Přehlídka národů

Ať je v tom propagandy, kolik chce, první "Olympia" je prostě nádhernou ukázkou toho, jak zajímavě natočit sportovní dokument, jak předvést sportovce jako skutečné hrdiny a jak skvěle pracovat s kamerou a jednotlivými záběry. Už tehdy Riefenstahl ukazovala, jak je možné efektně využívat zpomalené záběry. Film mě doslova vrátil o osmdesát let zpět a já jsem fandil jednotlivým sportovcům, aby dokázali překonat ostatní a sebe samé. (21.08.2014)

Olympia, 1938 režírovala Leni Riefenstahl a je to dokument z 11. letných olympijských hier konajúcich sa v Berlíne v roku 1936. Pozostáva z dvoch dielov 1. Festival národov a 2. Oslava krásy. Ide o jeden z najlepších športových filmov s veľmi vysokou umeleckou hodnotou. Vykresľuje ľudí všetkých rás a národov ale dokument je úžasný i z hľadiska historického, pretože je tu vidieť ako bolo Nemecko sfanatizované. Z týchto olympijských hier bol prvý krát vyrobený celovečerný film oslavujúci Hitlera a nacistickú stranu v Nemecku. Ale, ktoré olympijské hry boli čisto oslavujúce olympijský ideál? Je vždy olympiáda iba o športe, vtedy to bola oslava nacizmu a dnes vplyvom obrovského marketingu je to oslava Coca Coly a Nike. Alebo sa mýlim? Po vojne Leni Riefenstahl bola štyri roky väznená Spojencami, ale ani jeden súd ju neodsúdil za vojnové zločiny. Zomrela 101 ročná najtalentovanejšia režisérka na svete. (07.02.2016)

Vidět na olympijských hrách, které byly oživeny teprve 40 let před Berlínem a jejichž účelem je kromě oslavy sportu pomáhat sjednotit národy a přispívat k míru, stoupat vlajky s hákovými kříži, na stadionu unisono hajlovat 100 000 lidí, startovat závodníky v nacistických uniformách a stejně tak organizátory... To byl jeden z nejbizarnějších a zároveň nejmorbidnějších filmových zážitků. Riefenstahl každopádně odvedla neuvěřitelnou filmovou práci a i přes obrovskou finanční podporu ze strany říše se jí podařilo udržet politickou propagandu poměrně úspěšně na uzdě (včetně vítězství Jessieho Owense, která jsou předána zcela nezaujatě). Sledování s vědomím, co přišlo v následujících 7 letech, nicméně zůstává velmi hořkou záležitostí.. (19.02.2019)

Na svou dobu gigantický projekt s nevídaným technickým zázemím měl sloužit k demonstraci nadřazenosti německého národa i v oblasti sportu. Árijci však nebyli zdaleka tak úspěšní a vznikl tak jeden z nejúchvatnějších dokumentů. Na jednu stranu je praotcem všech sportovních přenosů, je až fascinující sledovat, kolik záběrů a úhlů kamer se dodnes používá v nezměněné podobě. Na tu druhou s nimi ovšem nemá nic společného, i sport totiž pojímá jako umění. To sice mnohem lépe vynikne až ve druhém dílu, i na prostoru vymezeném ochozy stadionu však nesledujeme jen sportovní výkony, ale opravdové filmové minipříběhy jako závod na 800m, skok daleký nebo noční tyčka. Film je plný naprosto fantastických střihů a prostřihů, které dokonale vykreslují atmosféru na stadionu a Riefenstahlová celou událost pojímá ve velmi sportovním duchu, kde vítězem je opravdu každý, kdo se odhodlá změřit síly se svými soupeři. Mimo zmínky o tom, že při dálkovém běhu jde o souboj bílé rasy s černou (který dnešní atletika už jednoznačně rozhodla) v něm, kromě všeobecného hailování, nějaké propojení s nacismem nenajdete a schválně si všímejte, které národy pří úvodní přehlídce zdraví Hitlera pozvednutím pravice. A ten úvod...chtěl bych vidět, která cenzura by tohle dnes do olympijského přenosu pustila. Tohle je opravdová oslava sportu v antickém ideálu krásy ducha a těla. Dokonalé. (12.09.2006)

Na začiatku bola Olympia. Odvtedy vyzerajú kompilačné dokumenty z veľkých športových akcií približne podobne. Dobový komentár, snaha o zachytenie atmosféry na štadióne, priblíženie napätia pretekov, ktoré už prebehli. Detaily, masové scény vo veľkých celkoch (pohľady na celý štadión), spomalené zábery. Mne to z ideologického hľadiska až tak patrioticky nevadilo, rovnako by takýto dokument natočili ako Rusi, tak Američania a mnohokrát vidíme ako víťazov práve Američanov. Z toho športového hľadiska je nesmierne zaujímavé porovnávať vtedajšie štýly, časy a metre s tými dnešnými, zábavné je aj sledovať, ako ťažké to mali atléti, keď museli dopadať namiesto na žinienku do piesku. No a sledovať Jesseho Owensa je kapitola sama o sebe. Lenže rovnako ako pri Triumfe vôle musím konštatovať, že stopáž je trochu prepálená a film tak pôsobí vďaka striedaniu istých typov záberov mierne monotónne. Navzdory tomu, aké geniálne tieto zábery boli a sú dodnes. Highlight: Skoky o žrdi za tmy. (01.10.2014)