Večerní úbor

Ve své době hodně kontroverzní film, po jehož uvedení si prý celá Francie myslela, že Depardieu je na kluky... Není divu, když svoji roli zahrál dokonale, podobně jako Miou-Miou či Michel Blanc. Večerní úbor je hořká komedie, při které se člověk válí smíchy, ale na druhou stranu, jakmile mu to začne docházet, tak smích hořkne a v samém závěru, který je pro Bliera typicky absurdně laděný, se celý film zvrátí do protichůdné polohy a převáží ten smutek. Ostatně dějových zvratů je toto dílko plné. Snímek se odvíjí od mileneckého trojúhelníku Bob - Antoine - Monique, který je ale propojen jinak, než tomu bývá obvykle. Antoine miluje Monique, Monique touží po Bobovi a Bob svádí Antoina... Večerní úbor je film o homosexuálech, který je však zcela výjimečný: "Homosexualita, která je v tom filmu, nemá nic společného se všemi těmi gay kluby, s Jeanem Maraisem nebo s mediálně sledovanými homosexuálními svatbami. O takové homosexualitě se v médiích nikdy nemluví. Myslím, že ten film předběhl svou dobu nejméně o patnáct let," řekl sám Depardieu (z knížky Naživu)... Vyplatí se vyčkat do závěrečných titulků, protože závěr filmu opravdu dodává jiný rozměr, ačkoli pointa se dá tušit už předem. Večerní úbor je tak vážným konkurentem jiného Blierova skvělého díla - Buzici (20.10.2006)

"Trans-homosexuální úchylnost skloubená s absurdním humorem, budící spíše pocit trapnosti..." Takhle jsem začal komentář k Večernímu úboru po prvním zhlédnutí v létě 2019 a můj názor na tento film se nijak výrazně nezměnil. Snad jen díky tomu, že jsem mezi tím viděl velkou část tvorby Bertranda Bliera, mě to s odstupem času už tolik nešokuje, neuráží, dokonce oproti původním dojmům už dokážu i přidat nějaké ty hvězdičky za pár vybraných kladů, zbyl akorát jenom ten pocit trapnosti a odporu. Vlastně by to mohlo být skvělé vyvrcholení jedné etapy Blierovy tvorby, neboť tu Blier shrnuje svá nejtypičtější témata a motivy (známé z Buzíků nebo Studeného bufetu), a kde jsem ocenil i obsazení některých herců z dalších režisérových dřívějších filmů, Jeana-Pierra Mariella (Calmos) a Bruno Cremera (Kdybych byl špion), kteří si zde vystřihli nezapomenutelné epizodky. Samotné dění mi spočátku připadalo občas i zábavné, atmosféra vytvářena nočním prostředím a netuctovou Gainsbourgovou hudbou se mi zamlouvala také, ale Blier se tu postupně snažil rozehrát co nejabsurdnější, nejšílenější a nejúchylnější motivy a propletence včetně výměn pohlaví ve vztahovém trojuhelníku, přičemž na můj vkus tu nejednou zašel za hranici zdravého a snesitelného vkusu. Ačkoliv se tvorba Bertranda Bliera u mě může zčásti těšit velké oblibě, Večerní úbor považuji nadále za Blierův menší exces, s nímž se až příliš utopil v samoúčelné výstřední provokaci. Slizký Michel Blanc mi tu byl neskutečně odporný. [45%] (11.03.2022)

Bertrand Blier se s kontroverzními tématy fakt nepárá. Co se stane, když si k vám v restauraci přisedne cizí muž? Může vám to změnit život a v podstatě i pohlaví? Tenhle film potvrzuje, že je to možné. Depardieu v roli podobné z Buzíků, Miou Miou v podstatě taky. Je to především sranda a já obdivuju, jak se Blier dokáže všem předpojatým vysmát do ksichtu. 80% (20.07.2014)

Depardieu teda zacinal fakt dost jeblymi rolami - Buzici 1974 a tato srajda Le Menage 1986. A ze rola v Buzikoch mu sla setsakra podozrivo dobre, ... kazdopadne plana komedia, Depardeiu ako buzna sere na zenske a mlsne sa pozera po panskych konecnikoch - co mu prinasa problemy ... uz fakt som si myslel behom projekcie, ze zacne po chlapoch hadzat jogurt, to bych sa doryhal . 5 % (08.01.2019)

Opět šokující téma pro tradiční společnost. Na jedné zábavě se potká jeden zlodějíček a chudý pár. Zloděj se zamiluje do muže z toho páru. Všichni tři začnou žít, krást a milovat se dohromady. Každý z nich miluje toho druhého či třetího. Někdo žárlí, někdo chce dobývat, někdo přebývá. Nedrží se společenské morálky a věří, že žít se má v přítomnosti, nezajímá je budoucnost. Prožívejme, ochutnávejme, berme si, co ostatní mají. Přerod muže v homosexuální ženu a její roli v normálním páru. Opravdová žena už nemá pro ně význam, je na obtíž. Gérard Depardieu je jako nový chemický prvek, který páru vletěl do života i do postele. Změnil jim osud a ti tři bez sebe nemohou žít. Každý z nich dodává hetero-homosexuálnímu trojúhelníku svůj cit, tělo i chyby. Gérard Depardieu je pan herec, který je svou živelností neopakovatelný! (03.11.2012)