Poslední recenze (515)
Zelňačka (1981)
Mám ráda francouzské komedie ze šedesátých a sedmdesátých let a když se ještě nějaká blbina natočí v osmdesátkách, ráda se pobavím. V Zelňačce už sice Funes nepředvádí svou komiku v levlu prvních Četníků nebo Piti Piti Pa, ale pořád je koukatelný a scény s ufounkem zládá na výbornou. Rytmická hudba vizuál trochu pohání. Třeba ve scéně, kdy oba staří přátelé běží, je film zrychlený, aby si běh sedl do rytmu. Vizuál mimozemšťana je z dnešního pohledu naivní, vypadá to jako kostým na maškarní ples, ale souzní s úrovní vtipu ve filmu. Vždyť je to vlastně pohádka...
Henry a June (1990)
Film mě příběhem, dá-li se v něm vůbec příběh najít, prakticky míjel. Jde spíše o vztahovou epizodu s nemálem erotiky posazenou do Paříže roku 1931. Herecky táhnou snímek dvě ženy. Moc chválím dobové kostýmy a líčení, kterým se obě dámy nevídaně přibližují dobové módě, jako by vypadly z meziválečných ženských časopisů. Maria de Medeiros je se svýma daleko od sebe posazenýma očima přímo ideál tehdejší krásky. A vizuální stránka je podle mého názoru taky jediné plus, kvůli kterému stojí se na film podívat.
Hoteliér (2013)
Původní záměr Jana Kačera nazkoušet Landovského text a motivovat ho tak k hereckému znovuzrození se v dokumentu projektuje do obtížného procesu, který režisér zachycuje i v momentech, jež nemusejí být všem hercům příjemné. Spíše než dokument vnímám film jako reality show, která bez filtru zachycuje česká herecká esa v intimních i nekomfortních situacích. Nechci vidět Landovského ve spodkách, nechci slyšet vulgarismy, nechci být svědkem hádek. Vztahová dynamika působila autenticky a mně příjemná nebyla. Potěšil mě Pucholt, jeho zájem o kamaráda a jeho noblesa.