Mezi vlky

Čekal se drsný boj o přežití, ve kterém si postavy šáhnou až na dno. Ve skutečnosti je ale stejně důležitý příběh zlomeného muže, který se musí vyrovnat se svou minulostí. Neeson film neskutečným způsobem táhne a nebýt laciného využívání vlků (je tu podobný princip, jako v jednodušších zombie hororech – máme skupinku postav, které se musí dostat z bodu A do bodu B a vždy, když se zastaví a odpočívají, se objeví nepřítel a jednoho z nich sežere), nebál bych se nejvyššího hodnocení. V rámci survival filmů nevyhnutelné zklamání.. Ten intimní a velmi citlivý přesah v podobě ztráty a znovunalezené chuti k životu si mě ale získal. Ukázka toho, že i z kalkulu může vzejít cosi silného a osobního. (22.02.2012)

No hele, vocaď pocaď. Film jednoznačně MÁ zajímavý filozofující podtext, a to ani ne tak v klišovitých řečích vyvrhelů u ohníčku, jako spíše v celkovém vyznění. Pokud si sečteme skvělý depresivní úvod, dobře hrajícího Neesona, metaforické převody a jeden zásadní detail těsně před koncem, který povyšuje závěr na emocionální hurikán, vyjde nám neotřelá studie raněné duše zoufale se rvoucí s vlastním peklem. Začíná válka touhy po smrti proti instinktivnímu boji o život, zatracence proti zkáze. Metaforou pekla jsou tu vlci, ztvárnění jako absurdně krvelačné a neústupné zlo. Zkrátit film o čtyřicet minut, nechat Neesona samotného bloumat peklem, potitulkovou scénu zařadit opatrně před titulky a klidně bych napařil i pět hvězdiček. Funguje to skvěle! Problém vězí v thrillerově-hororových choutkách tvůrců. Film se totiž většinu stopáže tváří jako trhák o přežití v divočině a ouvej, myslí to očividně vážně, díky čemuž je veškerá iracionalita vlčího zjevení i chování postavená na hlavu - zdejší bestiální vlčí zrůdy fungují dobře jako obrazné vyjádření ZLA, nikoliv jako skuteční vlci v lesním thrilleru. Jako vlkofil se přes to moc dobře přenést nedovedu. Kromě toho, že jsou šedivci nehezky digitální, je zprzněná veškerá logika jejich chování. Zdejší vlci neustále číhají opodál (OK), zákeřně se vynořují ze tmy (OK), nebojí se ohně ani větší skupiny lidí (WTF?), dělají rambajs jak na koncertě (ehm...) a dokonce NESEŽEROU kořist, ačkoliv nejsou nijak ohroženi (děláte si srandu?). Dokud jsou daleko, v jednom kuse vyjí a poštěkávají, přičemž se zdá, že je jich alespoň šestset; jakmile se přiblíží, vrčí vydatněji než komando vyboosterovaných kytar deathmetalové kapely a zlověstně čumí ze tmy... aby po hrůzostrašné momentce odešli a následně "nečekaně" někoho chňapli. Vlci jsou inteligentní stvoření a dokáží jednat cíleně systematicky, avšak zdejší záměrné terorizování je naprosto směšné, stejně jako odůvodnění slovy "jsou pomstychtiví a nechtějí nás tu". Je sice hezké, že si tvůrci zašli do knihovny a díky tomu alespoň ví, co je alfa samec a co je omega, každopádně celá tahle hororová kravina je céčková až na půdu. Jedinou světlou chvílí je závěrečné rozhodnutí Diaze, které si koresponduje s onou filozofií cesty titulní postavy, nicméně to je trošku málo. Ach jo... Závěrem bych zmínil povedený soundtrack a více než solidní zvukovou stránku, protože kvílející vlčí peklo je i přes svou absurditu působivé. Once more into the fray... P.S. + SPOILER: Pro Liama Neesona to musel být skutečně niterní film - teď mi došlo, že mu dva roky před natáčením zemřela žena. (10.03.2012)

„Do something. Do something. You phony prick fraudulent motherfucker. Do something! Come on! Prove it! Fuck faith! Earn it! Show me something real! I need it now. Not later. Now! Show me and I'll believe in you until the day I die. I swear. I'm calling on you. I'm calling on you!... Fuck it. I'll do it myself...“ Docela nechápu ty výtky směrem k nevhodně zkombinovaným motivům survivalu a existenciálního dramatu, vždyť to druhé je přidaná hodnota, kterou první žánr se zištných důvodů zřídkakdy nabídne. Všechny ty silácké řeči slabochů, slabošské řeči siláků a uprostřed toho Liam Neeson tváří tvář smrti. Závany melancholie, Carnahanův osobitý vizuál, ve své intimitě dokonalé první a poslední minuty či Ottwayova drsná výzva k Bohu, než naposledy půjde do pranice. The Grey má tendenci v dalších hodinách a dnech v divákovi doznívat, až mu třeba odpustíte tu přihlouplou scénu se zdoláváním útesu či přepálenou démonizaci psovité šelmy. A teď si představte ty rozpaky, kdyby po nich šel agresivní sob či nevytření lososi..! Stejně mi ale cosi říká, že to celé bylo jen o tom, jak je vlk člověku člověkem… (23.01.2017)

Tento druh filmov o prežití v prírode mám strašne rád. Príbeh celkovo nesklamal, sklamali detaily a nelogické postupy skupiny, ktorá prežila. Stačil iný pohľad a mohlo to byť super. Havária v úvode - fajn...L. Neeson prežil, je mu zima, ihneď hľadá v kufroch čiapku a našiel...Aby neskôr hľadali jedlo, nože alebo čokoľvek na obranu, to ich nenapadlo. Zlomenú pušku v kufri nepočítam, tých kufrov tam bolo dosť. OK, jeden, dva nože mali, ale to nestačí. Vo filme Útek zo Sibíru sa veľmi nešpekulovalo a v jednej krátkej scéne sa utečenci bránia proti vlkom dlhými palicami. To isté vedel i A. Hopkins v súboji s grizzlym vo filme Na ostrie noža a to isté by napadlo aj Janka z Dolnej Slanej, zvlášť ak sa skupinka rozhodne prejsť kus holej krajiny. Dvojmetrová palica so zastrúhaným koncom je silná zbraň. Určite by som ostal radšej na mieste havárie(alebo aspoň časť skupiny), kde je veľká pravdepodobnosť, že ich nájde záchranné lietadlo, alebo by ho zdiaľky zahliadli a dali znamenie pripraveným ohňom. S vlkmi sa dalo bojovať aj tam a myslím, že lepšie ako v lese. Z tej hromady šrotu by sa dali urobiť poriadne zbrane, o aspoň čiastočnom krytí ani nehovorím. Tvorcovia sa rozhodli ísť asi najatraktívnejšou cestou pre diváka, ale bohužiaľ, ani tých vlkov si až tak neužijeme. Napriek slabinám dávam slabšie štyri. Ja tú prírodu, jej krásu a krutosť proste žeriem. 70% (16.09.2012)

Havárii letadla přežije s různými šrámy na těle sedm týpků – těžaři a chlápek z bezpečnostní služby na ropné stanici, který likviduje na dělníky číhající čtyřnohé potvory. O vlcích tak ví své a i díky němu skupinka přeživších neřídne rychleji. Jenže než se stávají postupně masem na porážku, snaží se u ohýnku klábosit o životě, smrti a o tom, kdo na ně „tam venku“ čeká. Liamu Neesonovi, který tu opět hypnotizuje pohledem, to ještě možná věříme, ale bandě lehce zaměnitelných dělníků nikoliv. Navíc skutečně zajímavých scén, kdy těžaři soupeří s vlky, s drsnou přírodou i mezi sebou, je trestuhodně málo. Když pak na řadu přijdou pokusy o prohlubování vztahů, je „všechno“ špatně. Kdyby se tvůrci drželi pouze nerovného boje mezi přeživšími a krvelačnými bestiemi, dopadlo by to lépe. Jenže to by za kamerou musel stát někdo jiný. Ani A-Team, ani Sejmi eso, natožpak scénář k filmu Hrdost a sláva – Joe Carnahan je známý nespoutanou akci s přešlapováním zdravé míry. Hlavně ale, což se potvrzuje i tady, je stále velmi nevyzrálým tvůrcem. Když v dálce vyjí vlci nebo se objevují jejich ve tmě zářící oči, divák musí smeknout. Když ale cpe drsným chlapům do huby neuvěřitelné žvásty a hlavního hrdinu se nám snaží přiblížit neustále se opakujícími flashbacky na milovanou ženu, tak je zle.. škoda, těšil jsem se hodně!! (20.03.2012)