Ženy pro měny

Společně s Českým snem mi tyto filmy dokázali, že v česku roste nová kvalitní vlna mladých režisérů a originálních autorů svých děl. Tyto dva filmy bych promítal ve všech školách povinně a Ženy pro měny by jistě měli velký dopad a konečně by možná i některým ženám( dívkám) otevřeli jejich oči. Tento film ukazuje ženy opravdu ve světle, který si nikdy asi pořádně nepřiznají a vliv časopisů jako je Cosmopolitan je opravdu až alarmující. Erice Hníkové musím pogratulovat, protože stvořila něco nad čím se musí člověk opravdu zamyslet a pokývat nevěřicně hlavou. (15.09.2005)

Dokument o mediálnej manipulácií ľudí a neskutočnej posadnutosti k dosiahnutiu ideálu ženskej krásy. Film je plný nezabudnuteľných hlášok, absurdných situácií a podivných ženských postavičiek. Pani Eva ide tretí krát na plastickú operáciu kvôli niekoľko milimetrovému väčšiemu dvorcu okolo bradavky... Pani Magda skúša kadejaké prostriedky na chudnutie, vrátane až šamanského "hubnoucího cédečka" (pohodlně si lehněte a poslouchejte můj hlas.. za malou chvíli pocítíte prvé známky hubnutí). Ale najlepšia z najlepších je kozmetický idol Karolína Chudá. Táto pseudo-kráska je chronicky posadnutá módou, svojim "lookom" a tým, čo je "in". Absolútne úžasná scéna je predstavovanie jej kúpeľne. To sa nám takto Karolínka celá rozžiari a neuveriteľne nudne (ale s obrovským entuziazmom) nám začne popisovať jej kozmetickú poličku, na ktorej sú naukladané šampóny. telové mlieka a kadejaké mastičky najrôznejších farieb a druhov. Svoju zaujimavú prednášku zakončí slovami: "A na noc používam tenhle elektrickej kartáček na zuby, protože je ze všech nejvýkonnější". Úžasné je tiež sledovať nákup "khaki topu" s jej kamarátkou Lindou (víťazkou pochybnej súťaže Joe Millionaire). No to, čo tam trúsia, je perla za perlou. Dôkazom je aj fakt, že celé kino pravidelne vybuchovalo smiechom. Ďalšie hlášky boli vypúšťané z úst (aspoň myslím) šéfredaktorky ženského oblbovacieho časopisu Cosmopolitan: "V každém čísle Cosmopolitanu je jeden větší a jeden menší článek o sexu. Náš časopis ale nečtou jenom ženy, často se totiž stáva, že žena jakoby zapomene výtlaček na nočném stolku, muž jej najde, ze zvědavosti si jej pročte a v noci svou přítekyni příjemně překvapí." Uznávam, že ženám sa tento dokument asi páčiť nebude (predsalen, je to taká streľba do vlastných radov), ale muži sa budú extrémne baviť. Ešte jedna vec - Karolínu Chudú by som najradšej vystrelil bungie katapultom do vesmíru. (24.10.2004)

Těžko soudit čím to bude, že Erika Hníková si u svých zpovídaných vybuduje takovou důvěru, že ji bez jakýchkoliv výhrad pustí až do svých koupelen nebo pod své halenky, ale v každém ohledu je její přístup ke zpovídaným obdivuhodný. A v momentě kdy šlápne vedle, a to když na šéfredaktorku vytáhne letáček feministického sdružení, tak to sama dokáže otevřeně přiznat a zůstat fér. Už jenom to, že se samotná scéna objeví ve finálním sestřihu, vyžaduje nemalou dávku odvahy. U samotného tématu však sama režisérka trošku tápe, přestože na ohlasech je až ironické, že skoro každý kritizuje jinou část dokumentu. Ano, některé příběhové linky jsou bez jakékoliv výpovědní hodnoty (mezi nimi šokující čísla, o tom kolik se utrácí za pleťové peelingy, nebo koupelna plná kosmetických udělátek). Ale jsem obrovsky rád, že některé příběhy ve filmu zazní, ať už je to obrovský moloch modelingového průmyslu nebo nekonečného kolečka plastických operací. Ano, schématická kritika ideálu krásy k ničemu nevede, ale myslím, že Hníková se jí nedopouští, jen se pokouší dívat na tuto problematiku z několika různých pohledů, i když se nakonec ukazuje, že polovina z nich jsou bezcenné a slepé. (07.05.2011)

Původně jsem chtěl napsat jen jeden citát a cifru 7 800,- za krém proti vráskám, ale musím jít hlouběji. U žen to jinak nejde ;-) Každý se může krášlit, ale u všech činností lidských je třeba používat mozek. Erice Hníkové postačí jako argumenty mezititulky a sami lidé, vystupující v dokumentu (paní Eva uvažuje o podstoupení třetí plastické operace, ve které by se jí měla zmenšit pravá bradavka o 2mm.) Bylo by zbytečné a skoro až nevkusné kritizovat Daru Rolinc, která je celebrita snad jen kvůli Zvonkům štěstí (mimochodem Pamela, která posloužila Daře za "vzor", si už nechala svoje prsa taky zmenšit, stačí si jen poslechnout lamentování Ester Ládové nebo Dagmar Ďáskové, jak jsou ty jejich vnady těžké. Ty dvě dámy teda plastiku nemaj, teda spoň to tvrdí.) Bylo by taky zbytečné strefovat se do Lindy Kazdové, jejíž "hekání" nad oblečky jenom z toho důvodu, že jsou "modré" či "bledě(modré)" - prostě mají nějakou barvu, protože její účast zde hovoří za vše. Podtrženo a sečteno: ženy z anarchofeministické skupiny mi nebyly taky nijak zvlášť příjemné, protože každý extrém je špatný. A to chtěl snímek nejšípš naznačit. A jako chlap ne že bych to nechápal, nebo se tomu jen ironicky vysmíval, s něčím, co je z osmdesáti procent spojeno s ženským světem (nebo je nám to tak aspoň tvrzeno) osoní zkušenost mám. Za půl roku (leden - červen 2000) jsem zhubl 26 kilo. Jak? Přestal jsem žrát a začal jíst. Ale ne kvůli nějakým zasraným módním trendům, ale kvůli zdraví... Jinak film - 90% (19.09.2005)

Uf, to jsem se zapotil. Myslím, že v kolonce žánru chybí doplnit sci-fi, ale to je snad moje osobní úleva, že se nestýkám, neznám a nechci znát s lidma třeba jako ty dvě zobrazené studentky vysoké školy ekonomické nebo tu zrzatou pipkou. Tento film ve mě vyvolal opravdu mohutný despekt nad inteligencí vybraného sociologického vzorku z vysoké školy ekonomické. Především ten "slepičí žvýkačkový akcent" byl krásný, takový typický. Ale líbilo se mi, jak byl ten plastický chirurg upřímný, když měl tu ženskou v narkóze. (02.10.2010)