Pět z milionu

Mistr a dvacátý učedník - Celkem dost dramatická a nadprůměrně odehraná povídka o střetu mládí se zatrpklým stářím, se skvělým Marvanem a rebelujícím mlaďochem Třískou. Vyprávění se zbytečně s ničím nemaže a ani na chvíli nenudí. Nevhodné pro postižené akrofobií. 5* Každý týden neděle - Pořádně sentimentální a dojemný, to ostatně tyhle příběhy o osamělých důchodcích a jejich nevděčných dětech bejvaj. Nicméně Kreuzmann hraje tak perfektně, že tu sentimentalitu snadno odpustíme. Silné 4* nebo slabších 5*. To zavinil Bonifác - Poměrně nudná a nezajímavá story s průměrnými hereckými výkony. 3*. Otrhaná písnička - Zábavné, a to hodně, dokonce ta ústřední písnička se mi hodně líbila, stejně jako oba Mrázek s Fialou. Škoda jen vyšumělého konce. Pavučina - Když se necháte unést trochou té nostalgické letní romantiky, dostanete zdařilou variaci na první velkou lásku se sympatickým duem Chadimová+Munzar. Já jsem se nechala unést, takže 4*. A dohromady to dává obstojné 4*. (04.09.2011)

„Melouchy dneska dělaj i inteligenti!“ Silou ani kvalitou nedosahuje pozdějších Brynychových A pátý jezdec je strach či Transport z ráje, přesto jde o slušný počin, tím spíš, že celek zvedá Čuříkova kamera plná typických ostrých záběrů tváří postav. První povídka nabízí konfrontaci Marvanova nerudného mistra a Třískova „Těbůh!“ učedníka, ale hlavně špičkovou kameru a ostrý zvuk, které vytváří intenzivní podívanou (silné 4*). Druhá, poměrně hořká povídka zcela soustředěná na Kreuzmannova Hanouska nápadně připomínajícího…Kreuzmanna je oslavou charismatu hlavního herce, který táhne nijak závratný děj (slušné 4*). Třetí povídka je poměrně triviální, prakticky bez pointy, divák sotva udrží pozornost a pobaví snad jen Řehořův „sok“ (slabší 2*). Čtvrtá povídka je bilanční, nepříliš vzrušivá, i když pár věcí k zamyšlení přece jen má (lepší 3*). Pátá povídka mě bavila, první lásku se všemi těmi žhnoucími pohledy a telecími rozhovory vylíčila dost přesně (solidní 4*). Celkově dám slušné 4*. „Proč se koukáš do tý pavučiny?“ - „Protože chci.“ (26.07.2020)

První povídka – divné přehrávání Marvana, to už je lepší Tříska. Komičtí záchranáři. Těžce zraněnému hodí lanový žebřík. Učedník na novináře: „To bylo všechno docela jinak. Copak vy víte.“ Druhá povídka nejlepší. Kreuzmann a Bláha výborní. Třetí povídka s Thielovou a Brodským nejhorší. Neuvěřitelně se vleče. Čtvrtá a pátá – slabší průměr. Zednářská symbolika: 6:51 - tři šestky: hodiny ukazují šest hodin a tři minuty; 14:54 – vševidoucí oko Lucifera v zednářské pyramidě. Jednooký bůh = Antikrist (Zach 11:17); 33 - „Pan mistr to už dělá třicet let. Ano třicet let.“ 52:41, 52:51 – sign of silence podivně doplněné ukazováním k obloze; 54:06 – Brodský: V symbol; 54:13 – Brodský: symbolika jednoho oka (Zachariáš 11:17 Běda bezcennému pastýři, který opouští stádo. Meč na jeho paži a na jeho pravém oku! Jeho paže bude zcela uschlá a jeho pravé oko bude naprosto zatemněno.; 57:07 –  Thielová - tři šestky; 1:11:26 – na klavíru obrovský GLOBUS!! 1:13:30 – ten samý globus v jiném záběru. (30.01.2022)

První povídka je luxusní, avšak veškerý luxus se posléze vypaří díky jejímu totálně laxnímu vyústění/zakončení. Druhá povídka je vlastně o ničem=zapomněli na děděčka při první vyjížd´ce novým autem, ale František Kreuzmann st. ji svým hereckým mistrovstvím zvedne o nějaký ten level výše. Třetí povídka naprostá katastrofa, ani ne tak podivným námětem, jako zcela nezáživným zpracováním. Zbylé dvě povídky pak nejsou o moc zajímavější. Podtrženo-sečteno=nuda, šed´, prázdnota, nicota, snad pro nesoudné intelektuály, kteří dokáží i o lejnu filosofovat jako o nejkvalitnější SWISS CHOCOLATE. (09.02.2024)

Brilantní úvodní povídka s Jaroslavem Marvanem a Janem Třískou nastavila laťku tak nevídaně vysoko, že ji v podstatě nebylo možné překonat. Skvělý dramatický příběh o mistrovi a jeho učedníkovi, kteří bojují o holý život na věži pražského kostela, je špičková ukázka filmařiny i herectví. Nedýchal jsem. Ani další povídky ovšem nejsou vůbec špatné - škoda byla jen té s Vlastimilem Brodským a Valentinou Thielovou, která mi přišla lehce nedovařená. Film uzavřel příběh s Luďkem Munzarem a Karlou Chadimovou - ač v černobílých barvách, ohromně barevná a prosluněná povídka s nádherně podmanivou atmosférou vyčarovanou i díky hudbě Jiřího Sternwalda. Jsem víc než spokojený. (01.05.2012)