Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (626)

plakát

Requiem za sen (2000) 

Emočně silný film o mezilidských vztazích úzce spjatý s drogovou problematikou. Aronofsky je skutečně talentovaný režisér a tento snímek jen dokazuje jeho kvalit. Temné, drsné, citově napěchované, ale přesto nějak vnitřně atypicky hřejivé. Experimentální kamera a skvělá hudba jen umocňují sugestivní příběh o matce závislé na prášcích a páru závislých na všemožných drogách. Snad nikde nezažijete úzkostlivý a děsivý pohled na tak banální věc, jakou je lednička. Celý film má vzrůstající kvalitu a celá „Winter“ pasáž je dechberoucí, přičemž závěrečná, geniálně sestříhaná scéna za doprovodu ostrých houslových smyčců, je sestřelující. Život je na nic, tento film je hrozný, pesimistický, nevybíravý, přímý, naturalistický a sakra…nenajdete sugestivnějšího zážitku. Po víceméně nadprůměrnému Trainspottingu, který spíše problematiku drog zlehčuje, si tohoto skvostu vážím ještě více. Deprese, deziluze, degenerace...[Přesná stopáž: 101 min]

plakát

Věc (1982) 

Hodinu a půl trvající survival horor bez žádného většího šlápnutí vedle. Jistá podoba s Vetřelcem se nezapře, ale Carpenter buduje napětí lépe a v žádném případě nenudí. Navíc...hon na kočku a na myš tu je nahrazen spíše ztísněným pocitem kdo je kdo. To podtrhují vynikající výkony všech hlavních představitelů v čele se zarostlým Kurtem. Závěrečná půlhodinka je to pravé ořechové a potěší i poměrně otevřený konec. Jo když se Carpenter sejde s Morriconem...

plakát

Scény z manželského života (1973) 

Bergman není můj zrovna dvakrát oblíbený režisér. Dlouhé stopáže mi nevadí, pokud mají ovšem co nabídnout (Sedm samurajů, Tenkrát v Americe, PP) a něco se po čas filmu děje. Bohužel film, který staví na dialozích a podkresluje ho Bergmanův rukopis, měl na mé ovladačce neblahý vliv. Pomalé tempo mi nevadí, ale tohle není od Jarmusche. Obsah manželství, romantiky a sexu mi taky nevadí, ale tohle není od Allena. Zkrátka nuda, jen ta Ullmannová hrála jako o život.

plakát

Četa (1986) 

Oliver Stone je známý tím, jak dovede látku vietnamské války dovézt do těch největších extrémů a taky je jeden z mála, kterému se tato problematiku vyplatila. Četa je však jiná. Je uprostřed dění v nehostinné oblasti, kde kolem číhá nepřítel, všude je spousta nástrah a k tomu se tým rozděluje na dva tábory, kterým velí dva důstojníci. Do této situace přichází zelenáč Taylor… Platoon je realistickým zobrazením války tak, jak jsme u Stonea zvyklí. Scénář je vysoce kvalitní a Charlie Sheen se zde objevil (po Hot Shots) v jedné ze svých nejlepších rolí. Potěší také menší role vycházejících hvězd Foresta Whitakera a Johnnyho Deppa a zajisté i velký kus charisma Willa Defoa udělalo své. Režisérův majstrštyk a jeden z nejlepších filmů o válce obecně... [Přesná stopáž: 115 min]

plakát

Věčný svit neposkvrněné mysli (2004) 

Na první zhlédnutí těžko rozlousknutelný oříšek. Na druhé zhlédnutí, se zblázněným srdcem a věčnou myslí, přenádherný zážitek plný Kaufmanovy originality, Gondryho hravosti a Carreyho prostoty. I když je scénář řazen mezi nejgeniálnější díla novodobé kinematografie zcela poprávu, nemůžu se ubránit pocitu, že to mohlo vyznít daleko sentimentálněji a tragičtěji, možná osudověji, než to nakonec vyznělo.

plakát

Mulholland Drive (2001) 

Další Lynchova skvělá sonda do lidského podvědomí, která si bere ingredience z Lost Highway a míchá je dohromady s citacemi klasických děl (Vertigo, Persona, Sunset Blvd.) a nechává vyniknout ústřední herecké duo. Škoda, že se tohle neprosadilo jako původně zamýšlený seriál, protože dodatečně napsaná druhá půlka jeví určité známky zkratkovitosti a film jako celek nepůsobí tak suverénně a konzistentně jako zmiňovaný Lost Highway. Jako seriál by Mulholland Dr. mohl pomýšlet na podobnou auru kultu jako dnes již legendární Twin Peaks, protože i na poli celovečerního filmu je vidět, že Lynch se vyžívá ve střídání nálad a mysteriózno (bezďák, pokoj 17, Silencio) prokládá humornými vsuvkami (nájemný vrah, obrovský mafián) tak nekompromisně a hladce, že Mulholland Dr. by měl jako seriál náběh na mnohem zajímavější počin. Takto hodně kvalitní práce, Lynch ve své nejkrystaličtější podobě - atmosférický a hypnoticky psychotický jako vždy. A velké plus za sexy Naomi! [Přesná stopáž: 141 min]

plakát

Bourneovo ultimátum (2007) 

Která série se může pochlubit vzestupnou kvalitou jednotlivých dílů? Málokterá a pokud zapátrám v mé paměti, snad i žádná, ale tohle není v předmětu mého zkoumání. Když skončilo Bourne Supremacy, ihned mě napadla myšlenka, že si Greengrass vystřílel prach a ve třetím díle už bude jen a pouze recyklovat zaběhlý systém. Popravdě řečeno – postava Jasona Bournea ve třetím pokračování už má pramálo co nabídnout a prvotní ztráta paměti a hledání vlastní osobnosti je zde poněkud ušlapáno a odsunuto na druhou kolej (avšak stále je Bourne středem pozornosti a stojí na křižovatce všech spletených spiknutí). To však vůbec nevadí. Proč? Protože Matt Damon je pořád ten samý charakter a příběh se spíše točí kolem minulosti všech zúčastněných než jen kolem Bournea a v konečném důsledku to do sebe krásně zapadne. Bourne Ultimatum je vrchol akčního žánru, celé série a hereckého umu Matta Damona. Navíc Greengrass nabourává zažitý dojem, že pokračování jsou slabší a (což platí pro rok 2007 obzvlášť) především třetí díly nemají nejlepší ohlas. Naštěstí se Ultimatum nestrhlo k tupé akční zábavě a po vzoru Mýtu nám ukazuje směsici adrenalinové akce, dobrého scénáře, vynikající režie, dynamického střihu, zajímavé kamery a úžasného hudebního doprovodu (druhá polovina počínaje honičkou na střechách a pádem do vody z desátého patra konče je neskutečně našlapaná režisérskými nápady a kontinuální akcí). I přesto pokud vznikne čtvrtý díl (ještě k tomu bez Damona), nebudu nadšen. Skončit se má přece v nejlepším. [Přesná stopáž: 111 min]

plakát

Transformers (2007) 

Michael Bay nezašel v akčním žánru ještě dál a ani neohrozil svou Skálu, ale jako letní blockbuster Transformers zabodovali (a nechali zapomenout na rozpačitý Ostrov). Děj není nikterak složitý a pár oslích můstků zcela jistě neunikne naší pozornosti, ale copak by se s tím někdo páral? Vždyť důležitá je akce, efekty, monstróznost…Co se týče nejlepších filmů roku 2007, jména jako Fontána, Americký gangster či Bourneovo ultimátum budou padat asi častěji, ale pokud jde o spektákl roku, tady myslím, že se Transformers s 300 porvali rovnoměrně, neboť odzbrojující audiovizuální stránka je snad tím nejpádnějším argumentem, proč zhlédnout tyto pecky v narvaném kině, mozek nechat před sálem a unášet se akčně rozpoutaným infernem za rytmu paralyzující muziky a skákajících robotů uprostřed zdemolovaného města. Expozice je vynikající: první akce až nebezpečně přehledná, Shiův velmi živoucí výkon, koupě auta. Všechno je skvěle sestříhané a vypadá lahodně, jen je to až přespříliš, jak to říct, übercool crazy. Ano, bystřejší pochopili, že ministr obrany s brokovnicí hláškující patetické proslovy mi zrovna nejde po srsti, navíc po hodině tempo film značně opadne, aby se nadýchlo ke zdevastujícímu závěru. Malý transformerík je rozkošný skoro jako Wall-E a akci na poušti jsem si zamiloval. I přesto však nemůžu dát plné hodnocení (světlice ala Skála, gesto přátelství nad stíhačkami ala Armageddon, zpomalené romantické scény...). I tak jsem se ale nad míru bavil, určitě nejlepší letní blockbuster, Spielberg vsadil na dobrou kartu (Shia s ním zažije ještě nejeden úspěch) a Bay se vrátil do první ligy akčních hitů. Jen tak dál, třeba se mi dvojka bude líbit víc a dám plný počet. P.S.: Tento komentář byl vytvořen pod Lateefovým nátlakem. Některé informace a pocity jsou tudíž zkreslené a podávají devalvující mínění. P.S.S. Po několikaroční pauze začínají vadit laciné vtípky a military fetiš...stejně jako ty debilní zpomalovačky, snižuju na 3* [Přesná stopáž: 143 min]

plakát

Simpsonovi ve filmu (2007) 

Honilo se mi hlavou dost věcí. Například konec 90. let, nástup počítačové animace a první zmínky o tom, že se chystá film (neuvěřitelných 10 let uběhlo od této „fámy“). Tento přelom zapříčinil mírný pokles v kadenci fórků a v originalitě příběhů. Doufal jsem, že od té doby si tvůrci nechali každý lepší joke právě pro tento film. Marně. Simpsonovi ve filmu selhávají tam, kde by neměli – v humoru. Zasmál jsem se všehovšudy asi třikrát a co je nejhorší, po zhlédnutí jsem zapnul ČT a tam šla pátá řada (epizoda Bart dostal slona). Rozdíl? Velký, bohužel hodně velký. Je mi jasné, že se šňůra nápadů po 20 letech prostě párkrát přetrhne, ale nasázet do 80 minut ty nejprovařenější narativní postupy s několikrát opakovanými vtipy téměř bez špetky vlastní invence (Spiderpig budiž světlou výjimkou) je na pováženou. Navíc jsem si bláhově myslel, že ta hodina navíc od prachsprosté epizody bude hrát i pro vedlejší postavy. Omyl. Drtivou většinu času sledujete rodinku Simpsonových a sic je vždy provází jedna z nespočtu vedlejších postav, jejich účinkování je nechutně omezené. Barney, Vočko, Apu, Burns, Tlustej Tony a další mají ve filmu žalostně málo prostoru. Pro mě osobně velké zklamání; rozjezd se ještě dal, ale druhá polovina už je buď otřesně nevtipná (většina fórů vyšumí do prázdna) anebo provařená z trailerů. Vážně mám žluťásky rád, ale seriál je jiná káva. Simpsonovi ve filmu tak beru jako nepovedený experiment a tudíž prosím tvůrce, aby se vrátili zpět k seriálové tvorbě a dávali si na ní více záležet. Zlaté časy jsou již nejspíš pryč a opouštět tuhle rodinku si nedokážu představit, jenže celovečerní formát postavičkám ze Springfieldu vůbec nesluší. Chci se podívat, co píše Bart na tabuli, chci se podívat, jakou originální cestou se celá rodinka sejde u gauče a chci se 20 minut v kuse smát, jak tomu bylo kdysi.

plakát

Králové ro(c)ku (2006) 

Snesete interpretaci Jacka Blacka s jeho nakažlivou temperamentností zapříčiněnou rockovým stylem života? Líbila se vám Škola ro(c)ku, ale zdála se vám občas až příliš „dětská?“ Pak máte z poloviny vyhráno, jelikož Tenacious D je opravdu výmaz toho nejhrubšího zrna. Dětské lavice vystřídal komický (a místy značně fiktivní) pohled na začátky jedné kapely a tady začínají první problémy. Jelikož se mi tzv. „fekální“ humor příčí, tady ho budete muset chtě nechtě snést. Proč? Už za ty famózní písničky, texty a ten zápal sálající z rozjetého vagonu jménem Jack Black. Přidejme ještě závěrečný LET’S ROCK souboj s červeným sympaťákem na konec a máme tu ideální případ pro rozdvojenou osobnost, jelikož 4* se mi zdají až příliš přísné a 5* až nepřirozeně moc. Tentokrát zůstávám trošku při zemi. Yes you are fucked. Shit out of luck. Now I'm complete and my cock you will suck. The world shall be mine, and you're first in line. You brought me the pick and now you shall both die! [Přesná stopáž: 94 min]