Sněžné bratrstvo

Bayona povedal, že filmom chcel ísť hlbšie do postáv, možno byť detailnejší a hlavne historicky absolútne akurátny. To sa mu možno aj podarilo, ale aj tak tento film už oproti Prežiť! nemal čo navyše ponúknuť. Už tu nie je ten dojem prekvapenia či divných pocitov z pádu lietadla, zasypania lavínou, či konzumácie bratrancovho stehna a ešte neuvareného. Určite zaujímavý film, technicky výborne zvládnutý, krásne hory a v nich takmer istá smrť, situácie priniesli aj napätie, no stále to je také, ako keby niekto išiel dnes natočiť prerábku Šiesteho zmyslu a myslel si, že tým niekoho prekvapí. No o kvalitný film určite ide a beriem aj to, že režisér si naozaj overoval s preživšími aj pozostalými, ako vyzerali presné detaily jednotlivých situácií a aj oni sami potvrdili, že je pre nich film natočený dokonale. Takže určitý prínos oproti Prežiť! (1993) tu asi bude. (07.01.2024)

Přiznávám bez vytáček, že jsem to od poloviny filmu přeskákal. Síla v tomhle příběhu je, ale na natočení 150 minut materiálu je to málo. Když natočil Howard film o uvězněnejch mladejch fotbalistech, měl jsem obavy, ale film byl naprosto špičkovej. Tohle má svý kvality, ale prostě obsahově to je děsně útrpný. Prostě tohle není nic, co bych chtěl dokoukávat. A trápit se u toho. 20%. (27.01.2024)

Americká verzia sa mi páčila viac. Možno kvôli hereckému obsadeniu alebo proste celkovo tam boli postavy výraznejšie a získali si ma natoľko, aby som im držal palce. Tu sa mi všetci plietli a boli mi ukradnutí. Jak to odpadne som už vedel vďaka minulej verzii, takže to pre mňa nebolo ani napínavé. K tomu to má brutálne prestrelenú stopáž a často sa tam nič nedeje. Lepšie je natočený len samotný pád lietadla, ktorý je podaný brutálnejšie. Celkovo som sa ale dosť nudil a tretiu hviezdu dávam len za príbeh, ktorý je sám o sebe silný. 5/10. (19.02.2024)

„Ragby mě vůbec nezajímá.“ - „O ragby přece vůbec nejde. Santiago de Chile za 45 dolarů! Viděl jsi někdy levnější letenky?“ - „Nikdy.“ Způsob, jakým režisér Bayona před časem pojal katastrofický žánr ve filmu Nic nás nerozdělí, zde dokázal vypilovat téměř k dokonalosti. Ne úplně, výtky v podobě přestřelené stopáže (natahovaný konec) a faktu, že ani po víc než 2 hodinách jsem si nebyl schopný zapamatovat víc než pár jmen přeživších, mi brání v hodnocení nejvyšším, přesto silné 4* si film jistě zaslouží. I navzdory délce umí diváka výborně vtáhnout do děje a přímo na místo dopadu, jako by tam byl spolu s nimi. Už pasáž pádu je skvěle řemeslně natočená, podobně jako bouře či laviny. A z hlediska psychologie zas zaujme to kolektivní napjaté čekání (mix váhání, strachu, hanby, znechucení), kdo najde tu vůli udělat první „krok“. Stejně jako otázka víry. A nejen v Boha, ale vůbec v to, že mohou přežít. „Marcelo uvízl pod sněhem. Konečně necítil ten chlad, necítil nic. A necítit nic je úleva. Na takovou chvíli čekáme už 17 dní. Na chvilku klidu, oddechu.“ (26.01.2024)

Silný, naturalistický a precizně podaný příběh. Z faktického hlediska zajímavá story a kupodivu stejně tak z toho filmařského, jelikož se zde tvůrci neštítí vyzobrazit mnoho drsnějších scén a k nim i skvělé záběry na prostředí zasněžených And, nechybí jim ani dávka napětí při putováních skrze hory a stejně tak emotivní stránka, která zejména v závěru donutí diváky k zamyšlení nad celou událostí. Skvěle natočená katastrofa, která je kvalitní po mnoha stránkách a která divákům přiblíží událost, o které nejspíš neměli ani ponětí. (07.02.2024)