Julián odpadlík

"Nenávidět bývá těžší než milovat a méně příjemné, ale člověk se nenarodil, aby mu bylo lehko a příjemně." Tahle slova trochu překvapivě nezaznívají ze strany římského císaře Juliána, ale mnicha Řehoře z Naziánu. Střet starého římského světa a toho nového nastupujícího světa křesťanství tak můžeme v této historické televizní hře sledovat z poněkud jiné a netradiční perspektivy. Hrušínského Julián je "více člověk, nežli je přípustné", je to muž, kterému se "říká římská císař už jen ze zvyku", protože "římská říše už není". Duchaplných či rádoby moudrých monologů a dialogů je zde na jednu hru možná až trošku moc a tak se postupem času, i přes standardně výborný Hrušínského výkon, který skoro nesleze ze scény, začíná člověk trošku nudit a vlastně se už i těší na konec. Klade si přitom (pokud není znalec dějepisu) otázku, jak to vlastně s Juliánem skončí. I samotný císař se ptá: "Kdo mě zabije? Ježíš Kristus? Pošle kopí z nebe?" Nakonec to kopí nebylo z nebe, ale bylo perské. "Slavná smrt... Krásný konec..." (23.10.2017)

Ze života a působení císaře Juliána vybral Šotola jen rysy, které se hodily k zadání dramatu vypovídajícímu o situaci státu a společnosti v srpnu 1968 a bezprostředně poté. Z pohledu diváka té doby jde o průhlednou alegorii vládnutí smířlivého a nerozhodného A.Dubčeka, proti němuž stála stranická garda nesmiřitelně pravověrných, konzervativních komunistů, v dramatu představovaná mstivými, vládychtivými biskupy a mnichy. (Koho zajímá skutečný osud a činy Juliána, může podstatné zjistit z Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Julianus.) Inscenace je kvalitní a děj uvěřitelný zejména díky herecké osobnosti Rudolfa Hrušínského. (04.08.2019)

Pochybnosti jsou smrtící pro imperátora, přidá li ale soucit, pochopení a sebereflexi, musí být zabit... Tady mi došlo jak jsou mocní odříznutí od skutečných lidí a události, často přes kohorty rádců a pseudorádců a když se tomu přidá pocit vlastní výjimečnosti je vymalováno...Stává se slepým a hluchým ve své zemi...Mocní nevedou zemi, ale jejich loutkáři...Povedená věc, jen kdyby Kozička furt nerozptylovala kozičkami... Kdepak to točili ? Praetoriani, o kterých Julián často mluví byli  elitní jednotka tvořící osobní stráž římských císařů. V pozdních fázích impéria byl vliv pretoriánů a jejich velitelů nesmírný, často větší než vliv samotného císaře. (25.12.2020)

Pro milovníky divadelních her asi lahůdka, jinak se ale děj utápí v rádoby duchaplných dialozích, víceméně nikam nepostupuje a divák se jen těší na vytoužený konec. V tomto případě opravdu nerad konstatuji: "nuda,nuda, šeď, šeď " , přestože jsem se na tuto historickou sondu opravdu těšil. Zde ale nejde o historii ani v nejmenším...50% (10.07.2011)

Císař, který byl člověkem víc než je přípustné. Šotolova hra, volně rozvíjející klasický motiv z antických dějin, je postavena především na dialozích, není to tedy akční podívaná, ani film s opulentní výpravou. Hlavní a jedinou zbraní jsou tu slova – právě do nich a do jejich významu jsou vloženy všechny vypjaté momenty a dramatické zvraty. Tomu samozřejmě odpovídá i výběr hereckých představitelů: od Rudolfa Hrušínského, který nepateticky střídmým pojetím vystihl filozofickou duši nemilovaného císaře, až po Eduarda Cupáka a Luďka Munzara, jejichž postavy vnášejí do příběhu neklid a napětí. Nijak nepřekvapí, že inscenace se stala trnem v oku novopečeným normalizátorům a jako nepohodlná byla okamžitě poslána k ledu. Její důležitost i nezpochybnitelná kvalita se tím jen zvýšily. (21.11.2020)