Mulholland Drive

Těžko stravitelná, ovšem o to přitažlivější podívaná. Pokud chcete zažít něco jedinečného, co se vymyká jakékoliv realitě a překračuje hranice lidského chápání, rozumu i fyzikálních zákonů a nechcete zrovna užívat omamné látky - dopřejte si tento snímek. Nebudete litovat, protože David Lynch je ve skvělé formě, opět nutí přemýšlet a je jen na vás, co si z Mulholland Drive vezmete. Jeden z nejděsivějších filmů co znám, s až nepříjemnou atmosférou, která přivodí permanentní mrazení v zádech. Ticho. (10.03.2014)

Tak nevim, jestli je chyba ve mně a nebo ve filmu, ale já se po několika minutách naprosto přestal orientovat v ději i v postavách a zbytek filmu jsem jenom netrpělivě čekal na nějaký vysvětlení, který ovšem nepřišlo. Když už jsem měl chvílema pocit, že to snad začínám aspoň trochu chápat, tak se to v zápětí zase zamotalo a stejně jsem nepochopil vůbec nic. Navíc jsem se u toho strašně nudil a v podstatě celou dobu jsem měl chuť to vypnout a jít radši spát (což jsem měl taky udělat). Neudělal jsem to a naprosto tak promrhal skoro 2,5 hod života. Láká mě odpad, ale tu 1 hvězdičku si to zaslouží za pár povedenejch scén. Ale jsou to jen samostatný scény, který dohromady nedávaj smysl... No opět musim souhlasit s uživatelem flanker.27. (25.09.2007)

Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka zneklidnit. Nikdo neví, kdy končí sen a kdy začíná skutečnost. Pojďme luštit, protože Lynch stvořil další surrealistický kus, který je nekompromisně svobodný a děsivě svůj. Skvěle zahrané (tehdy nepříliš známá Naomi Watts předkládá své kvality) i zrežírované. V mých po projekci silně unavených a docela zmatených očích nejlepší a rozhodně jeden ze snesitelnějších kousků mistra provokatéra. (22.10.2006)

David Lynch je stále ve formě. Přibližně dvě hodiny sledujete "normální" příběh a ve zbylém času Lynch všechno převrátí naruby. Hlava mi šla kolem...Tenhle film jsem videl den před Štědrým večerem, a tak mohu zodpovědně prohlásit, že báječnější Vánoce jsem nezažil. Kdo viděl, ten mě chápe...P.S.: Veškeré výklady, které se objevily (a i jedna "oficiální verze", která je mnohými považována za tu správnou - stačí se podívat na internetu), si nechte od cesty. Naprosto mě nezajímají - "Mulholland Drive" totiž bravurně funguje bez vysvětlování. Je totiž o atmosféře a emocích. (31.10.2006)

Velká lekce z vnímání, to je Lynchův Mulholland Drive. Stejně tak velká lekce z moci vyprávěče. Nad fikčním světem, jeho obyvateli, ale i nad těmi, kteří se ho snáží rozkódovat. V první části filmu láká režisér do pasti tradičního narativního vnímání, do svěrací kazajky jednot času, děje a postav. Odvíjí před divákem zdánlivě jednoznačnou thrillerovou zápletku o ženě, která ztratla paměť během automobilové nehody a s pomocí začínající hollywoodské herečky Betty se snaží hledat indicie. Nalézá tři materiální konstanty, která záhy zůstanou jedinými konstantami v chaotickém víření snu i reality – dům číslo 17, modrý klíč a 25 000 dolarů. Následující zemětřesení, které zničí divákem pečlivě budovanou a rekonstruovanou zápletku je typicky lynchovské. Postavy změní jména, děj souvislosti a čas se stane relativním... A v rukou zůstává klíč, který divákovi nic neodmyká, dům číslo 17, jehož obyvatelka je nám známá a přece neznámá, a 25 000 dolarů, jejichž určení tušíme, ale nedostává se nám pro to opory. Co je skutečné a co je horečným sněním? Jak zapadají do fabule filmu podivné a zneklidňující epizody, které Lynch jakoby asociativně vkládá do toku vyprávění? Co je vlastně Mulholland Drive? Odpověď neznám. Je to klasická mentální časovaná bomba, která vás zmate, naštve, ale vlastně nemyslíte na nic jiného. Lynch vytvořil znepokojivý labyrint, ve kterém zrcadla tříští klasickou narativní strukturu, ve kterém se pitoreskně odráží pokrytecký a prázdný svět Hollywoodu (mistrovská scéna s oživování nesmyslného a prázdného textu na castingu), ve které se divák nutně ztratí, pokud vnímá naučeně – materiálně, kauzálně. Labyrintem s geniálním a takřka schizofrenickým hereckým výkonem Naomi Watts... Lynch je velkým mágem snů, náznaků a hádanek. Kapelníkem, který tvoří iluze nástrojů, aby vzápětí odhalil, že vše pouští jen z pásky – falešné, umělé... matoucí. Nedám body, dokud film neuvidím podruhé, potřetí... přiznám se bez mučení, že vlastně nevím, jestli jaký film jsem viděl. Po formální stránce bezesporu mistrovský (zvuk, střih, kamera, hudba a celková atmosféra z nich plynoucí je mrazivá, temná, uhrančivá...), ale po stránce jeho vnitřku jsem stále příliš vzdálen jeho jádra, než abych vynášel soudy. (30.07.2004)