Panika v Needle Parku

Bez přehnané audiovizuální stylizace směrem k realitě. Žádná hudba, výrazný okolní hluk zesílen i oproti dialogům, občas úmyslně neostré, ve vyprávění zkratkovité vynechávající zbytečné povídání a vysvětlování. Syrová realita doby, v které mohl kdokoliv spadnout kamkoliv a jen těžko se vyhrabat. Vedle atmosféry jsou úžasní i herci, bez výjimek, protože vynikající dvojice Pacino-Winn (druhý film v kariéře pro oba) je doplňována malými postavičkami, kterými bych věřil, že byli 99% času pod vlivem. I ta láska vedle té závislosti tam má své místo a svou temnější tvář. Reální, ale obyčejní lidé v neobyčejném filmu. (05.03.2011)

Rozjezd Al Pacinovy hvězdné kariéry, ve kterém válcuje všechny ostatní složky filmu od herců až po scénáristu. Panika stojí na jeho hereckém umu a charismatu víc, než by bylo zdrávo. Ne, že by to byl špatný film, ale po určité době začíná trošku nudit a člověk si říká, jestli ta stopáž není přestřelená. Lepší 3 hvězdičky. (27.09.2012)

Ještě než se proslavil "Kmotrem" vyzkoušel si jednu ze svých prvních hereckých kreací Al Pacino v tomto syrovém filmu z prostředí narkomanů. Depresivní film, který neukazuje veselé drogové opojení ale drsnou realitu toho co s lidmi udělají drogy. Bohužel mi snímek přišel poněkud jednotvárný ale i tak patří k tomu nejlepšímu co může film na podobné téma nabídnout. (23.01.2011)

Síla tohoto, místy až nepříjemně naturalistického dramatu s autentickými záběry na vpichování drog, spočívá mj. právě ve velice seriózním uchopení tématu bez příkras, nadhledu, zároveň bez přímého moralizování a také bez tvůrčí snahy natočit na drogové téma cokoliv divácky populárního. Vynikající civilní výkony Al Pacina a Kitty Winnové nám umožňují nahlédnout do hloubky duše obou hlavních postav, jejichž vztah zároveň odkrývá až nezvykle temnou stránku lásky, která dokáže někdy z jednoho člověka na druhého pronášet i to nejhorší... Velmi citlivě natočeno, realistickým objektivem zachytávající tehdejší dobu v americkém velkoměstě, k tomu občas vyprávěno s malou symbolikou, třeba ve dvou scénách se štěňátkem, které po temných časech představuje chvíli (žel jen opravdu chvíli) malou a lehce ztratitelnou naději. Tohle byla po dlouhé době moje třetí zkušenost s režisérem Jerrym Schatzbergem, jehož „nezávislý“ styl komorních lidských příběhů mi opět hodně sedl, a nemohu si pomoct, opět mě bývalý pan fotograf Schatzberg svým filmem nadchl a emociálně zcela vyčerpal... 90% (09.04.2021)

Hezké.. Žádná nesmyslná protidrogová propaganda.. Tenhle film nepotřebuje vtíravý hudební motiv ani absurdně vybičované emoční onanie. Postavy nejsou prvoplánově dokopávany z idylky a dokonalosti až do nejhorších žabích sraček(že zdravím aronofského a DEA).... Nic takového. Tenhle biják je prostě o tom jak to fičí. Nic nezveličuje, nic neromantizuje. Zbytečně nestraší ani neláká. Droga má prostě svá pravidla(rytmus, priority ...) a těm se podřizuje všechno-něco funguje, něco né, někdy je to tak jindy onak... Panic in needle park to ví a chladně, střízlivě a nestranně to zaznamenává.... Srdcovka typu Drugstore cowboy, nebo Junkys christmas to nebude, ale rád si to dám někdy znovu. (26.06.2014)