Režie:
Dziga VertovScénář:
Dziga VertovKamera:
Michail KaufmanHrají:
Michail KaufmanVOD (2)
Obsahy(2)
Na začátku filmu Muž s kinoaparátem vyleze kameraman z „hlavy“ kamery. Film pak diváka vezme na humornou, kaleidoskopickou projížďku po sovětských městech a zároveň ukazuje paralely mezi filmařem a dělníkem v továrně a odhaluje proces vzniku filmu. V jednu chvíli nám Vertov představí muže jedoucího na motorce a pak nám překvapivě ukáže záběry kameramana, který motorku natáčí, a následně záběry střihače, který tyto záběry stříhá. Film, který je zčásti dokumentem a zčásti filmovým uměním, sleduje město v Sovětském svazu 20. let 20. stoletní v průběhu celého dne, od rána do večera. Film režírovaný Dzigou Vertovem, s řadou složitých a novátorských kamerových záběrů, zachycuje scény běžného každodenního života v Rusku. Vertov oslavuje modernost města s jeho rozlehlými budovami, hustým osídlením a rušným průmyslem. Ačkoli ve filmu nejsou žádné titulky ani vyprávění, Vertov přesto přirozeně zprostředkovává zázraky moderního města. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (241)
Technicky jeden z nejbohatších filmů na světě. Snímek, který toho nabídl tolik nového, že se zde může hovořit o revoluci. Navíc krásná óda na kouzlo samotného filmového pásu a možná nejdůležitější příspěvek montážní školy. Cinematic Orchestra dodala sledu záběrů nový impuls, čili volume pěkně doprava! ()
Dvadsiate roky dvadsiateho storočia a život v nich v Sovietskom zväze v letnom období umelecky spracovaný, síce vyhýbajúci sa politike a môže to takto pôsobiť povrchne, no strieľanie na panáka s fašistickým znakom, vlastne neskôr skôr znakom nacistov, občasné budovateľské a socialistické reálie hovoria sami za seba. Vertov priniesol do filmu určitý život svojim pohľadom, je to nápadité, originálne, pohral sa s tým, nie je to ani dlhé a podľa mňa svojim spôsobom revolúcia vo filme pre danú oblasť a možno nielen pre ňu. ()
Bezprostředně poté, co film skončil, vypadlo ze mě akorát neovládnutelné "Ach." U filmů z první poloviny 20. století mám obvykle problémy je nějak hodnotit, protože většinou pracují s postupy a motivy, které jsou zajímavé spíše z historického, muzejního hlediska, než že by mě mohly nějak osobně oslovit. Člověk s kinoparátem ale přesahuje jakékoli dobové určení. Během jeho sledování jsem byl prakticky permanentně dojatý s jakou péčí, zájmem a pochopením sleduje všednost. Dokazuje tak nakolik samotný akt přizpůsobování se svému okolí, aby jej bylo možné nějak zaznamenat, buduje vůči viděnému citlivost. Ukazuje nám fascinujícím způsobem nadšení a disciplínu pozorovatele a demonstruje jak silná láska může být k analogovému materiálu. Ach. ()
Zde je v několika komentářích zmíněno asi vše co činí tento film legendárním (střih, montáž atp.). O revolučnosti samozřejmě není pochyb, film totiž působí i po 90 letech velice svěže a čerstvě, což je zásluhou právě střihu. Co se mi ale obzvlášť líbílo je estetika a kompozice jednotlivých záběrů, jíž považuji za stejně geniální jako ostatní filmařské metody tohoto filmu. I když asi je to právě střih, který záběrům umožní vyniknout, což jen potvrzuje jeho význam. Rozhodně se jedná o velmi působivé a ryze umělecké dílo, které si zasluhuje být nedílnou součástí filmových dějin. Viděl jsem verzi s hudebním doprovodem Cinematic Orchestra a musím říci, že si film bez této složky ani neumím představit, protože tato hudba skvěle podtrhuje to jak je film nestárnoucí a nadčasový, i přesto, že se jedná o významný zásah do původního filmového záměru. ()
Nejsem filmovým znalcem ani kritikem a ani se tak nesnažím tvářit. V závanu všeobecného nadšení, tak mohu z pozice obecního idiota pouze konstatovat, že jsem se nebavil. Musím však respektovat rok narození snímku i skutečnost, že se Dziga Vertov ukázal jako hračička mazlící se s obrazem. Připínám tedy umělci na hruď tři hvězdy s upozorněním, že jestliže v současné době proběhne pokus nějakého velkého umělce o remake, tak se tomu mé oči budou snažit vyhnout. ()
Galerie (18)
Photo © VUFKU
Reklama