Režie:
Zbyněk BrynychScénář:
Vladimír KalinaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jiří SternwaldHrají:
František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Jan Tříska, Hermína Vojtová, Josef Beyvl, Bedřich Bozděch, Josef Bláha, Hanuš Bor, Jiří Mikota, Marie Mikotová (více)Obsahy(1)
Film Pět z milionu Zbyňka Brynycha obsahuje pět povídek.
Mistr a dvacátý učedník Učedník Vašek pracuje s mistrem Karpíškem na věži mikulášského chrámu. Karpíšek je ze staré školy a jeho výchovné metody se Vaškovi nezamlouvají. Je rozhodnut od Karpíška odejít, tak jako před ním devatenáct jiných učedníků...
Každý týden je neděle Důchodce Hanousek je čilý stařík, stále něco podniká a stále má co dělat. Jednoho dne půjčí synovi peníze na nové auto a syn ho pozve na nedělní výlet. Hanousek se těší a odřekne proto obtížně získané zaměstnání průvodce Prahou. Ale...
To zavinil Bonifác Mladí manželé Jirouškovi oslavují v den svatého Bonifáce své seznámení. Tento den si vždy zopakují všechno, co před lety prožili...
Otrhaná písnička Muzikanti Vilda a Martin týden co týden vyhrávají na svatbách. Jednoho dne jim místo výslužky zahraje mladý novomanžel klavírní skladbu...
Pavučina Poslední dny před nástupem do prvního zaměstnání tráví mladičká Kateřina v rekreační osadě. Nemá už zájem o dětské hry svých přítelkyň. Toulá se po okolí a potká jen o málo staršího kamaráda Karla... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (50)
Film z konca 50tych rokov. Čakal som budovanie socializmu a aké prekvapenie, film nebudoval, ale ukázal život... Naozaj sa na tento snímok pekne dívalo. Bol tam aj smútok, nostalgia ale aj začínajúca láska. Dnes som si užil plejádu starších , ale hlavne začínajúcich mladých hercov. Pre mňa osobne veľké prekvapenie.... Hodnotím 80%. ()
Jeden z prvních celovečerních filmů Zbyňka Brynycha je symbolickou vlaštovkou československého neorealismu a zároven vynalézavou hříčkou pražské aglomerace, jež je tu včleněna do pěti náhodných, běžných situací všedního dne. Každá z povídek má hrdiny různého věku i charakteru a na pozadí zachycené mikroudálosti panoramatizuje Prahu jako specifický genius loci, přičemž důmyslně pracuje se zvolenými exteriéry (příběh začíná u kostela sv. Mikuláše na Malé Straně, poté se přesouvá do malé garsoniéry pavlačového domu a postupně přechází k novostavbám na kraji města a končí ve víkendové osadě za Prahou). V tom ostatně spočívá celé kouzlo; kolik filmů o Praze a v Praze bylo natočeno, ale kolik jich ve skutečnosti dokázalo zaujmout svou výjimečností. A přitom jakoby Brynychův film neukazoval nic nového, nic převratného, jen to, co lze vidět denně kolem sebe. A právě v zachycení zdánlivých maličkostí se skrývá množství malých i velkých příběhů, jejimiž aktéry může být kdokoli z nás. Příjemně překvapující jsou tentokrát i herecké výkony, přirozeně koexistující s prostředím a doplněné živým dialogem. V prvé povídce exceluje Jaroslav Marvan v atypicky podané masce nesmiřitelného bojovníka s rozevlátým mládím, velice dobře doplněný o začínajícího Třísku, který přesvědčivě postihl deprimaci svého učedníka. Druhé vévodí Kreuzmannova dojemná drobnokresba aktivního seniora, cele se obětujícího nevděčnému údělu synova kariérního vzestupu, ve třetí na sebe výrazně upoutá mladý Vlastimil Brodský v roli ne zcela typické, uhozené do jemné ironie gest a mimiky. Ztracený klukovský úsměv a promarněné činy mládí se výborně otiskují na postavách Fandy Mrázka a Emana Fialy, kteří se tu umně zbavili svých dřívějších šablon; v závěrečné epizodě ohromí svou čistotou výkon teprve šestnáctileté Karly Chadimové a Munzarův portrét již dospělého mladíka, mířícího s ideály a nadšením do života. Dokonalé vizuální a hudební semknutí zde zastává jedinečná práce s kamerou, jež si dokáže fascinujícím způsobem vyhrát s detaily tváří i zachycením odlišnosti zvuku (odbíjení kostelních hodin, klavírní hra, klapot koní na dlažbě); za výjimečný lze pokládat i sestřih úvodních titulků, vynalézavě vsazených mezi jednotlivé záběry z pražských ulic. Přihlédneme-li navíc k dokumentární hodnotě filmu, kterou dnes již nepochybně má, pak je to s drobnou Vláčilovou trampskou etudou jeden z neucelenějších a žánrově nejzajímavějších experimentů, jakým domácí kinematografie disponuje. Skromná pocta pražskému mraveništi, v jehož útrobách se dnes a denně odehrávají malé i velké příběhy (ne)obyčejných lidí. ()
Za shlédnutí stojí po šedesáti letech jen první a poslední povídka. Jinak je to v době Starců na chmelu a Probuzení bohužel spíš relikt v kánonu neorealismu, čti soc.realismu. Oproti Žižkovské romanci a Smyku slabé. I hudebně. Potěšila Thielová, Chadimová, Tříska a Vláčil. Vot éto český film na Barrandově pozdních padesátých. ()
V tomto povídkovém téměř neorealisticky laděném filmu který jsem naposledy viděl někdy před šesti lety mi nejvíce v paměti utkvěl opravdu skvělý Jaroslav Marvan jako přísný a nesmlouvalý mistr kominík Karpíšek který se zrovna nacházel na věži kostela sv. J akuba na Malostranském náměstí v Praze. Opravdu skvěle natočená scéna v té výšce malebné Prahy kdy zachrání J. Tříska jako dvacátý učedník, předtím po nějaké společné hádce život svému mistrovi. To bylo nezapomenutelné. Na více si už bohužel v tuto chvíli vůbec nevzpomenu, což si myslím že je docela škoda. Ale hned ta první povídka tuším z pěti na mě zapůsobila přeci jenom nejvíc, byla prostě nejsilnější a nejvíce jakoby ze života co se týká jednotlivých lidských osudů. Ostatní co si vzpomínám měli velmi nevyrovnanou úroveň. Určitě se ale jedná o neprávem opomíjený malý-velký film který bych si dnes stejně tak jako tenkrát znovu rád vychutnal. Ani se nedivím že ho ohodnotilo zatím v uvozovkách jen patnáct uživatelů, že zde k němu nebyl ještě do teď žádný komentář a že ho nemá nikdo s uživatelů ani ve své filmotéce. Pro mě osobně je tento druhý Brynychův filmový počin, nejlepší z celé jeho filmografie, dokonce ho řadím výš než filmy s válečnou tématikou "Jezdce" a Lustigův "Transport z ráje".. ()
(2x) Procházka po velkoměstu s vyprávěním pěti příběhů ze života různého žánrového a náladového charakteru, které nejsou poznamenané žádnou konkrétní dobou. Na svou dobu velice moderní film a když si odmyslím pár maličkosti (např. to, že už mezi mladými dávno není v módě jazz), jde o velice nadčasové příběhy - pět z miliónu příběhů, jaké se dějí kdekoliv u lidí všech generací a nejrůznějších charakterů dodnes rok co rok. / Po velice poutavých úvodních titulkách nasleduje v husté ranní atmosféře příběh z nejdramatičtějších. První povídka Mistr a dvacátý učedník **** zaujme téměř hororovou kamerou přibližující tvář přemenlivých mimických výrazů mistra Jaroslava Marvana a záběry z výšky vyvolávající divákům u obrazovky přímo závrať. Záchrana člověka bez ohledu na jeho charakter a předešlý osud je velice záslužným činem. Osobně mi výborně zachycenou autentickou atmosférou kazilo podivné herectví Jana Třísky a to snad v každé replice. / Odlehčený, napůl smutný příběh přináší druhý povídka Každý týden je neděle **** s Františkem Kreuzmannem v jedné z posledních jeho rolích. Scenárista si vtipně pohrál s repliky z pasáže při natáčení filmu, když se ve filmu zmiňuje přímo reální název Pět z milionu a o Kreuzmannově postavě Hanouska se říká, že se podobá herci Kreuzmannovi ;-) Hanousek je prototypem postavy nesmírně aktivního důchodce, který pracuje v kině, zúčastňuje se komparzu v natáčení, opravuje ve volném čase hodinky, uchází se o zaměstnání průvodce Prahou,.. jenže kariéru mu přeruší nápad jeho syna. Nasledující situace ze života zná snad každý z nás, když se nám někteří lidé dovedou ozvat jen ve chvíli, kdy po nás něco chtějí, něco od nás potřebují a hned poté na nás okamžitě zapomenou. Postava Hanouska má můj obdiv za laskavé chování k synovi po tom všem, včetně schopnosti dát přednost zapomenuté rodině před kariérou a okamžitého smíření s přehrou v rodině na konci povídky. / To zavinil Bonifác ***** je svěží mikro-komedie ze života mladých manželů, se zapojením populárního Orchestra Karla Krautgartnera do hry s tehdejší pěveckou soutěží Hledáme nové talenty. Vedle romantiky seznámení mladých lidí a projížďkou noční Prahou kočárem je tu znát na pozadí vývoje tehdejší populární hudby nástup uvolněného období "zlatých šedesátek". Hezké role zde dostali dva umělci z nastupující herecké generace, Valentina Thielová a Vlastimil Brodský. / V kontrastě s moderní hudební romancí se odehrává i další lehce muzikálová povídka Otrhraná písnička *****, ve které v hlavní lidové pěvecko-komické dvojici excelují staří bardi Eman Fiala a Fanda Mrázek a která končí úvahou o zmarněném životě a nenavrátném odletu dávného mládí. Za pozornost stojí i mladičký Vlastimil Hašek v jedné z dvou debutových rolích. / Závěrečná povídka Pavučina ***** představuje milostný příběh z puberťáckého věk, nese v sobě pěknou dávkou vtipu a velkým plusem jsou zejména příjemné písničky v trampském stylu, jejichž melodie si pravděpodobně budete pozpěvovat nebo hvízdat u obrazovky i vy! :-) / Zajímavé komentáře: Marthos, vypravěč. (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) () (méně) (více)
Galerie (11)
Zajímavosti (12)
- Píseň „Bonifác“ z povídky „To zavinil Bonifác“ zkomponoval Jiří Sternwald a textem opatřil Josef Kainar. Píseň vyšla v roce 1959 na dlouhohrající nahrávce Supraphonu pod názvem „Vzpomínky jsou věčné“. (sator)
- V povídce "Pavučina" se v malé roli trampa Franty objevil režisér František Vláčil. (Ganglion)
- Povídka „Pavučina“ se točila v autentickém prostředí osady Tornádo u Berounky. Restaurace Tornádo se zde objevila ještě pod názvem U Tetauerů. V roce 1989 použili tuto osadu tvůrci seriálu Dobrodružství kriminalistiky (od r. 1989). V roce 2003 se zde natáčelo Pupendo a roku 2015 seriál Přístav. Adresa je U Kazína 410, Praha-Lipence. (sator)
Reklama