Crash

Tak mám konečně za sebou tuto slavnou úchylnost o partě lidí, které sexuálně vzrušují dopravní nehody. Což o to, bizarní námět je originální a některé scény ho skvěle rozpracovávají, osobně mě dostala scéna z nočního představení na ulici s předváděním rekonstrukce autonehody Jamese Deana. Zajímavá je i postava vášnivého fotografa a sběratele záznamů z autonehod, film oplýval silnou atmosféru v kulisách tajuplné noci a v tom zvláštním pohlcení mi nevadila ani hodně žhavá porno scéna kdesi v polovině filmu. Stejně jsem se ale nevyhl pocitu, že Cronenberg potenciál námětu využil jen částečně, že o hlavních postavách, pro které se vzrušení z autonehod stalo jediným smyslem života, se pohříchu nic víc nedovíme. Žádná psychologie a mimo zmíněnou pouliční show ani mnoho stop po jasném poselství. A nevyhl jsem se ani zklamání, když v poslední třetině vzešla z Crash už jen série sexuálních a úchylných scén, kdežto závěr má parádní dramatickou atmosféru, ale vůbec nevygraduje do ničeho překvapivého, jen opět, v trochu syrovějším podání, předvede znovu a naposled to, co vnímáme celý film. Tudíž mám zde podobný problém jako u Videodromu: oba filmy mají skvělou první polovinu, kde Cronenberg představí originální bizarní námět, rozvine ho do pár skvělých nápadů i náběhu na důstojnou myšlenku, ale v druhé polovině ho už promění jen v samoúčelnou úchylnost. Zvláštní, že zrovna tyto dva filmy patří k režisérovým nejkultovnějším, zatímco já si je zařadím k tomu slabšímu a na loňské Zločiny budoucnosti pro mě zdaleka nemá ani jeden z nich. Cosi to vypovídá, ale rychle si nejsem jist, zda víc o mém náročnějším vkusu nebo o době, která se posunula natolik, že průměrně rozvinutý šokující námět a několik scén s kultovním potenciálem už dnes pro velký filmový zážitek (oproti 80. a 90. létům) nemusí stačit. [70%] (22.01.2023)

Kniha je sice přece jen o něco "pikantnější", ale jako porno, byť od Davida Cronenberga (ne, že bych neměl zájem), by se film asi těžko mohl uvádět v běžné distribuci. Některé myšlenky více (kniha) některé méně akcentovány. Absolutorium potom patří hercům, ve svých hodnoceních zde na CSFD už snad podruhé budu vyzvihovat Jamese Spadera, ale za tuto roli si to opět zaslouží.Vůbec by mi nevadilo, kdyby se Cronenberg podíval na zoubek i dalším Ballardovým titulům, např. Super Cannes, Kokainové noci, popř. Lidé milénia... (11.04.2006)

Crash, to není jen samolibá podivnost, či béčkový pokus o skloubení sexu a utrpení. Crash znamená čtení mezi řádky, jemné zachycování úskočných významů působících na iracionálním - smyslném levelu. Nezáleží ani tolik na tom, na jaké úchylce zde postavy ujíždějí, záleží na tom, jak na ni ujíždějí, jak to prožívají, jak jsou pro svoji výstřední vášeň schopny žít i umírat... Vykreslené charaktery balancují na hranici prapodivnosti a přitom něčeho, co je nám důvěrně známé z prožitků našeho temného já. David Cronenberg dokázal zmapovat odvrácenou stránku lidské sexuality a vytvořit poměrně zajímavý a samozřejmě lehce zvrácený poetický feeling... 8/10 (19.12.2009)

Možná je hlavním kamenem úrazu to, že jsem nečetl Ballardovu předlohu, ale Cronenbergův film na mě působí jako dílo s prvoplánovým cílem být kontroverzní za každou cenu. Ač je jinak hlavní myšlenka podněcující (tj. jakási propojenost mezi dvěma velkými fenomény moderní společnosti jakými jsou neutuchající chtíč sexuálního ukojení a posedlost automobily), v konečném důsledku je snímek dosti odtažitý a jeho mrazivá atmosféra, která je patrná pouze v určitých scénách, tak otisk v mé paměti nezanechá. (21.10.2013)

Objevování nových sexuálních území jako součást vypořádávání se s traumatickou událostí? Tak to neberu, pane Cronenbergu! Tenhle svět zmačkaných plechů a tříštícího se skla, kde každý souloží s každým mi opravdu nesedl. Sice Crashi nemohu upřít zajímavé herce, ponurou hudbu a tísnivou atmosféru, která chytne a nepustí a i když na mě film působil přesně, jak má a způsoboval mi psychické stavy, které by měl působit, tak musím hodnotit nízko, i když je to docela nefér, protože Crash svůj účel, tedy znechutit a poté vzít na temný výlet do myslí podivných postav, splnil. Jenže celé je to hrozně prázdné a o ničem, to i většina pornofilmů se snaží alespoň o nějakou vatu mezi jednotlivými čísly. A kde nic není, tam to ani dobře natočené sexuální scény nezachrání. Několik poznatků na závěr: 1) Nikdy bych nečekal, že mi u filmu plného sexu bude fyzicky špatně a to už ve chvíli, kdy to ještě dělali muži se ženami. 2) Tenhle film zničil mé dětství a zadupal do země všechny krásné vzpomínky. Za to, co tady vyvádí můj dětský hrdina Elias Koteas, by ho April O'Neilová nepochválila. (05.08.2011)