Médium

Na Médium jsem se hodně těšil a dost jsem si od něho sliboval. Ve výsledku mě film nezklamal a já jsem po dokoukání nadmíru spokojenej.  Čím míň divák bude o filmu vědět tím líp pro něho, protože ho nejspíš čeká pořádný překvapení. Snímek je ze začátku vyprávěn dokumentární formou a má hodně pozvolnej rozjezd (kterej mně osobně vůbec nevadil) aby se ke konci změnil v něco s čímž by divák (který o filmu nic neví) podle začátku vůbec nejspíš nepočítal. Ke konci to má fakt hodně silný grády a atmosféru hustou tak, že by se dala krájet. Takže za mě určitě spokojenost ale s doporučováním bych byl opatrnější. Tohle asi každýmu nesedne. (21.07.2022)

Už je to nejaká doba, čo som vzhliadol “shockumentary”, ktoré spĺňalo adekvátne kritéria horor žánru. Banjong Pisanthanakun natočil veľmi vydarený “Ha phraeng”, či pre mnohých kultový “Shutter”, a tak aj samotné očakávania od tohto snímku, boli pomerne vysoké. Zlou predzvesťou však bola 130 minútová stopáž, na základe ktorej si človek veľmi rýchlo uvedomí, že musí ubehnúť minimálne jedna tretina filmu, aby sa samotný dej konečne nejak rozbehol. Thajská tvorba (až na asi akčné filmy) je proste taká, pričom obzvlášť pri hororoch ide z polovice prevažne viac o drámy, než horory v pravom slova zmysle. Inak tomu samozrejme nie je ani v tomto prípade, kedy možno doslova takmer 90 minút skočiť, a “nič sa nestane”. Ja osobne nebudem žasnúť nad krvavou vložkou v kúte, toto mi dokáže ponúknuť aj kresťansko rodinný seriál pre dospievajúcu mládež: “ Seven Heaven”. Mňa pre tento krát Thajci nijak extra nenadchli, pričom také explá či hixplá plné gore scén im idú ďaleko lepšie. Ako relatívne funkčný, 30 minútový kraťas by to možno šlo, nuž ale takto sa mi to posudzuje naozaj ťažko, keďže 3/4 sú úplnou stratou času. Sklamaný, no tretiu hviezdu pochopím .. (02.10.2021)

První půlka je tady na můj vkus až moc slow-burnová, a třebaže nabízí zajímavý a důležitý momenty, tak jsem se u ní vlastně docela dost nudil a je pro mně s podivem, že to nedokázalo utáhnout ani netradiční zasazení do pro mně málo okoukaný kultury a neznámý mytologie a spirituality, jejíž objevování mělo bejt nosníkem právě první půlky filmu. Zklamání se však nedostavilo, protože v druhý půlce nastoupí hororovej tobogán, kterej je v přímým kontrastu s předcházející pomalou částí, a i když si v jednu chvíli vypomůže lehčí dementností postav, dokáže s přehledem zastínit i většinu lepších západních hororových produkcí. Jen ten found-footage formát mi tu přišel trochu zbytečnej, protože zdaleka nevyužívá svých možností, viz například totálně noname kameramani. (09.07.2022)

Tak som po takmer dvoch desaťročiach od Shutteru videl nový film Banjonga Pisanthanakuna. Pôvodne som jeho thajsko-kórejskému hororu chcel dať len 3*, ale veľkolepé finále ma usvedčilo v tom, že veľmi dobre od samého začiatku vedel, čo chce dosiahnuť a ako najlepšie na to. Všetko tomu podriadil, vrátane miestami možno až príliš pomalého rozprávania (film má viac ako dve hodiny). On sa však v skutočnosti musel zastaviť. Pri postavách. Pri dialógoch. Pri scénach, ktoré zdanlivo nie sú dôležité. Kebyže to neurobí, nefungovalo by to. On to ale urobil. Preto to funguje. Finále je monštruózne. Čiastočne mi pripomenulo kraťas Safe Haven. A to už je vážne čo povedať. Filmy o posadnutí nie sú moja šálka kávy, pozriem si ich, ale spravidla ich nehodnotím ako geniálne počiny, ale toto ma oslovilo, bolo to silné. Nie málo tomu dodáva i exotické prostredie, ktoré je pre našinca originálne. Takže 4* možno nie sú až také stopercentne čisté, ale 3* by boli málo. (08.01.2022)

Wychcanbaba Jebatbuddhu je na hlavní pracovní poměr zaměstnána jako šamanka, tedy pozemský náměstek a supravodič mocné bohyně thajského panteonu jménem Nawalprachy Tupywidlaku. Jedná se o dost lukrativní dědičnou definitivu, kterou má dle tamějšího zákoníku práce záhy převzít její neteř Puberkrawka Seruwamnagong, sveřepě však odmítající svou budoucí tradiční roli vymatlávání už tak vymatlaných vesničanů a teplé doživotní místečko v útulném džunglovém kanclu, plném zkažených vajec, kohoutích hlav a vonných tyčinek. Profiteta však zjistí, že se holka chová jak piča nikoliv kvůli jejímu věku obvyklé hormonální dysbalanci, nýbrž proto, že si na ní řádně zasedl jiný nájemník z druhé strany religiózního spektra, a s ohledem na svou specializaci vykuřování hloupých labilů a zahánění jejich psychických poruch pomocí černé vaječiny se okamžitě rozhodně toho hajzla patřičně povymítat… Začíná to jako poměrně vleklý dokument o nesympatické šamanbábě, který máte chuť po čtyřiceti minutách vypnout a následně vrazit dálkový ovladač pěkně hluboko Buddhovi do prdele, aby už vás náhodou nelákalo nudit se dál. Chyba! Kdo si počká, dočká se naprosto parádní, mrazivě temné démonické vybíjené, při jejíž tvorbě sice tenhle Banjoband Pissnarektum nepokrytě nakupoval u VY-NI-KA-JÍ-CÍ-HO španělského REC 2, ovšem ve výsledku mu téměř pochcal záda. (13.05.2022)