Ženy pro měny

Děsivě amatérsky zpracovaný zajímavý námět. Technicky, formou i sdělením. Je to až neuvěřitelně naivní - nejde se do hloubky, prostě se jen nezajímavě klouže po povrchu tématu. Skáče se od jednoho tématu k druhému a nakonec krom jedné linie stejně všechny vyzní zcela do ztracena... Obvzláště úvodní pasáž s ženskými časopisy se bez jakéhokoli závěru vypaří jak pára nad hrncem. Patnáct minut se něco rádoby řeší a poté se přejde ke zcela jinému tématu. Z takovéhoto námětu se bezesporu dal vytěžit ohromně silný dokument. Místo toho sledujeme náhodně poskládané rozhovory, které nemají hlavu či patu, natož nějakou společnou koncepci, a na jejichž pozadí pobíhají zvukaři a častěji než jednotlivé ženy vidíme v záběru mikrofon. Vůbec není jasné pro koho je tento dokument určen a o co v něm autorce šlo. Otřela se sice o kde co, ale ve výsledku neříká nic o ničem. Ženy řídící svůj život dle Cosmopolitanu (a jemu podobných plátků) ho budou hltat i nadále. Tento dokument je stejně zbytečný jako jím zobrazovaná soutěž "Modelka nového tisíciletí", která se koná dvakát do roka. Nechápete to? Já také ne. (06.08.2007)

Nejsem sice ideální koncový divák tohohle dokumentu (tím by podle všeho měly být ženy podléhající diktátu krásy), ale přišlo mi to velice zajímavé a dobře natočené. Jinak nějak nechápu, proč spousta lidí film označuje jako kontroverzní, to mi přijde trochu přitažené za vlasy. Ale rozhodně to není pro skalní příznivce časopisu Cosmopolitan, protože jeho šéfredaktorka mi připadá ještě nemožnější než ty nány courající po buticích. (08.07.2005)

Společně s Českým snem mi tyto filmy dokázali, že v česku roste nová kvalitní vlna mladých režisérů a originálních autorů svých děl. Tyto dva filmy bych promítal ve všech školách povinně a Ženy pro měny by jistě měli velký dopad a konečně by možná i některým ženám( dívkám) otevřeli jejich oči. Tento film ukazuje ženy opravdu ve světle, který si nikdy asi pořádně nepřiznají a vliv časopisů jako je Cosmopolitan je opravdu až alarmující. Erice Hníkové musím pogratulovat, protože stvořila něco nad čím se musí člověk opravdu zamyslet a pokývat nevěřicně hlavou. (15.09.2005)

Ženy pro měny je dokument. Je to dokument, který už svým plakátem (který je velice zdařilý!) napovídá něco o tom, že bude do jisté míry kontroverzní. Ona kontroverze však nevychází ani tak z příběhů samotných, jako ze zpracování. To je často přímočaře brutální a sází v podstatě na ty samé finty jako reklamy na hubnoucí prostředky apod. Takže se díváme na obézní paní v plavkách, která nám vypráví jak hubne pomocí všemožných přípravků, díváme se na ženu, která podstupuje naturalisticky zobrazené zušlechtění svého hrudníku nebo třeba na ženu, která se asi nevěnuje ničemu jinému než zušlechťování svého těla ... Tento princip funguje velice dobře, divák se baví. Je taky jasné, na čí straně režisérka stojí, což se asi nejmarkantněji projeví v docela sprostém záběru, kdy kamera potají natáčí šéfredaktorku Cosmopolitanu. Výrok, že jí je úplně jedno, jaký dopad mají članky z Cosmopolitanu na lidi je sice docela amorální, ale je to názor...a určitě je pravda, že anarchofeministky měly na přípravu svých proslovů víc času...no nic. Nestranné to není, ale to by zase nebyla taková legrace, že? Takže nakonec bych chtěl zmínit dvě asi největší pravdy, které se ve filmu vyskytnou (kdo to ještě neviděl, ať nečte): Tlustá paní nezhubné díky hubnoucímu prostředku, ani cd s podprahově působícím monologem, ale prostě proto, že přestane jíst...budiž to příkladem. Druhou myšlenku vypustila anarchofeministka, a to (hodně volně cituji), že je jasné, že se člověk musí mýt a pečovat o sebe, ale hlavně proto aby nebyl špinavý a nesmrděl! Což by si měli k srdci vzít všichni, kdo na sebe lijou litry voňavek... (11.12.2004)

S uspokojením zjišťuji, že je tento film kontroverzní. A po pravdě: lepší kontroverzní než nudný. Objevuje se nám tu již v několika případech (Moore, Český sen apod.) omílaný problém, zda dokument musí být objektivní nebo může být subjektivním vyslovením názoru. Subjektivitě trochu straním, ale pořád si uvědomuji, že objektivita je také jistá kvalita. Pravda však je, že subjektivní dokumenty se nám obvykle „líbí nebo se nás dotknout“ přesně do té míry, do které se ztotožňujeme s názory autora. (Komentář píšu aniž se mi zatím povedlo film vidět a za to si sypu popel na hlavu.) (11.02.2005)