Lina

Zpracovat životopis (tehdy ještě) žijícího člověka má svoje výhody a nevýhody. Můžete spolupracovat přímo s ním a dostat se tak blíž ke skutečnosti, jenže na druhou stranu narazíte na věci, co chtějí citlivý přístup. Režisér proto drsnou realitu Hawkingovy nemoci sice ukázal, ale zjemnil a asi o něco uhladil i vztahy. Zaměření na osobní stránku místo fyziky odpovídá tomu, že se vychází ze vzpomínkové knihy Jane Hawkingové. A ceny pro herce v hlavní roli jsou tady rozhodně zasloužené.

Tuhle sérii jsem viděla už dávno, takže ji nemám v paměti úplně čerstvě. Nicméně taky nevím, proč si vysloužila tak nízké hodnocení. Řekla bych, že je sice natočená jako červená knihovna, ale poctivě, s velice solidním obsazením i výpravou. Samozřejmě je to zkrácená a mírně zjednodušená verze. Vynechává i některé vedlejší postavy; to se ovšem děje u adaptací úplně běžně. Vztah Ralpha a Meggie je tu zachycený tak, aby si divačky získal, a oba jejich představitelé jsou vybraní dobře. Je tu pár detailů, které se z knihy nepřenesly, protože by to bylo složité, přitom měly svůj význam. Meggiin manžel měl být podobný Ralphovi. Proto si ho vybrala jako náhradu a proto většinu lidí nepřekvapilo, že se Ralphovi podobá i Meggiin syn. (Tohle tu samozřejmě taky není, i herec představující Dana vypadá úplně jinak.) Závěr je takový, jaký si Colleen McCulloughová mohla dovolit, aby nešla přímo proti církvi. Spoiler: Po náznaku smířlivého konce, kdy by se měl Dan vrátit domů jako kněz, zjistíme, že jediný, kdo po tom všem získal trochu štěstí, je Megiina legitimní dcera. Dan zemřel. Dalo by se říct, že kvůli tomu, že chtěl pomáhat ostatním; autorka předlohy ho ale nechala umřít jako oběť. Dan totiž zdědil po otci srdeční vadu, jenže to samozřejmě nevěděl - a to byl trest pro jeho rodiče za zakázaný vztah.

Dá se říct tři filmy v jednom. Nejdřív vztahovka z prostředí modelingu, po ní drsná verze Účastníků zájezdu na luxusní jachtě a pak ještě Survivor. Pokud jde o konec, ráda bych si vybrala tu lepší možnost a jsem vděčná režisérovi, že ji nechal aspoň naznačenou, i když sám by podle všeho dal přednost jiné.

Příběh o předčasném stárnutí, co by byl vlastně dost smutný, nebýt závěru a scének, ve kterých se ukazuje, jak kapitán ztrácí paměť a dohaduje se s podřízenými. A samozřejmě masky, kdy se barva vlasů mění skokem na šedou a zase zpátky. I proto je možná lepší nebrat tu všechno až tak vážně.

První díl začal na hranicích známého vesmíru, druhý se dostal k hledání nových civilizací. Je postavený na jednoduchém nápadu, lehce zapadlém v nánosu retra, které tentokrát reprezentuje hlavně barevná kostka a s ní maska mimozemšťana. Posádka se pomalu skládá do známé sestavy. Uhuře sice žlutá uniforma pilotů nijak zvlášť nesluší, to se ale brzy srovná, protože jako spojařka přejde k technikům. Na palubě je už i McCoy, na rozdíl od jiných ve výborné formě. Stejně jako Spock, takže vtipů v konverzaci přibývá. ("Uvědomujete si, že vykazujete jistou... neefektivnost, když se mě ptáte na věci, o kterých jste už rozhodl?") Korbomit použili scénáristé pak ještě jednou v epizodě Smrtící roky.

Zajímavý a dobře natočený nápad, osamělý horník na Měsíci. Přes mírně optimistický konec mi to zůstalo v paměti jako jedno z nejsmutnějších sci-fi, jaké jsem kdy viděla.

"Ke hvězdám" vypadalo, že bude zářezem do hloubky, přinejmenším na čtyři hvězdy. Brad Pitt se tu neusměje a dost pochmurný příběh i svoji misi táhne skoro celou dobu sám. Autoři se sem snažili dostat něco z poselství o životě, bohužel konec je nedopečený. Donald Sutherland se objevil jen v pár scénách a když se konečně dostal ke slovu Tommy Lee Jones, neměli s Pittem čas nic pořádného rozehrát. Všechno začalo být hrozně zkratkovité, přitom právě tady mělo jít o nejsilnější část filmu, ze kterého oba mohli dostat mnohem víc, kdyby jim to režisér dovolil. Možná 70% za ty dva a cestování po sluneční soustavě.

Dva parťáci, agent nebo mafián za každým rohem, jinak klasika - přestřelky, auta, přepadení banky a přiměřeně hezká lady. Všechno naštěstí celkem dobře odsýpá, navíc Washington a Wahlberg dodali hrst vtipů, které pobaví víc než zflikovaný děj. Jen asi nejslabší film, co jsem zatím s Washingtonem viděla, proto 50% a dvě hvězdy (po srovnání s Únosem vlaku 123 a Mužem v ohni).

Popis děje i začátek vypadal slibně. Výlet na Havaj, dobré herecké obsazení a scénář s nápaditými dialogy a dokonce s dvojitou zápletkou (kromě lásky i ambice jednoho miliardáře). Přesto se výsledek dostal s bídou na 50%. Neškodné, bez většího spádu a napětí. Nejdřív sem si myslela, že si režisér prostě nerozuměl ze scénáristou a kazil mu práci. Jenže když si vzal obojí na sebe stejný člověk...  Bill Murray je tu až na scénu startu rakety skoro nevyužitý. Bradley Cooper (Brian Gilcrest) a Rachel McAdamsová (Tracy) sice hrají hezky, jenže na záchranu tří hvězd to nestačí. Emma Stone přispěla tentokrát jen svou krásou a ukázkou tance, její výkon je jinak slabý a dabérka mu ještě ubírá. Možná jí role opravdu nesedla, protože kromě pár scén to vůbec není ono (dost daleko od obou jejích Oscarů).  Půl hodiny před koncem si na chvíli bere dovolenou i logika. Převoz tajného nákladu si natočí ze zvědavosti malý kluk a navíc o půlnoci (asi doma nikomu nechybí). Zato se sabotáží se nikdo tajit nemusí - a klapne hned, protože kolega udělá, co mu řeknu. Aspoň že konec dal všechno přece jen nějak do pořádku.

Něžná ostýchavá Eloise odjíždí do Londýna studovat módní návrhářství. Ona sama a život na koleji jsou podané tak, že to vypadá jako velice hezký úvod k normálnímu filmu, s fantazií v představách a snech. Seznámení se Sandie proto nejdřív působí spíš artově. Jenže potom se objeví násilí, další duchové a náhledy do minulosti, kdy Eloise jak obvykle skoro nikdo nevěří. Nic moc nového a napětí sice je, jen na horor docela málo. Wright to měl možná zkusit raději před detektivní stránku a duchy si nechat jen jako ozdobu. Takže celkově zas někde kolem 70 procent. Na druhou stranu - vzhledem k minimálnímu počtu čerstvých mrtvol by tu neměly mít problém ani slabší povahy, které se (stejně jako já) hororům spíš vyhýbají.