Rang Zong
Langjong
Režie:
Banjong PisanthanakunScénář:
Banjong PisanthanakunHrají:
Narilya Gulmongkolpech, Sawanee Utoomma, Sirani Yankittikan, Yasaka Chaisorn, Puwadon NaosopaObsahy(1)
Filmový štáb přijíždí do Thajska zdokumentovat příběh jedné zvláštní rodiny. Postarší šamanka Nim je – podobně jako všechny ženy v její rodině – posedlá bohyní, která jí umožňuje léčit vesničany z duševních neduhů. Její neteř a nástupnice Mink šamanství odmítá. Když si její tělo začne procházet spirituální i fyzickou proměnou, z obyčejného dokumentu se rázem stane zneklidňující found footage film. Mrazivá atmosféra spolehlivě vyleká i otrlého diváka. (Febiofest)
(více)Recenze (46)
Šamanské rituály a snaha o exorcizmus v zapadnutej thajskej dedinke, kde mladé dievča posadol démon, a zatiaľ čo sa film rozbieha pomaly a vyše hodinu vykresľuje stupňujúcu sa agresivitu hlavnej hrdinky, v záverečných minútach teda neostane kameň na kameni a zvrtne sa to vo fajnový akčný masaker. Pomaly mi to pripomínalo REC v ázijskom štýle. V amerických hororoch to funguje jednoducho: Príde priblblý farárik s krížmi a svätenou vodou, šup šup, a démon je väčšinou fuč. Lenže keď niekoho posadne taký poriadne nasraný thajský, až také ľahké to nebude, a aspoň sa presvedčíme, že všetky rituály sú úplne na prd. Povedzme, že sa povznesiem nad nejakými nelogickosťami typu “nechajme holčinu kľudne behať po dome s kamerami, nech nám unesie decko či zožerie psa, však nič hrozné sa nedeje“, lebo v Ázii tento rok dokopy nič nevzniklo a okrem veľmi nádejného „The Sadness“ vlastne ani nič neočakávam. Technická stránka je ale rozhodne brilantná, film navyše dokáže upútať pekným prostredím a stále intenzívnejším napätím. Nezvyknem fandiť hororom dlhším ako dve hodiny, ale pokiaľ má stále čo ponúknuť a dokonca mám pocit, že ubehol celkom rýchlo, nemám dôvod sa sťažovať. ()
Najlepší thajský hororový režisér Banjong Pisanthanakun (niežeby tá konkurencia bola v Thajsku akokoľvek veľká) sa po 8 rokoch vrátil k žánru horor a moje očakávania boli vskutku obrovské. Čo iného čakať od režiséra aj mimo Thajska kultových snímkov ako Shutter alebo môj obľúbený Alone. Namiesto klasickej thajskej duchariny však tentoraz dostávame possession horror natočený ako found footage ... a za seba musím povedať, že som čakal rozhodne viac. Prostredie thajských pralesov síce dokáže stále zaujať, no najväčším problémom tu je prestrelená 130 minútová stopáž. Áno, to čo sa deje v The Medium poslednú pol hodinu sú skutočne výživné hororové jatka, ktoré dajú spomenúť na to najlepšie čo sa v tomto hororovom subžánri urodilo. Je to napínavé, odrazu to dostane správne temnú atmosféru, slušné gore, a kto sa bojí označenia found footage, tak nemusí, pretože pri tomto filme si len málokedy spomenie, že sa vlastne jedná o found footage. Film túto formu využíva výhrade iba k tomu, aby mohol do diania zapojiť aj kameramanov, inak je prehľadný, profesionálne natočený a vyhýbajú sa mu všetky neduhy found footage filmov ako roztrasená, rozostrená kamera a neprehľadné zábery. Avšak čo z toho, keď k záverečnému hororovému infernu sa divák musí dopracovať 100 minútami skrz naskrz priemerného diania, kde obzvlášť prvá hodina je nezáživné, až útrapné sledovanie thajskej dievčiny, ktorá občas divne menštruuje, občas sa podivne chová, ale celé by to išlo zostrihať do 10 min. scén než tejto zbytočnej dlhej expozície, ktorá neponúkne ani nič zaujímavé, ani nevybuduje vzťah k žiadnej z postáv. Následujúca pol hodina síce prinesie klasické scény nočného videnia kamery, kde je všetko štandardne zafarbené do zelena, ale tam si zase dáva logika pridlhú dovolenku (svoju posadnutú, evidentne šialenú dcéru nechám po dome voľne pobehovať dlhých 7 dní? Nevadí, že mi uvarí psa a unesie dieťa?!). Pokiaľ sa však po tomto divák prepracuje až k spomínanej záverečnej pol hodinke, tento horor sa mu náležite odmení ako som písal vyššie. No nemôžem sa zbaviť dojmu, že v prípade Medium mal režisér až príliš prehnané ambície a film svoju 130 minútovú stopáž nijako neobháji. Toto totiž nie je žiaden hororový epos s prepracovaným dejom hodný takejto dĺžky, ale obyčajný possession found footage akých sa už urodili stovky. A tento je výnimočný iba prostredím a zasadením do akejsi thajskej dediny. Mať to štandardných 90 minút, je to rozhodne intenzívnejšie a atmosférickejšie. Kvôli záveru by som rád s hodnotením išiel vyššie, ale jednoducho nemôžem. Fakt je ten, že v predošlým minútach ponúka The Medium iba čisto priemerné (medium?) strašenie. CELKOVO: 6/10 ()
Film je zajímavý už jen z "etnografického" hlediska, coby fiktivní dokument z thajského venkova, kde se snoubí buddhismus, křesťanství a tradiční šamanismus, a kde se prolínají staré tradice s moderní dobou. A tváří se přesvědčivě autenticky. Dlouhá stopáž by mi vůbec nevadila, naopak, děj mě hodně zaujal a ani chvíli nenudil. Ale příšerná FFková ruční kamera mi po celou dobu tak pila krev, že mi sledování filmu bohužel podstatně otrávila. Přesto zaokrouhlím nahoru, protože tahle thajská duchařina svou věrohodně realistickou atmosférou, výbornou zápletkou, skvělými herci, i režijní vyspělostí předčí 90% obdobných filmů západních, a protože její scény šamanistických rituálů se závěrečným exorcismem o hlavu převyšují scény vyprázdněných rituálů a směšných exorcismů katolických. ()
Na Médium jsem se hodně těšil a dost jsem si od něho sliboval. Ve výsledku mě film nezklamal a já jsem po dokoukání nadmíru spokojenej. Čím míň divák bude o filmu vědět tím líp pro něho, protože ho nejspíš čeká pořádný překvapení. Snímek je ze začátku vyprávěn dokumentární formou a má hodně pozvolnej rozjezd (kterej mně osobně vůbec nevadil) aby se ke konci změnil v něco s čímž by divák (který o filmu nic neví) podle začátku vůbec nejspíš nepočítal. Ke konci to má fakt hodně silný grády a atmosféru hustou tak, že by se dala krájet. Takže za mě určitě spokojenost ale s doporučováním bych byl opatrnější. Tohle asi každýmu nesedne. ()
Tohle se mi hodnotí dost blbě. Začnu takhle - můj oblíbený hororový režisér mě naštěstí nezklamal, i když jsem popravdě čekal, že se víc předvede, když už konečně po dlouhé době natočil seriózní horor a ne hororovou komedii. On se vlastně v určitých prvcích dost předvedl, ale plynou z nich určité mínusy, které rozhodně nejsou moc odpustitelné. Na první pohled mě krapet vyděsila délka, ale v tomhle směru jsem se naštěstí obávat nemusel, protože i když se to rozjíždí pomalu, i tak to mělo dost solidní atmosféru a musím říct, že mě to s každou další minutou upoutávalo tolik, jako už dlouho žádný jiný současný horor. Nesouhlasil bych ani s tvrzením, že většinu filmu se tam nic neděje, spíš se to celkem zdatně vyvíjí v náznacích, o co nakonec půjde. Což mě přivádí k další zajímavé věci, a to je ta, že se zde střídá několik hororových subžánrů. Začne to jako pseudo-dokumentární duchařina, postupně se z toho stane film o exorcismu a nakonec se to posune... no, to už prozrazovat nebudu. A do toho je z toho občas vyloženě found footage, ačkoli hlavně v druhé polovině. Celé to zdatně pomaličku graduje až k velkému, půl hodiny trvajícímu finále, které je ale v něčem naprosto úžasné a v něčem zase naprosto dementní. Tady totiž nastává ten největší problém, co jsem s tím měl. Na jednu stranu, i když to finále už bylo regulérně found footage, vše se v něm zvrtlo dost zajímavým způsobem a celé mi to přišlo skutečně hodně napínavé. Dokonce jsem tu i v jedné scéně snad poprvé viděl to, že někdo konečně vymyslel důvod, proč kameraman ve chvíli, kdy vypukne to nejhorší, prostě nezahodí kameru a někam nezdrhne, ale místo toho zdrhá pořád s ní. Navíc to celé bylo i dost slušně udělané, i když herci ne vždy působí přesvědčivě, ale tam je jasné, že vedlejší role mají neherci, takže to neberu jako mínus. Ten chaos, který způsobila ta found footage kamera, se do toho překvapivě hodil a ve spojení s tou skvělou hudbou to fungovalo ještě líp. Vůbec ta hudba se sem po celou dobu hodí naprosto přesně a funkčnost atmosféry je z většiny jen jejím přičiněním. V tomhle směru Pisanthanakun opět potvrzuje, že to řemeslo má stále v malíku a že horory prostě točit umí i teď... jenže na druhou stranu se bohužel moc nepostaral o to, aby chování postav v téhle části působilo uvěřitelně. Ono už to začíná v té druhé polovině, kdy posedlou Mink nechává její rodina celkem dlouho normálně chodit po domě jako by se nic nedělo, ale ty nelogičnosti se pořádně rozjedou až právě v tom epickém, ale vnitřně hloupě vymyšleném závěru. Nejen, že se tam zničehonic objeví víc kameramanů než doposud a já z toho měl docela bordel, dokonce když tu na někoho útočí něco zlého, tak se nikdy nikdo nebrání! Dál to bez SPOILERŮ asi moc nedám, každopádně se pak není co divit, že to se všemi dopadlo tak špatně. Navíc se dlouhou dobu ti, kteří ještě nejsou posednutí nebo mrtví, nijak nediví tomu, co se okolo nich děje, až když je pozdě. A že tam těch postav na konci bylo dost, ale všichni se chovají úplně dementně a fakt se nikdo nebrání, všichni jen blbě čekají na to, až je to dostane. Závěr taky přišel s dost zajímavým nápadem, který dokonce vysvětluje, o co tomu démonovi šlo (a je pravda, že by to byla skutečně dost solidní pointa), tak jsem doufal, že tam to Pisanthanakun skutečně vede, jenže se tak bohužel nestalo a místo toho to skončí jak to skončí a pak ještě dostaneme v epilogu slabý odhadnutelný minizvrat. A já pořád doufal v to, že úplně na konci se objeví postava nějakého editora, který ty záběry poskládal dohromady a dal k nim ty popisky (protože když všichni umřeli, něčí práce to musela být, když už ten film chce působit co nejrealističtěji) a ještě do toho sestříhaného materiálu přidá nějakou svou vlastní část, klidně i skrze titulek, že ty záběry našel on a že ukazují, co přesně způsobilo apokalypsu nebo něco takového, ale prostě to v tom není a přitom by mi to přišlo jako mnohem lepší pointa než ta, která v tom nakonec je. KONEC SPOILERŮ. Právě proto vůbec nevím, kolik tomu nakonec dát, protože dlouhou dobu jsem to viděl na 4*, ale závěr mi dojmy shodil dost dolů, i když byl napínavý k prasknutí. Je ale pravda, že už skutečně dlouho mě žádný současný horor svojí atmosférou tak moc nechytl a už o vůbec žádném bych nemohl říct, že jsem se u něj aspoň trochu bál - zatímco tady tomu tak bylo. Jen proto ty slabé čtyři nakonec dám, protože i přes pokažený závěr je to pořád nadprůměr. Kór mezi současnými horory, jak už tu asi popáté opakuju. Slabé 4* () (méně) (více)
Galerie (34)
Photo © Showbox Corp
Reklama