Satan

Na drama poukazující na problémy dnešní Afriky příliš plytké a povrchní, na akční dobrodružství příliš vážně pojaté. Džíp Krvavý diamant skončil ve škarpě mezi těmito dvěma cestami a záleží jen na vás, kterou se vydáte. Bohužel, ať se dáte kteroukoli stezkou, vždy narazíte na samoúčelné dialogy, gesta a činy (západy slunce, potoky slz, podávání rukou…), které ve vás mají evokovat sociální cítění a zamyšlení nad nynějšími problémy. Na druhou stranu tuto špinavou káru tlačí dva skvěle prokreslené a ještě lépe zahrané postavy zoufalého otce a hledače diamantu. V obou případech jde o skvělé herectví (i když DiCaprio mě někdy těmi svými drsnými řeči a výrazy děsně vytáčel) a Djimon Hounsou zde sahá po Oscaru jako nikdy. Naštěstí ve scénách, kde si Zwick na nic nehraje, boduje všemi deseti a vůbec jsem netušil, že Leo bude mít takový slušný bodycount (útok na RUF tábor je regulérní Rambo!). Naneštěstí vcelku slušně zakončené dění v Africe sráží zpět do průměru nesmyslná poslední pětiminutovka v Londýně a doufám, že nejsem jediný, který si přál, aby film skončil se záběrem na sedícího Lea u skály… [Přesná stopáž: 137 min]

Začínají titulky a já jsem zaražený v sedačce kina. Smrtonosný comeback se zrovna nevydařil tak, jak bychom si všichni přáli, i když pár světlých momentů zde určitě bylo. Od procházky z kina mě však napadlo tolik věcí, že sesumírovat je v jednom uceleném balení nebude lehká úloha. a) .:McClane a historie:. Jednička byla co do akčního žánru obrovským přínosem, dvojka jen okopírovala zaběhlý systém a změnila prostřední a třetí díl se vrátil s McTiernanem ke kořenům a více či méně experimentoval. Čtvrtý díl je narací podobný, ale úplně jiný. Jinak řečeno - nebýt postavy McClanea, nepoznali bychom, že se jedná o Die Hard. b) .:Pocta sérii:. Je zapotřebí si uvědomit, že když vzniknul první díl Die Hard, Wiseman měl 15 let a právě z jeho režie čiší pocta k legendárnímu poldovi McClaneovi, který obdařen slušnou kadencí hlášek a střeliva celý film táhne sám (Willis je zde v opravdu vynikající formě a vůbec bych se nezlobil, kdyby jeho akční důchod skončil coby John McClane). Také nemůžete neminout několik narážek na starší díly prostřednictvím "nechápajícího" Justina Longa. c) .:Smrtonosná past ve 21. století:. Zde přichází kámen úrazu. Moderní technologie, počítače, hackeři, různá udělátka a tady v tom mumraji starý dobrý řízek John? Jasně, lépe to asi udělat nešlo, ale proč PG-13, proč? To chce Wiseman opravdu hrát na obě znesvářené cílové skupiny? Tím mám na mysli diváka, který se přišel podívat na svou milovanou akční legendu a diváka, který první akci viděl v Pirátech z Karibiku a žije v domnění, že John McClane je vietnamský veterán. Téměř nulová krev, žádný civilní John, ale létající a demolující polda, kterému nepřijde divné, že ta stíhačka se do něj ani napotřetí netrefí... d) .:Záporáci:. Hanse už asi nepřekoná nikdo, Die Harder měl nejspíš nejhorší "bad guye" a třetí díl se mohl pochlubit skvěle slizkým Ironsem. Ani tady 4.0 nevítězí, naopak prohrává na celé čáře. Jediný záporák, který jakž takž něco hraje, je Olyphant, ale za něho mluví spíše činy. Maggie Q a "spiderman" nebyli nic extra. e) .:Scénáristé na Havaji:. Tak, jako jednička pozměnila akční žánr, Die Hard 4.0 se stala řadovým akčním blockbusterem, který nepřichází na nic nového a utápí se ve vlastní megalománii, nelogičnosti a vyumělkovanosti. Závěr je pak oproti výborné první polovině (konče tunelem) jen slabý odvar a děj už se jen tak doplazí do očekávaného cíle. Jó kdyby tohle viděl McTiernan. f) .:McClane:. Už jsem zmiňoval, že Willis hraje perfektně a zcela jistě si natáčení užíval. Jeho postava se ovšem poněkud pozměnila. Snad si stejně jako já vzpomenete na Johna ve svízelné situaci, který si mumlá sám pro sebe, jak že se do toho zase dostal....Až na jeden případ se ve čtverce nic podobného nedočkáme a ono McClane sám o sobě se nejspíš napil nějakého zázračného lektvaru a kosí zde jednoho nepřátele za druhým. Jediná, dokonce i scénáristicky slušná akční scéna je ihned ta první a "tunelová".

Hodinku a čtvrt trvající výlet do noir gangsterky, která je obroušená jako diamant o všechny možné kýče a zaběhnuté systémy. Již zde Kubrick ukazuje, jak je jeho režie brilantní. Paralelní děj ozvláštněn o hlas vypravěče, který dává divákovi nový, dramatičtější rozměr – to jsou hlavní rysy této lahůdky. Kamera jakbysmet a hlavní téma filmu (do puntíku naplánovaná loupež) výborně graduje a samotné provedení zabere téměř čtvrtinu filmu. Ovšem ten konec, kdy dva detektivové jdou vstříc kameře, to je laskominka. Jedná se o nadčasovou detektivku, ze které se čerpá i dnes po 50 letech.

Corey Yuen je známý především jako spolurežisér k Transporter sérii, ovšem jeho domácí tvorba se přinejmenším v rámci žánru moc nemění, i když nám muselo být jasné, že Hong-Kongský akční film bude daleko citově vyspělejší a choreograficky natřískanější než nějaký tuctový hollywoodský akčňák. Ostatně tvorba Johna Woo si má s Yueneovou co říct. Je tu příběh o lásce, přátelství a jako zprostředkovatel slouží hlavním postavám pistole, sekyrky, meče a další (choreografie soubojů je zde na špičkové úrovni). Jádro problému však tkví v opravdu ďábelském (a nutno dodat hlavně ze začátku nepřehledném) tempu a tam, kde většina filmu potřebuje sestříhat o dvacet minut, tady by nebylo od věci nějakou tu čtvrthodinku přidat. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že Yuen zkouší v divákovi uměle navodit cítění s hlavními postavami a v některých scénách to je až do očí bijící. Tohle všechno vám může být putna, pokud se chcete nabažit kvalitně provedených bojových scén a masakrů (poslední půlhodina byla neskutečně našlapaná) s bodycountem čítající stovky mrtvých. Přes to všechno mám však pořád radši starého dobrého Tequillu s devítkami a brokovnicí. [Přesná stopáž: 88 min]

Ústřední dějová linka o svatbě a bláznivé cestě k nevěstě není napsaná vůbec zle. Má vtip, má dobře napsané situace a má bohovského Polívku, který pyčuje na všechny světové strany. Problémem je neustále přerušování nejzáživnějších pasáží těmi nic neříkajícími nudnými intermezzy evokující snad nějaký magický surrealismus s duševní hloubkou (?). ROMing se tak stává nezáživným slepencem více či méně banálních situací a ve výsledku se nechutně vleče. [Přesná stopáž: 108 min]

Klasicky vystavěný příběh a klišoidní konec jsou sice snadno předvídatelné, nicméně nudit se není na místě. Dalo by se říct typická Sandlerovka, jenže zdejší gagy a fórky i mají něco do sebe. Nastínění zlých dozorců a hodných vězňů není zrovna originálním tématem, koneckonců sportovních témat s průhledným závěrem není málo. Ovšem je to právě ta podivně hrdinská a vážná nota, která snímek posouvá někam výš a byť některé scény balancují nad propastí toho nejprovařenějšího kýče, vždy se z něho nějakým fórkem dokáže na čas vymanit. Svou pozici má i zběsilý střih, průrazná hudba a především půlhodinový zápas z dozorci, který ač probíhá podle představ, měl jsem chuť uprostřed utkání vzít vázu a mrštit ji proti zdi. To bych ale nesměl mít ruce od popcornu. [Přesná stopáž: 109 min]

Copak byste udělali, kdyby vás honili Hunové, museli dávat aport T-Rexovi a poslouchat poučné rady od „Teddyho“ Roosevelta? Tak přesně to a mnohé další musí řešit nový noční hlídač Larry. Režie je překvapivě svižná, hudba výborná a vedlejší postavy dokonalé (yes, Ricky Gervais skóruje i mimo prostory svého kanclíku). Úhlavním problémem tedy zůstává inferiorní scénář (klasický problém otec-syn), obehraný námět s fantaskním podtextem (neuvěřitelné se stává uvěřitelným) a patetický konec (všechno dobře dopadne). No ale povězte – čekali jste něco jiného? Pokud ano, bohužel, snímek vás zklame. Jestli ne, pobavíte se, ať už jste malí nebo velcí. Tak schválně - Roosevelt byl čtvrtým nebo šestadvacátým prezidentem? [Přesná stopáž: 104 min]

Po tom, co Burtonovy myšlenkové pochody vytvořily v Karlíkovi a jeho továrně na čokoládu, který byl určitě vizuálně dominantnější záležitostí, jsem nevěřil, že by Mrtvá nevěsta byla přinejmenším poloviční. Grotesktně animovaný majstrštyk zavánějící muzikálem se však Karlíkovi blíží víc, než by bylo na jeden tvůrčí rok režiséra zdrávo. Spousta vtípků a narážek, které dokážou vyplynout ze situace živý-mrtvá, živý-živá a živý-brzo mrtvý by mě nenapadlo ani v tom nejbizarnějším snu. Pohádkový námět a vlastní fungující fantasy svět „nahoře“ i „dole“ musí mít adekvátní hudební doprovod. Toho se opět (jak jinak) ujal Danny Elfman a vytvořil dílo hodné obdivu. Hýří se to zde barvami a typickými hudebními vsuvkami, ale i téměř hororovou a chladnou atmosférou, no co si budeme povídat, Burton jak ho znáte. A počínaje dneškem ho začínám vinit z hulení trávy ve velkém (vítej v mých oblíbených Time). Hop skok!

Urážka divákovi inteligence (ať je jakkoli vysoká).

Seriál si od začátku drží velmi slušné tempo a i když jde o příběhovou bídu, sympatické postavy leccos zacelí. Hlavním problémem jsou ty pasáže, kde se mluví vážně a násilně vpasované morální ponaučení má takovou kazovou rozsáhlost, že i dobře rozjetou epizodu dokáže nemilosrdně srazit do těch nejblbějších vod. To se radši nezmiňuji o posledních řadách, kde už není vidět Codyho a nahradí ho debilní Frantík Jean. Frank jakožto úhlavní osoba je asi největším plusem seriálu společně se sarkastickou Deynou.