Přehlídka národů

Na svou dobu gigantický projekt s nevídaným technickým zázemím měl sloužit k demonstraci nadřazenosti německého národa i v oblasti sportu. Árijci však nebyli zdaleka tak úspěšní a vznikl tak jeden z nejúchvatnějších dokumentů. Na jednu stranu je praotcem všech sportovních přenosů, je až fascinující sledovat, kolik záběrů a úhlů kamer se dodnes používá v nezměněné podobě. Na tu druhou s nimi ovšem nemá nic společného, i sport totiž pojímá jako umění. To sice mnohem lépe vynikne až ve druhém dílu, i na prostoru vymezeném ochozy stadionu však nesledujeme jen sportovní výkony, ale opravdové filmové minipříběhy jako závod na 800m, skok daleký nebo noční tyčka. Film je plný naprosto fantastických střihů a prostřihů, které dokonale vykreslují atmosféru na stadionu a Riefenstahlová celou událost pojímá ve velmi sportovním duchu, kde vítězem je opravdu každý, kdo se odhodlá změřit síly se svými soupeři. Mimo zmínky o tom, že při dálkovém běhu jde o souboj bílé rasy s černou (který dnešní atletika už jednoznačně rozhodla) v něm, kromě všeobecného hailování, nějaké propojení s nacismem nenajdete a schválně si všímejte, které národy pří úvodní přehlídce zdraví Hitlera pozvednutím pravice. A ten úvod...chtěl bych vidět, která cenzura by tohle dnes do olympijského přenosu pustila. Tohle je opravdová oslava sportu v antickém ideálu krásy ducha a těla. Dokonalé. (12.09.2006)

Ano, bylo to v Berlíně, ano, je tam Hitler. Ale současně ve více věcech fascinující a přelomové. Noční skok o tyči (pro mě vrchol dokumentu), maratónský běh, štafety, zpomalené záběry, sledování stínů, detaily tváří, záběry na fanoušky. A velmi zajímavý dokument, jak se závodilo v roce 1936. Za prvotřídní filmařskou práci, která kvalitu dnešních sportovních přenosů nejen dosahuje, ale i překonává, se nedá hodnotit jinak, než maximálně. (23.02.2013)

Ať je v tom propagandy, kolik chce, první "Olympia" je prostě nádhernou ukázkou toho, jak zajímavě natočit sportovní dokument, jak předvést sportovce jako skutečné hrdiny a jak skvěle pracovat s kamerou a jednotlivými záběry. Už tehdy Riefenstahl ukazovala, jak je možné efektně využívat zpomalené záběry. Film mě doslova vrátil o osmdesát let zpět a já jsem fandil jednotlivým sportovcům, aby dokázali překonat ostatní a sebe samé. (21.08.2014)

Leni Riefenstahl nebyla jen tak nějaká režisérka hloupých propagaček, ale uměla opravdu výborně točit. To potvrdila již dříve ve filmech, které měly zpropagovat Adolfa Hitlera. Teď se však pustila do sportu, olympijských her, které se konaly v roce 1936 v Mnichově. Kdo by myslel, že se film bude věnovat Hitlerovi, byl by na omylu. Po úvodní předehře, ve které tančí nahé mladé dívky včetně Leni Riefenstahl vidíme nastupovat jednotlivé národy. Některé zdraví vůdce vztyčenou pravicí, jiní ne. Pak Leni představuje jednotlivé sportovní disiplíny. Sem tam sice vidíme natěšeného Hitlera, fandícího Göringa či nesympatického Goebbelse, ale je to opravdu sportovní dokument. A mistrovsky natočený. Ty pohyby kamery, báječné střihy, radost pohledět. K plusu Riefenstahlové musím přiznat, že se opravdu zaměřila na sport, a k žádné větší skryté či otevřené propagandě nedojde. Nezamlčuje ani úspěchy sportovců ze zemí ne právě přátelských. Klasickým příkladem je černý Američan Owens. (09.05.2009)

Tak pokračuje mé poznávání Leni Reifenstahl. Tento film je pro mě něco neuvěřitelného. Jeden z nejlepších dokumentačních sportovních filmů s velmi vysokou uměleckou hodnotou. Neotřelé záběry, na tehdejší dobu nevídané. Citlivé dvojexpozice, nové úhly pohledu! Prostě skvost. A kdyby měl někdo problém s propagandou, tak ať se podívá na některé filmy a dokumenty natočené v Čechách mezi léty 1948-1989, že? (14.04.2015)