Lukysak

Po skončení posledního dílu jsem si říkal, že bych býval udělal dobře, kdybych ty díly mezi třetím a posledním úplně přeskočil a rovnou přetočil na konec. Mám takový pocit, že mě seriál celou dobu jen lechtal na vejcích, ale ve skutečnosti mě tím chtěl jenom unudit až ke spánku, stáhnout mě o prachy (můj čas) a zdejchnout se s nimi v oparu pochcaný uličky.

Je to zklamání. A přitom první série byla tak dobrá (na Netflix)! Prokousávalo se tím strašně těžce, je to plné vaty, nesmyslných momentů, nevysvětlených událostí... Ani se mi na to nechce psát konstruktivní kritika. Pravděpodobně to bude tou vší masáží z Cavillova odchodu.

Srovnávat tohle s TWD, které je podle mého názoru komerční sra*ka, může fakt jen hlupák. Z Nation totiž není TWD, ani se nesnaží být. Z Nation je především nápaditý seriál, který se nebojí šoupnout na plátno kdejakou absurdní kravinku. Nikdo nám tam necpe žádné vyumělkované záběry, žádné dojemně dokonalé herecké výkony. Je to celé jenom jedna velká zábavná jízda, při které nikdy nevíte, co se stane dál. Tvůrci se nebáli "promrhat" scény ani na to, abychom viděli, jak zombíky přejede obří kolo sýra nebo rozmačká Zvon svobody. Není to žádný chladně vykalkulovaný televizní trhák, na který se čeká každou středu ve tři odpoledne, aby nám náhodou neuniklo tříleté těhotenství vedlejší postavy, nebo abychom 30 minut sledovali, jak se dvě postavy baví naprosto o ničem, načež se akce dohání v posledních minutách, aby se neřeklo (protože TWD takový nudných vatových scén má snad 70 %). A přesně proto je Z Nation naprosto výborná podívaná. Každý díl přináší něco nového. Když jsem se po letech na Z Nation díval znovu, ani jsem nevěřil, že to, co bych přísahal, že se stalo během čtyř dílů, ve skutečnosti proběhlo během jednoho jediného, příběhem a akcí nabušeného dílu. Příběh sice často zachází do slepých uliček, ale sejde na tom? Z Nation není zombie survival seriál. Z Nation je svoje vlastní kategorie, a kdo se na Z Nation neumí dívat jako na Z Nation, a pořád se snaží hledat artefakty TWD, tak tady nemá v recenzích co dělat.

Co si budeme, Mandalorian je zábavný, ale ani se to nesnaží tvářit jako midcult. Nevidět chvíli baby Yodu je fajn. Andor bere celou věc z trochu jiné perspektivy, pohádkovost a heroično nechává stranou. Na scénu přichází opravdu uvěřitelné události a postavy, které mají spoustu much a člověk někdy neví, jestli je nesnáší, nebo miluje. V tomhle je Andor opravdu antistarwarsovský. Nevidíme tu žádné velké příkladné cnosti, jen bídu a syrovost prostředí, které nakonec skutečně dostává tomu poetickému obyčejnu ("na jednom obyčejném místě, jeden obyčejný muž..."), dokonce jde za něj. Protože Andor se odehrává jedině tam, kde to vůbec zajímavé není. Není tam žádná fascinující loď, ani zbraně, ani jakákoliv jiná udělátka... Není tam žádná roztomilá postava, žádná ctihodná postava. Všechny postavy jsou tam tak nějak na hovno a to je to, čím je Andor boží.

Knihu jsem nečetl, budu tak seriál hodnotit jako svébytné dílo. Nadace tematizuje matematickou logiku a staví ji do role osudu. Vypravěč je ne vždy spolehlivý. Identifikovat lze dvě hlavní dějové linky - samotná Nadace Harryho Seldona a císař Kleon, který ve své podobě bratra Dne po 35 letech od začátku příběhu startuje velmi zábavnou honbu za vlastní identitou a snahou zvrátit osud. Linka o Nadaci je poměrně chaotická, střídá se hned několik postav, a i když může občasné tápání poskytovat potěšení po tom, co jsme dějové zařazení rozlouskli, nakonec se nelze vyvarovat závěru, že právě odtud pramení necelistvost díla. Kleon s obličejem Leeho Pace se tak nakonec zdá jako vysvobození, alespoň tam dostáváme v rámci příběhu to, co jsme si sledováním ne vždy hodnotných scén zasloužili. Co se týče herců, kostýmů a vizuálního zpracování, tam není co vytýkat. Odpovídá to tomu, co bylo slibováno. K Nadaci se na druhou sérii určitě má cenu vracet, jen je škoda, že vyhlížet budu spíše císaře.

Na tohle se mi ani nechce psát objektivní kritika. Skoro ani recenze. Hrozně jsem se nudil, nesnáším "vztahovky". Postavy mě absolutně nezajímaly, od poloviny jsem seriál jen proklikal a i to mě zklamalo. Nenaskytla se mi žádná motivace, proč to vlastně sledovat, protože mi bylo jasné, že se nakonec nedozvíme vůbec nic. Což by mi obyčejně nevadilo, kdyby ovšem celý seriál nebyl vyplněný balastem, který slibuje, že budeme na konci úplně odvaření. Celé to bylo jedno obrovské utrpení.

Mandalorian se vzpírá všemu, co jsem od Disney čekal. Snad jen na ten počet rekvizit, které se tak dobře prodávají - figurky Baby Yody a tak podobně. Ale to musíme všechno Disney odpustit, protože ona ani ta produkce nebyla zadarmo. Seriál nám dává ochutnat, jak by to mohlo vypadat, kdyby všechna (seriálová) studia udělala trochu krok zpátky a vrátila nám to, co jsme milovali na devádesátkových televizních omílačkách. Protože co díl, to malý příběh, takže je vám vlastně jedno, jestli si jeden díl pustíte jen tak k snídani a pak mažete do práce. Nejste totiž vláčeni neustálými cliffhangery, kvůli kterým se musíte podívat na jednu sérii za den a pak ze seriálu vlastně nic nemáte. Seriál navíc hýří všemožnými kombinacemi CGI a praktických efektů, za což je musím opravdu pochválit a říct, že si ty Emmy zasloužili. Už jsem totiž znuděný seriály s full CGI a neříkejte, že vy ne. Hlavní postava Mando si zaslouží svůj vlastní odstavec. Dnešní mladé publikum už možná nemá dostatečný jemnocit, aby si jeho zatvrzelou, zdánlivě nijak neprogresující náturu zamilovalo, ale ten správný divák brzy zjistí, že taková neokoukaná postava se povede v dnešní době už opravdu málokterému režisérovi a herci. Protože on je opravdu strašně nezajímavý, strašně nemluvný a útrapně ubručený. Ale Pedro Pascal svůj um dělá tak dobře, že ani nechceme, aby byl Mando jiný. Jakýkoliv "progress" postavy by byl jen na škodu a já prosím, abychom mohli mít alespoň jednoho protagonistu, který nebude co sérii měnit svoje postoje jako ponožky, jen aby vyhověl co největšímu počtu diváků. Oproti tomu co se týče Baby Yody, tam musíme přivřít oko a nechat Disney alespoň nějaký tahák na peníze. Jeho roztomilost docela rychle vyčichne. Nelze také opomenout hudbu, která jako by příjemně vyjela z kolejí starých Star Wars a občas hodila výhybku k něčemu modernějšímu, aby to mohl poslouchat i dnešní rozmazlený posluchač.

Dlouhé myšlenkové blábolení téměř zastavující čas, které je navíc tak nějak poetické, aby se dalo vůbec skousnout, je rozhodně tím, co sledující rozdělí na dva tábory. Na jednu stranu je zdlouhavost a únavnost těchto částí snímku nádhernou ukázkou a doslova ochutnávkou, jak andělé žijí ve svém bezčasí, na druhou nám tak trochu nutí svou vyumělkovanou hloubku. Kůl rozežraný plísní Ameriky však do původně zábavné hry nepochopení a pochopení zaráží Colombo, a to jako teatrální nástroj pro vysvětlení, co se vlastně děje. Film pozbývá svého tajemství, záhadné a přitažlivé myšlenky postav se mění v metání hnoje od zadku hrocha a všechno končí tak, jak si průměrný divák přeje. Jenže u tohohle snímku rozhodně není příběh tím hlavním. Práce kamery, herci, ty drobné detaily... A už vůbec samotný proces, jakým film vznikal. Je to skvělé dílo, ale stačilo jednou.

Když tenhle film začíná, vlastně vůbec nevíte, co máte čekat. Pokud se (jako já) obyčejně koukáte na akční filmy, zažijete v první části chuť film vypnout (nebo odejít z kina) a zapomenout na něj. Protože on to není žádný akčňák, je to drama. Doopravdové, suché, nahaté, syrové drama, které nám vráží do ksichtu to nejaktuálnější zrcadlo společnosti. A občas je tam teda něco vtipného, ale jestli jste citliví a do postav se vžíváte celým svým srdcem, vtipné vám to připadat nebude. K židli vás více než slib několika málo komických scén přilepí všudypřítomná neotřelost filmu. Smutek a strádání postav vyzařuje z obrazovky po celou dobu, ať už je to Carlovo neštěstí s jeho manipulativní Yayou, mizérie zaměstnanců na výletní lodi, nebo znuděnost manželky obchodníka s hovny. Nejkrásnější chvíle nastává, když ti zbohatlí idioti konečně dostávají, co si zaslouží, ale abychom se tolik netěšili, idylický děj s vycházejícím sluncem dobrého konce náhle rozrazí piráti a celá loď jde ke dnu, i s veškerým kapitalismem. Iniciativu přebírají ženy, především zprvu nízká uklízečka, protože muži jsou zlenivělí a k ničemu. Po nějaký čas pak konečně žijí šťastně, dokud nám záběr neodhalí, co je ta lidská chamtivost zač. A jako třešnička na dortu je konec, který nás nechá (doufám věčně) v otázkách.

Knihy, které tomuto seriálu předcházely, jsem nečetl. K seriálu jsem tak přistupoval se zcela nevinným okem. Očekával jsem mnohem více, než Kolo času mohlo dát, a myslím si i mnohem více, než vůbec někdy dá. Možná jsem mohl ten smutný výsledek předvídat už jen z toho, že se celá série točila v našem Českém Švýcarsku. Kdyby totiž režiséři plánovali něco doopravdy velkého, pravděpodobně by jeli spíše na Nový Zéland (nebo do podobné oblasti s Tolkienovskou atmosférou). Ono to tak nějak česky i celé vypadalo. Na odpovědi na věci, které nedávaly smysl, jste si museli počkat několik dílů, a ani pak jste se necítili uspokojeně. Seriál rozehrál mnoho zajímavých nápadů, jen aby skončily tím nejvíce předvídatelným způsobem. A nebo tím úplně nejdebilnějším, vycucaným z prstu. Necítím ani potřebu rozebírat hlavní postavy, protože všechny byly tak ploché, že bych dokonce věřil, že v případě tohoto fikčního světa by o názorech plochozemských kospiračních teoretiků nebylo pochyb a ještě bychom jim nadšeně tleskali. Celý seriál neustále smrdí nějakým bombastickým rozuzlením, kvůli kterému se chceme těmi hodinami nudy honem prokousat dál, jenom aby se v jednom díle vyřešila celá zápletka a zametla se pod koberec jako ostříhané nehty. Ani teď, po závěrečných titulcích posledního dílu, vůbec nevím, kdo z nich teda je ten neustále omílaný trapákodrak, a jestli ten afroamerický John Snow teda jde cestou cikánského konopného listu, nebo ne. Chce se mi řvát, ale tím trapným způsobem, kterým řval ten asijský herec u těla mrtvého druha v jakémsi pozdějším dílu.