu a lítost, že toho Helge nemohl natočit víc. Pro mě s osobním přesahem, hrdý tatínek nakupoval mečíky ve stejném květinářství, jako já svatební kytici a navšívil svého syna na Obliňáku kde jsem odrodila obě své děti. (05.03.2016)

,,Co děláš? / Zatloukám špagety do zdi... Elektroinstalatér!" Moc si nedokážu odpovědět na otázku, jakou skupinu diváků mohl tenhle snímek v roce 1965 zaujmout a nadchnout. Mládež by se na takový kritický film o sobě asi nedívala. Řekl bych, že tenhle film zůstal dodneška neprávem nedoceněný. A při tom představuje ve své době úplnou špičku v kategorii sociálního dramatu o mládeži. Vedle bohatého zachycení tehdejších reálií 60.let film úspěšně a kriticky ukazuje problémy mladé generace, mezi kterými nechybí nedorozumění s rodiči, bezduché toulání podivných part, alkoholismus a hlavně lhostejnost k životu. Jako speciální a atraktivní bonus po letech působí v pozadí přítomný homosexuální motiv (realizovaný spíš vtipnou formou, pouze přes pár hlášek a "teplých" pohledů), díky kterému je někdy První den mého syna neoficiálně označován jako první český queer film. Vedle výborného stvárnění hlavních hrdinů v podání Petra Kostky a Vladimíra Pucholta tu figuruje jako vždy u Helgeho zajímavá kamera a artové ladění snímku. Celý film včetně vynikajícího scénáře je originální a pozoruhodný, ovšem posledních 25 minut s úplným přechodem do komediálního žánru stojí pak za to nejvíc. Hláškující teplý šéf celé party v podání Munzara nemá chybu! ,,Co na mě tak čumíš? Ty jsi se do mě zabóuch, viď?!" :-) 95% (31.07.2017)

Vy jste jeho děvče? Ne, my spolu jen tak chodíme. 1) 37letý scénárista a režisér Ladislav Helge vytvořil film, který odráží československou novou vlnu...trochu po svém, ale zřetelně. Šroubované dialogy, dobové manýry, lyrická brněnská zákoutí a vše prostupující kolektivní duch (přecpané koupaliště, tramvaje i narvaný noční klub) vytvářejí zajímavý dobově manýristický mix. Proč vám říkají mistře? Vy jste někde vedoucí?_____ 2) Zážitek umocňuje i práce se zvuky a s hudbou 39letého hodně činného skladatele Svatopluka Havelky._____ 3) Spoiler. Za zmínku stojí noční klub jako pochybná alternativa dělnického budovatelského úsilí ("Seznámili jsme se na záchytce..."...následuje uznalý pohled..."Dobrý...") a zvláště pak vykupitelský motiv na konci filmu, kdy se hlavní hrdina nechá zfackovat, aniž by se byl jen pokusil o obranu._____ 4) Spoiler. Queer podtext, o kterém se zmiňují někteří komentátoři, jsem ve snímku hledal marně. Pravda, 22letý výborný Vladimír Pucholt (Jiří Kouba alias Žluťásek) se k 31letému Luďku Munzarovi (barový recitátor Ancek) stejně jako k 26letému Petru Kostkovi (novopečený otec Oldřich Olejník) měl dosti přítulně, ale v mých očích šlo spíše o emocionální kompenzaci nefungujícho rodinného zázemí přiměřenou jeho věku a situaci. (06.05.2014)

Nechápu, jak je možné, že tento film nikdo nezná a není zmiňován ani v odborné literatuře. Podle mého názoru se jedná o jeden z vrcholů modernistické odnože československé nové vlny (na Slovensku třeba Štefan Uher). Výtečný Kostka (snad první film kde jsem ho viděl v hlavní roli), Pucholt a naprosto geniální a přesný Munzar. K tomu skvělá kamera a typicky novovlnně přirozené řízné dialogy (hlášky jako "čtyři a půl" a mnohé další by mohly být kultovní...kdyby ten film ovšem někdo znal). A jako bonus ten unikátní queer podtext. Můj druhý film od Helgeho a znovu za pět hvězd. Zdá se, že je to opravdu těžce nedoceněný režisér. (25.05.2013)

Psychologické drama, které se zaobírá tématem problémy dospívající generace. Přesvědčivé výkony Petra Kostky, Vladimíra Pucholta (který byl ve své roli pěknej spratek, škoda, že musel emigrovat a nevěnovat se dále herecké kariéře) a Luďka Munzara - jeho zlověstná povaha v závěru snímku je ohromující. Film se natáčel v Brně a na Brněnské přehradě a je velmi zajímavé z dnešního pohledu porovnávat lokace, jak vypadaly dříve a jak vypadají v současnosti. Zejména Masarykova ulice , Náměstí svobody nebo Minoritské náměstí. (05.03.2016)