Mladý Toscanini

Nie po prvý krát poznamenávam, že opera nepatrí medzi moje obľúbené žánre. O Arturovi Toscaninim viem akurát, že existoval a vo svojom obore bol slávny. Inak je to u Franka Zeffirelliho, Elizabeth Taylor a Philippa Noireta. Nepatria síce medzi mojich obľúbencov, ale rád sa na diela, v ktorých účinkujú alebo ich v prípade Zeffirelliho režírujú rád pozriem. Film o trojročnom úseku zo života Toscaniniho ma nenadchol. Bolo v ňom dosť zaujímavých miest a nápadov, ale tiež dosť klišé, naivity až gýča. Takže priemerné hodnotenie bude asi to najlepšie, čo môžem k filmu vyjadriť. (29.02.2024)

Toscanini ještě zdaleka není legendárním dirigentem. Jako mladý violoncellista se uchází o místo v orchestru "svatyně "- v milánské La Scale. Členové komise klábosí, pijou kafíčko a nevěnují mladému nadšenci a jeho hře velkou pozornost. Jak víme Toscanini byl vznětlivý - takže i ve své mladistvé verzi sebere svých pět švestek, řekne svému "obecenstu", co si o nich myslí a rázuje si to pryč od svého snu. Vše s pobavením sleduje Claudio Rossi (John Rhys-Davies), který neváhá a jako impresário operní společnosti, která se vydává na turné do Jižní Ameriky mu okamžitě nabídne místo. Vše se rozehrává už na palubě zaoceánského parníku (nádherná bouřlivá plavba - scéna kdy Toscanini diriguje bouři, hraje Rossiniho na cello při pohřbu do moře - nádhera), kde Arturo potkává klíčové postavy příběhu. Poslední zásadní figuru potkává až na místě - zašlou operní divu (Elizabeth Taylor), která tvoří protipól nadšenému mladíčkovi. Právě tuhle zhýčkanou, náladovou, nezvládnutelnou ex-hvězdu má Arturo na starosti a má ji donutit zkoušet. Parádní příběh o hudbě a poslání. (21.08.2006)

Já tyhle životopisný filmy z hudební sféry nijak zvlášť nemiluju. Je to většinou nuda. Toscaniniho si nejvíc užijí milovníci opery, v závěru filmu je z partitury představen slušný kousek. Věrohodnost příběhu mladého umělce, jenž svou zarputilostí starou bručící divu na správnou věc obrátil, je křehká. Sophie Ward tady moc pěkná kočička, chtělo to trochu v tom teple "od odít". Hodně podobně zamotaný film byl i z novější doby Schůzka s Venuší. (28.01.2018)

"Muzika je dar a ten ste dostal od pána Boha, ktorý stvorením sveta zmenil ten veľký chaos v harmónii a súlade."     Veľmi zaujímavá téma, ale len všedné, málo nápadité spracovanie, keď ten veľký potenciál Verdiho nadpozemskej hudby ostal značne nevyužitý. Hneď na začiatku udrie do očí rozpitý, nevábny obraz (filter, či nekvalitná kópia?) a takýto lacný vzhľad sa potom tiahne celým filmom. Film dopláca na nevýrazných hercov v dvoch hlavných rolách (C. Thomas Howell ako Arturo Toscanini a Sophie Ward ako samaritánka Margherita) a nedokáže to zachrániť ani Elizabeth Taylor ako operná diva. Postavy majú nevierohodné chovanie (priam ukážková je v tomto fiktívna postava divy, ktorá na počkanie mení povahu z hnusnej mrchy na úplného anjelika) a film je plný ich patetických prejavov, prázdnych fráz a umelého tlačenia na emócie. Snáď jediná silná scéna je výborné predstavenie Aidy na záver, prerušené ale trápnym, totálne nevierohodným mravoučným prejavom divy o otrokoch (takáto naivita sprevádza prakticky celý film). Franco Zeffirelli je v operných adaptáciách bezchybný, ale považujem ho len za priemerného filmového tvorcu. Film som videl v slabom, miestami až otravnom českom dabingu. (03.09.2022)

Zeffirelli celý film koncipuje jako jedno velké operní představení. Je plný hudby a krásné secesní výpravy. Exotická lokalita přesně zapadá do režisérova pojetí a skutečné bezpráví brazilských otroků se prolíná s dějem Aidy.  Naivita se střídá s vášní a vše je pečlivě naaranžované. Do skutečného života to má hodně daleko, ale moc hezky se na to dívá. (27.02.2024)