JohnnyKladno

„Oh Jesus, what a fucking day“. První film, krátkometrážní, od Martina McDonagha. Nepříjemný den si prožije Brendan Gleeson (ve filmu si zahrál i jeho syn Domhnall). Cesta vlakem domů nedopadne úplně podle představ. Perfektně napsaná komedie, černá jako pinta Guinnessu. Hláškování Rúaidhrího Conroye je výborný a „to tvoje mrtví dítě vypadá jako ten z Bronski Beat“, to bylo hodně tvrdý, skvělý a samotné finále? Bavilo mě to moc. 90%

Dlouho doufám, že už nebudu za vola a nebude můj oblíbený ještírek ten od Emmericha. Konečně soupeř, ha… Je to rozhodně jiná Godzilla. Poválečné Japonsko, zničené, zlomené. Hrdina filmu, pilot, který se vrací domů, ale úplně vítán není. Sám cítí, že selhal. Vůli k životu mu dá „nová“ rodina. Společně se snaží přežít, ale japonská hrdost a čest nedává Shikishimovi spát. Rovina filmu, která to zvedá na těch 80-90%. Ale pořád je to Godzilla! Sakra, ta ve filmu funguje. Na nic nečekáme a je tam. Gigantické, zdánlivě neporazitelné monstrum. Nejprve zkusíme „Čelisti“, ale tahle loď je opravdu malá. Ještěrka ničí, bourá, chrlí plameny. Neporazitelnost soupeře, kterou japonský lid může zažít znovu, je neakceptovatelná. Napadlo mě více filmů, kde cítím inspiraci tvůrců, ale to je jen dobře. Výborně to dohromady funguje a já si to moc užil. Silných 80%

Pěkně natočené, aktuální. Kéž by to takhle fungovalo. Obávám se, že naivní to bylo až moc. Je to vlastně o tom, jak nově příchozí syrská komunita probudí k životu umírající britské městečko. Solidarita, ne charita je takové heslo filmu a nepřekvapivě si nakonec pomohou všichni navzájem. Je to šíleně předvídatelné, ale zase nemůžu říct nudné. Pochopil jsem, co mi tím chce Ken Loach říct. Nicméně, až moc to hladí po srsti a přišlo mi to až příliš zaujaté. Nic proti tomu, ale mě to netrefilo. 60%