Režie:
Jiří BělkaScénář:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar, Eduard Cupák, Zdeněk Řehoř, Karel Pavlík, Otakar Brousek st., Jiří Němeček, Richard Záhorský, Eva Dousková, Zdeněk Hodr, Karel Houska, Oldřich LukešObsahy(1)
Rudolf Hrušínský v roli císaře-filozofa uprostřed mocenských střetů římského impéria. Roku 363 někde v Mezopotámii, na tažení proti Peršanům, prochází císař Julián, který se po vítězství nad Gally stal Konstantinovým nástupcem, osobní krizí. Vidí, že nový filozofický směr, křesťanství, je stejně krutý a nesmiřitelný, jako staré pohanství, a tak se vrací k antickým filosofům. Ví, že jako mocnář je obklopen smečkou kariéristů, jimž jde jen o kořistnické cíle, navíc tváří v tvář zákeřnému vnějšímu nepříteli. Jeho další osud je ale v jejich rukou... Postava a činy římského císaře Juliána se staly historickým příkladem marné snahy jedince zastavit a zvrátit dějinný pohyb společnosti. Tragika této postavy inspirovala řadu autorů a také dramatika Jiřího Šotolu. Titulní roli rozporuplného vojevůdce ztvárnil Rudolf Hrušínský. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Nosným pilérom tejto inscenácie nie je ani tak zvolená téma, ako hl. postava nevyrovnaného rímskeho cisára perfektne ztvárnená Hrušínským, na ktorej to všetko stojí, sedí i visí. Predsalen divák očakáva viac ako iba dlhé filozofické monológy, či ešte viac, hovory so samým sebou. Toho sa dočká až v absolútnom závere. Nečakaným prvom boli dokorán odhalené prsia herečky vo vedľajších roli. Na inscenáciu fakt nezvyklé. ()
Televizní filmy Jiřího Bělky, ať už se zasazením do historie nebo současnosti, neoplývají velkým rozpočtem. Přesto se Bělkovi podařilo v těchto skromných podmínkách i v rámci látky ze starověku navodit hodně slušnou atmosféru dávných dob, v níž Rudolf Hrušínský, Munzar a Cupák předvádějí doslova herecké orgie. Stejně jako v případě Ohnice nebo Posledního dopisu, i zde Bělkovi hodně k atmosféře napomáhá kamera Vladimíra Opletala, snímající často zajímavé detaily tváří protagonistů, a samozřejmě stylová Fišerova hudba (zde s temnými sborovými zpěvy v pozadí). Samotný obsah musel skrze silně náboženské téma zapůsobit především v době vzniku, ke mne pronikal (snad kvůli tomu zasazení do dávné historie) o cosi hůř, ale nakonec mne i díky hereckým výkonům a spoustě hlubokých myšlenek spolehlivě pohltil. Ač přiznám se, že cestu k tomuto dílku jsem si hledal dlouho a vznešená poetická mluva mi to spočátku rozhodně neusnadňovala. ,,Já se nenarodil k nenávisti. A ty? Nenávidíš mého Apolóna?" ------ ,,Jsi císař světa, svět je v rozpadu. Konej svou povinnost, vládni!" -------------- ,,Musím jednat jako barbar, abych přemohl barbary..." 75% ()
Historická televizní studiová hra o skutečné postavě starověkých dějin, posledním římském císaři, který praktikoval staré pohanské kulty a pokoušel se zvrátit směřování k monoteistickému náboženství. Tenhle televizní žánr uměl u nás nejlépe Oldřich Daněk a pokud srovnáme s Julianem např. jeho Hříčky o královnách, ale klidně i Bělkovu žánrově zpřízněnou tvorbu, jako je Zikmund, šelma ryšavá nebo o dva roky starší Waterloo, vidíme velmi výrazný až krutý rozdíl ve výsledku. Julián odpadlík je prostě špatně napsaný, nefunguje jako drama a místo aby směřoval k nějaké katarzi, přešlapuje na místě a nudí. O historických postavách, od kterých nás dělí tisíce let, toho pochopitelně mnoho nevíme, ale i to, co je o Juliánovi známo, naprosto odporuje představám, které se scénárista pokouší divákovi prodat. Julián v podání Rudolfa Hrušínského je tady spíš věčně duchem nepřítomný, emočně nestálý a zcela neschopný vykonávat správu říše. Jediné, co může hra nabídnout, je špičkové herecké obsazení. Bojím se, že právě to, stejně jako úcta ke stařičkému titulu z televizního archívu zapříčinila vysoké hodnocení, protože jinak jde o právem zapomenutou záležitost. Celkový dojem: 25 %. ()
Pro milovníky divadelních her asi lahůdka, jinak se ale děj utápí v rádoby duchaplných dialozích, víceméně nikam nepostupuje a divák se jen těší na vytoužený konec. V tomto případě opravdu nerad konstatuji: "nuda,nuda, šeď, šeď " , přestože jsem se na tuto historickou sondu opravdu těšil. Zde ale nejde o historii ani v nejmenším...50% ()
Ze života a působení císaře Juliána vybral Šotola jen rysy, které se hodily k zadání dramatu vypovídajícímu o situaci státu a společnosti v srpnu 1968 a bezprostředně poté. Z pohledu diváka té doby jde o průhlednou alegorii vládnutí smířlivého a nerozhodného A.Dubčeka, proti němuž stála stranická garda nesmiřitelně pravověrných, konzervativních komunistů, v dramatu představovaná mstivými, vládychtivými biskupy a mnichy. (Koho zajímá skutečný osud a činy Juliána, může podstatné zjistit z Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Julianus.) Inscenace je kvalitní a děj uvěřitelný zejména díky herecké osobnosti Rudolfa Hrušínského. ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (4)
- Pretoriáni, o kterých Julián často mluví, byli elitní jednotka, tvořící osobní stráž římských císařů. V pozdních fázích impéria byl vliv pretoriánů a jejich velitelů nesmírný, často větší, než vliv samotného císaře. (sator)
- Julián (Rudolf Hrušínský) o sobě ve hře mluví jako o nepokřtěném. Pokřtěn ale byl, dokonce byl i křesťansky vychováván. Až do roku 361 n. l. veřejně vystupoval jako křesťan a ještě v lednu slavil s křesťany Epifanii. Krátce poté se ale trvale a veřejně přiklonil k pohanství. (Ele(a)nora)
- Vylíčení Juliánovy (Rudolf Hrušínský) smrti neodpovídá dochovaných zprávám. Podle historika Ammiana Marcellina Julián umíral velmi dlouho, přičemž celou noc probděl se svými nejbližšími a ještě své sklíčené přátele utěšoval. Kolem půlnoci se mu ale otevřela rána kopím probodeného boku a vzápětí císař za velikých bolestí zemřel. (Ele(a)nora)
Reklama