Ženy pro měny

S uspokojením zjišťuji, že je tento film kontroverzní. A po pravdě: lepší kontroverzní než nudný. Objevuje se nám tu již v několika případech (Moore, Český sen apod.) omílaný problém, zda dokument musí být objektivní nebo může být subjektivním vyslovením názoru. Subjektivitě trochu straním, ale pořád si uvědomuji, že objektivita je také jistá kvalita. Pravda však je, že subjektivní dokumenty se nám obvykle „líbí nebo se nás dotknout“ přesně do té míry, do které se ztotožňujeme s názory autora. (Komentář píšu aniž se mi zatím povedlo film vidět a za to si sypu popel na hlavu.) (11.02.2005)

Film, který dovede vybudit velké emoce, ale sám je natočen trochu ustrašeně a polovičatě. Tak trochu otevírá feministické téma, bere si členky jednoho radikálního hnutí za své mluvčí, ale režisérka sama se bojí vyjádřit (hlavně nechce být "feministka"), nechce se nikam zařadit a dokazuje snadno prokazatelné-navíc s předem vytyčenou tezí. Mediální výchovu bych si představoval trochu lépe, ale chápu užitečnost tohoto pokusu. (25.04.2006)

Ženy pro měny je dokument. Je to dokument, který už svým plakátem (který je velice zdařilý!) napovídá něco o tom, že bude do jisté míry kontroverzní. Ona kontroverze však nevychází ani tak z příběhů samotných, jako ze zpracování. To je často přímočaře brutální a sází v podstatě na ty samé finty jako reklamy na hubnoucí prostředky apod. Takže se díváme na obézní paní v plavkách, která nám vypráví jak hubne pomocí všemožných přípravků, díváme se na ženu, která podstupuje naturalisticky zobrazené zušlechtění svého hrudníku nebo třeba na ženu, která se asi nevěnuje ničemu jinému než zušlechťování svého těla ... Tento princip funguje velice dobře, divák se baví. Je taky jasné, na čí straně režisérka stojí, což se asi nejmarkantněji projeví v docela sprostém záběru, kdy kamera potají natáčí šéfredaktorku Cosmopolitanu. Výrok, že jí je úplně jedno, jaký dopad mají članky z Cosmopolitanu na lidi je sice docela amorální, ale je to názor...a určitě je pravda, že anarchofeministky měly na přípravu svých proslovů víc času...no nic. Nestranné to není, ale to by zase nebyla taková legrace, že? Takže nakonec bych chtěl zmínit dvě asi největší pravdy, které se ve filmu vyskytnou (kdo to ještě neviděl, ať nečte): Tlustá paní nezhubné díky hubnoucímu prostředku, ani cd s podprahově působícím monologem, ale prostě proto, že přestane jíst...budiž to příkladem. Druhou myšlenku vypustila anarchofeministka, a to (hodně volně cituji), že je jasné, že se člověk musí mýt a pečovat o sebe, ale hlavně proto aby nebyl špinavý a nesmrděl! Což by si měli k srdci vzít všichni, kdo na sebe lijou litry voňavek... (11.12.2004)

Těžko soudit čím to bude, že Erika Hníková si u svých zpovídaných vybuduje takovou důvěru, že ji bez jakýchkoliv výhrad pustí až do svých koupelen nebo pod své halenky, ale v každém ohledu je její přístup ke zpovídaným obdivuhodný. A v momentě kdy šlápne vedle, a to když na šéfredaktorku vytáhne letáček feministického sdružení, tak to sama dokáže otevřeně přiznat a zůstat fér. Už jenom to, že se samotná scéna objeví ve finálním sestřihu, vyžaduje nemalou dávku odvahy. U samotného tématu však sama režisérka trošku tápe, přestože na ohlasech je až ironické, že skoro každý kritizuje jinou část dokumentu. Ano, některé příběhové linky jsou bez jakékoliv výpovědní hodnoty (mezi nimi šokující čísla, o tom kolik se utrácí za pleťové peelingy, nebo koupelna plná kosmetických udělátek). Ale jsem obrovsky rád, že některé příběhy ve filmu zazní, ať už je to obrovský moloch modelingového průmyslu nebo nekonečného kolečka plastických operací. Ano, schématická kritika ideálu krásy k ničemu nevede, ale myslím, že Hníková se jí nedopouští, jen se pokouší dívat na tuto problematiku z několika různých pohledů, i když se nakonec ukazuje, že polovina z nich jsou bezcenné a slepé. (07.05.2011)

Film podle mě nemá být kontroverzní ani přinášet něco nového, ale jenom podat nezaujatý obraz toho, jak vlastně dnešní společnost žije, čím a kým jsou (nejen) ženy ovlivňovány, jak jsou schopny podlehnout módním diktátům a podobně. Režisérce se podle mě podařilo, aby film zůstal nestranný, nikomu nenahrával a podával objektívní svědectví o dnešní době. A mimochodem - myslela jsem si, že film bude natočen hodně "pro ženy" a také podle toho vypadalo osazenstvo v kině (byl tam ještě menší podíl kluků než na Plzeňské Ekonomické fakultě), ale hodně jsem se zmýlila. Naopak bych řekla, že pánové se bavili ještě víc než zbytek publika. (29.04.2005)