Berlín: Symfonie velkoměsta

Berlín v roce 1927 je určitě moje vysněné město. Co na tom, že všechny tyhle filmy, ať už Muž s kinoaparátem nebo Bezúčelná procházka jsou jen střihové cvičení na téma každodennosti ve velkém městě. Speciálně tady ve 4. a 5. aktu dochází na jedinečnou symbiózu tepu moderní doby, kdy úzce spolupracuje módní i kulturní průmysl a v každém svém rysu zrcadlí technokratický kvalt a spěch. (16.05.2012)

Zvídavá dokumentární exkurze do ulic a vůbec života Berlína v průběhu jednoho dne mě bavila. Tahle pětiaktovka je i docela dynamická (na čemž má lví podíl kvalitní střih) a během té zhruba hodiny zabrousí do opravdu různých míst města, ukáže obyvatele všemožných zaměstnání, chutí (obědová sekvence), volnočasových preferencí (od hraní hokeje přes divadlo až po klasickou hospodu), temperamentu (rváči, buřič či flirtující dvojice) a vůbec toho o tehdejším městě, životě i lidech nemálo napoví. A také je zde cítit zjevná fascinace stroji a technikou (která však neomrzí). Vytknout dokumentu lze tak snad jen jednu věc, a to přílišnou idealizaci, protože krom (doslova) pár náznaků (žebrající žena a tulák o berlích sbírající cigaretu ze země) nenabízí odvrácenou tvář tohoto města, na tu by se jistě nekoukalo tak pěkně. Nicméně solidní 4* si film podle mě zaslouží. (01.06.2015)

Celou dobu jsem bojoval s nutkáním z projekce odejít a věnovat se něčemu příjemnějšímu (třeba spánku), ale vždy přišla nějaká bez přehánění geniální střihová sekvence, která mne strhla zpátky. Ruttmann postihuje na ploše jedné hodiny a jednoho města obdivuhodné množství témat. Jeho avantgardní dokument s hranými vsuvkami příznačně zachycuje tentýž civilizační neduh jako trilogie Godfreye Reggia o mnoho dekád později: lidi se pořád někam/za něčím ženou. Práce i odpočinek znamená to samé - pohyb. Být rychlý, rychlejší, nejrychlejší. 90% (25.02.2010)

Muž s kinoaparátem mě oslovil více, je ještě nápaditější a nepotřebuje tolik očividně nafingovaných až hereckých vsuvek, nicméně Berlín, symfonie města je i tak úžasná podívaná. Velmi dynamickým způsobem zachycuje živoucí město na prahu hospodářské krize a před těmi strašlivými hrůzami, které přišly pak. Chtě nechtě se člověk sám sebe prostě musí ptát, jestli tenhle krásný dům zasáhla bomba, jestli tomuhle krámku vytloukli výlohy a vypálili ho, jestli tyhle děti přežily... Ach jo. (18.09.2016)

I taký DZIGA VERTOV ( vlastným menom Denis Kaufman, spolu s bratom Mikhailom), sa inšpirovali Berlínom Waltera Ruttmanna, pričom slávni bratia doviedli výkon do maximálnej možnej dokonalosti, aj vďaka neuveriteľnej strihovej montáži + prítomný kameraman Mikhail, čo ide v duchu : film o filme. Som spokojný aj s hlavným mestom Nemecka, Berlínom, ešte pred krachom na burze, či vstupom Nacistov na scénu, pomaly, ale isto sa spamätávali z potupy 1. svetovej vojny, a tak režisér, ktorý za pomoci scenáristu Karla Freunda ( POZOR, POZOR, on nie je žiadny zelenáč, patrí medzi špičkových kameramanov sveta, pracoval napríklad na legendárnom science - fiction METROPOLIS, či klasickom horore Dracula... ) + ďalší scenárista Carl Mayer, sa absolútne nenecháva zahanbiť, pretože bol pri “Východe Slnka” , a to je už čo povedať, vážení ! Títo páni a traja kameramani zachytávajú rozvinuté nemecké veľkomesto v takej podobe, v akej ho nepoznáme, za doprovodu všetkého, čo k tomu patrí, od skorého rána, do neskorého večera. Je až pomaly neveriacke, čo sa im všetko podarilo zdokumentovať, že to zaváňa normálne - nenormálnou túžbou uspokojivého vstrebávania mnohých informácii na ploche jednej hodiny, že to hádam nemá ani žiadnej obdoby ? Toľko strihov, toľko návštev, toľko zaujímavostí, toľko pozitívnej energie, že si to zaslúži veľký, nefalšovaný POTLESK ! A ja skrátka musím TLIESKAŤ tejto svedomitej AVANTGARDE, ktorá sa vyrovnáva vyššiemu konštruktivizmu ! (09.07.2017)