Médium

Šamanské rituály a snaha o exorcizmus v zapadnutej thajskej dedinke, kde mladé dievča posadol démon, a zatiaľ čo sa film rozbieha pomaly a vyše hodinu vykresľuje stupňujúcu sa agresivitu hlavnej hrdinky, v záverečných minútach teda neostane kameň na kameni a zvrtne sa to vo fajnový akčný masaker. Pomaly mi to pripomínalo REC v ázijskom štýle. V amerických hororoch to funguje jednoducho: Príde priblblý farárik s krížmi a svätenou vodou, šup šup, a démon je väčšinou fuč. Lenže keď niekoho posadne taký poriadne nasraný thajský, až také ľahké to nebude, a aspoň sa presvedčíme, že všetky rituály sú úplne na prd. Povedzme, že sa povznesiem nad nejakými nelogickosťami typu “nechajme holčinu kľudne behať po dome s kamerami, nech nám unesie decko či zožerie psa, však nič hrozné sa nedeje“, lebo v Ázii tento rok dokopy nič nevzniklo a okrem veľmi nádejného „The Sadness“ vlastne ani nič neočakávam. Technická stránka je ale rozhodne brilantná, film navyše dokáže upútať pekným prostredím a stále intenzívnejším napätím. Nezvyknem fandiť hororom dlhším ako dve hodiny, ale pokiaľ má stále čo ponúknuť a dokonca mám pocit, že ubehol celkom rýchlo, nemám dôvod sa sťažovať. (19.09.2021)

Šamanizmus a pomoc posadnutému dievčaťu v netradičnom kabáte neohraného thajského prostredia má skutočne niečo do seba. Rang Zong je väčšinu stopáže pomerne pútavým hororom, ktorému však čiastočne škodí neautentický dokumentárny formát, ktorý najmä v závere pôsobil neuveriteľne naivne. Aj preto som zvažoval, že dám filmu o hviezdu menej. Do rána som si to však nechal uležať v hlave a pravdou je, že vo mne Rang Zong zanechal prevažne pozitívne dojmy, a tak nakoniec s prižmúrením oka hodnotím štvorkou. (07.11.2021)

Wychcanbaba Jebatbuddhu je na hlavní pracovní poměr zaměstnána jako šamanka, tedy pozemský náměstek a supravodič mocné bohyně thajského panteonu jménem Nawalprachy Tupywidlaku. Jedná se o dost lukrativní dědičnou definitivu, kterou má dle tamějšího zákoníku práce záhy převzít její neteř Puberkrawka Seruwamnagong, sveřepě však odmítající svou budoucí tradiční roli vymatlávání už tak vymatlaných vesničanů a teplé doživotní místečko v útulném džunglovém kanclu, plném zkažených vajec, kohoutích hlav a vonných tyčinek. Profiteta však zjistí, že se holka chová jak piča nikoliv kvůli jejímu věku obvyklé hormonální dysbalanci, nýbrž proto, že si na ní řádně zasedl jiný nájemník z druhé strany religiózního spektra, a s ohledem na svou specializaci vykuřování hloupých labilů a zahánění jejich psychických poruch pomocí černé vaječiny se okamžitě rozhodně toho hajzla patřičně povymítat… Začíná to jako poměrně vleklý dokument o nesympatické šamanbábě, který máte chuť po čtyřiceti minutách vypnout a následně vrazit dálkový ovladač pěkně hluboko Buddhovi do prdele, aby už vás náhodou nelákalo nudit se dál. Chyba! Kdo si počká, dočká se naprosto parádní, mrazivě temné démonické vybíjené, při jejíž tvorbě sice tenhle Banjoband Pissnarektum nepokrytě nakupoval u VY-NI-KA-JÍ-CÍ-HO španělského REC 2, ovšem ve výsledku mu téměř pochcal záda. (13.05.2022)

První půlka je tady na můj vkus až moc slow-burnová, a třebaže nabízí zajímavý a důležitý momenty, tak jsem se u ní vlastně docela dost nudil a je pro mně s podivem, že to nedokázalo utáhnout ani netradiční zasazení do pro mně málo okoukaný kultury a neznámý mytologie a spirituality, jejíž objevování mělo bejt nosníkem právě první půlky filmu. Zklamání se však nedostavilo, protože v druhý půlce nastoupí hororovej tobogán, kterej je v přímým kontrastu s předcházející pomalou částí, a i když si v jednu chvíli vypomůže lehčí dementností postav, dokáže s přehledem zastínit i většinu lepších západních hororových produkcí. Jen ten found-footage formát mi tu přišel trochu zbytečnej, protože zdaleka nevyužívá svých možností, viz například totálně noname kameramani. (09.07.2022)

Fiktivní dokument, kde si známý thajský režisér povypůjčoval ze všech možných slavných FF a kupodivu rozhodně nevytvořil nepoživatelný guláš.  Atmosféra houstne  velmi pozvolna, pravý horor přijde na řadu až po znovunalezení zmizelé Mink ve druhé půli a to nejdrsnější se vejde do poslední půlhodinky, ale tvůrcům se daří pomocí drobných znepokojivých detailů udržet pozornost diváka celou dobu.  Srovnání s REC pak zcela na místě a místy bych řekl, že Pisanthanakun svůj vzor překonal, a to ať už SPOILER v nešťastném osudu nebohého pejska Lucky (jaká to ironie) či malého Ponga. V zápalu pro věc se tedy tvůrcům docela vytratila řekněme až elementární logika - matka s děckem hlídá posedlou, posedlá nebyla nikdy spoutána..., ale to se dá vzhledem k jinak báječně děsivému působku  rozhodně odpustit. Čtyři. (29.06.2023)