Claw

Zdlouhavá vykrádačka jak Romera, tak začínajícího Cronenberga, která má akorát zajímavé výtvarné zpracování. Film opravdu přímo vykrádá, co se dá, konkrétní nápady z filmů již od dob "Shivers" a "Night of the Living Dead". Navíc příliš zdlouhavé, nevýrazné. Netvrdím, že je to špatný film (viz moje hodnocení), ale podle mě se o nic převratného ani příliš zábavného nejedná. Boyle měl přijít s něčím novým, nejen s novým a nezvyklým zpracováním obrazu a střihu... /60%/

"Ještěr" do jisté míry pokračuje v tradici nastolené kultovním snímkem "Sedm". Minimálně v tom smyslu, jak kolem postav neustále stahuje smyčku, zatahuje práci do soukromí ženatého a bezdětného protagonisty a vyvolává podezření skoro na všech stranách. Film se odehrává ve světě, kde na každém lpí kousek viny či neúprosných výčitek, kde slunce snad nevychází a největším nepřítelem slušných lidí je jejich svědomí. Kouzlo příběhu netkví ani tak v originalitě, jako spíš v sebejistém provedení, které dává na frak banalitě a schematičnosti většinové tvorby Netflixu. Zpočátku připomíná "Temný případ" a těžištěm je proces vyšetřování, v němž protagonistům evidentně cosi uniká. Grant Singer ostatně distribuuje pozornost tak, aby vždy odkryl jen malou část skládačky. Pomáhá mu v tom neotřelá střihová skladba, která film místy zrychluje, vypouští potenciálně důležité záběry a někdy i zamlčuje, jaká postava se na scéně nachází. Na rozdíl od "Temného případu" ovšem nejsme na stopě maniakálního vraha, nýbrž překvapivého spiknutí. Druhá část 130minutového snímku se víc zaměřuje na vztahy mezi postavami a oprašuje špinavý policejní thriller, který byl populární třeba po přelomu tisíciletí ("Skrytá identita"). Byť už vyústění tušíme, skvěle hrajícímu Del Torovi nejde nedržet palce. A přestože je nasnadě, že snímek nechává vedlejší postavy v čele s přesvědčivě nejednostranným Timberlakem trochu poddimenzované a nevyužité, finále udeří velice silně. Přestože se "Ještěr" na klasiky žánru nechytá, jako plíživý napínák s retro vizuálem je suverénní. /80%/

"To se mi snad zdá" je za mě nejlepší film roku!! Film má originální nápad a Nicolas Cage zde ukazuje svůj všestranný talent. Sny jsou fascinující fenomén. Plasticita snové krajiny je zdrojem nekonečných možností, sahá do hlubin mysli a manifestuje nevědomé myšlenky. S tímto konceptem si film pohrává. Režisér, scenárista a střihač Kristoffer Borgli chytře využívá rychlých střihů a rychlých změn osvětlení, aby rozostřil hranici mezi snovou krajinou a realitou filmu, což odráží cestu hlavní postavy. Jeho scénář je silný a má zajímavé myšlenky, které rozvíjí ústřední nápad filmu. Jako režisér v pohodě zvládl natočit dramatické až hororové momenty, a i ty černohumorné. Originalita filmu vyzařuje z jeho poutavého děje a udržuje diváky v napětí. Díky dokonalé rovnováze mezi dramatem, napětím a špetkou humoru je pro filmové nadšence potěšujícím zážitkem. Cageovo ztvárnění dodává postavám hloubku a autenticitu, čímž povyšuje film na zcela novou úroveň. Jediná moje výtka směřuje k závěru. Poslední cca deset patnáct minut je jako z jiného filmu a působí lehce křečovitě a na sílu. Každopádně poutavý příběh v kombinaci s Cageovou brilantností na plátně dělá z filmu "To se mi snad zdá" výtečně introspektivní, a především chytře vystavěnou podívanou!! /95% + FILM ROKU/

"Obchodníci s bolestí" jsou opiátovým zpracováním "Vlka z Wall Street" po vzoru "Sázky na nejistotu", což znamená, že jde o opravdu zábavný skutečný příběh s jasným cílem, ale zároveň je opravdu těžké popřít, že tvůrci k vyprávění tak důležitého příběhu přistoupili tou nejbezpečnější a nejnudnější cestou a přehlušili tak vážnější aspekty ve prospěch něčeho obecnějšího. Emily Blunt je skvělá, film chce, aby vám na ní i přes všechny nedostatky upřímně záleželo, a díky jejímu umu se to skutečně daří. Chris Evans se i nadále vzdaluje od Kapitána Ameriky, jak jen to je v lidských silách, dalším nenáročným, ale příjemným nenapravitelným hajzlem. Je dobré vidět režiséra Davida Yatese, jak se konečně vymanil z franšízy "Harryho Pottera" a že dokáže utáhnout i svůj vlastní film, kdy během dvou hodin dokáže bez větších výkyvů zabavit a vystavět příběh na úrovni zkušeného rutinéra. Film úspěšně odhaluje hrubé podvody a vykořisťování v oblasti prodeje léků a širší dysfunkce zdravotnictví a právního systému. Takže za tuhle část také palec nahoru. /60%/

"Seminář" je v podstatě další klišovitý slasher bez pozadí a s dávkou humoru, který z filmu dělá spíše komedii. Film není vyloženě vtipný, ale spíš odlehčený. Já jsem zastáncem tvrzení, že komediální prvky do hororu prostě nepatří, ale tady mě potěšila režijní kreativita, kdy vtip kolikrát nevychází jen z dialogů, ale třeba i ze záběrování nebo střihu. Herci vnášejí do filmu velkou grácii a tu si udržují i ve chvílích, kdy se musí postavit vrahovi. Dokáže vás vtáhnout do děje jednoduchým vzorcem, výbornými dialogy, dostatečně prokreslenými postavami, pěknou přírodou švédských lesů a zápletkou, která je sice šablonovitá, ale přesto zábavná! S představováním hlavních postav si dává na čas, takže než se začnou dít nepříjemné věci, divák se rozhodne, u kterých doufá, že by mohly přežít, a u kterých doufá, že zemřou! Vraždy jsou rozmanité a pěkně krvavé, i když většinou ne příliš explicitní. Spíše vidíme cákance krve než způsobená zranění. Nejlepší scéna je za mě vířivka se sekačkou a takové šití hlavy bylo taky slušně nepříjemné! Přišlo mi docela zábavné, že vrah používá masku, kterou přinesl jeden ze skupiny, maskot projektu než něco, co měl od začátku. Jeho důvody jsou pochopitelné a přitom průhledné, ale vraždy jsou velmi nápadité. Krásné střihové scény mezi lovem a párty, zabíjením a pitím, dělají z tohoto filmu krásný zážitek. /70%/

"Pavučina" je temný, ponurý, bezútěšný a depresivní film. Je to v podstatě oživlá noční můra z dětství. Chlapec žije ve starém domě s ujetými rodiči a vede osamělý život bez přátel, kde ho ve škole nemilosrdně šikanují. A vůbec žádná naděje, dobrota nebo úleva od temnoty... Film je nádherně atmosféricky nasnímaný a obsahuje i několik funkčních lekaček. Práce s kamerou je elegantní, dům je děsivý, herecké výkony jsou dobré. Celá rodinka byla uvěřitelná celou dobu a podle toho, jak se odkrývalo, co se dělo. Hudba perfektně funguje se stupňováním strachu. Zaujal mě už neobvykle pomalý, atmosférický rozjezd natočený civilně a zdánlivě jednoduše. Prostřední část je naopak expresivní a totálně gradující psychohra. Finále je ryzí horor s pořádnou řezničinou, ale to velké "odhalení" výborně rozjetý film tak trochu zazdí. Mnoho momentů přestane dávat smysl, vytratí se tajemná atmosféra a celkově ten film nemá na diváka takový dopad. CGI efekty jsou slabší a spíše filmu ubírají, než přidávají. Možná to chtělo víc peněz na triky, zkušenějšího střihače, nevím. Ale dosavadní stoprocentní pohlcení ze mě zkrátka v závěru vyprchalo. Každopádně velmi dobře zrežírovaný horor s atraktivními killy a opravdu vtahující až snovou atmosférou. /75%/

Jedna fajn naháněčka, moc fajn kozy Alexandry Daddario a neúnosná hromada scénáristického odpadu a retardace. Má to spád a chvílemi i atmosféru, ale ve srovnání s geniálním originálem a s povedenými remaky (z roku 2003 a 2006) se to nechytá ani jako záměrně přiblblý fanmade product pro dnešní mládež (jo, kéž by záměrně). Chci depresivní a minimalistické pokračování, které vtáhne kladné postavy do nepolevujícího víru odporné atmosféry morální i fyzické dekadence, ne tenhle umírněný blábol... /20%/

Tento film se dá posuzovat pouze v rámci explotation hororu, a ještě v rámci série "Texas chainsaw massacre", která se stala v podstatě již určitým žánrem. Miluji tuto hororovou sérii a první díl od Hoopera považuji za nejlepší horor všech dob. Miluji remake z roku 2003, který se překvapivě povedl a změnil konečně nazírání na horor a kontroverzní násilné a brutální scény se po snad 20 letech znova pustily na plátno. Zde, v počátku, vidíme to, na co Hooper neměl peníze a co si tvůrci před ním nemohli dovolit... Naprosto vše... a film jasně dostojí svého názvu obsahující pojem "MASSACRE". Brutální jízda, která mě naprosto dostala. Liebesman se s ničím nesere a dává celé sérii i trochu jiný rozměr. /85%/

Remaku původního "The Texas chaisaw massacre" se musí uznat jedna výborná věc. Vrátil vlnu hororu, explotation a hixplotation prvků, zobrazování násilí a teroru na původní kolej, která byla rozjeta již začátkem 70. let, ale pohřbena zejména v 80. letech neustálými pokračováními nudných a stále stejných vyvražďovaček, které se postupně v 90. letech manifestovaly v Cravenově "Vřískotech" a podobných ne-hororech. Pokrytecká kamera ukazovala jen nejnutnější gore záběry a hororové filmy ještě i tak byly ponižovány cenzorskými zásahy. Výjimkou byla odnož hororu splatter, který však ale odlehčoval zobrazované násilí humorem. Ať již je remake "Texasského masakru" podle širokého publika jakýkoliv, nekompromisně zvládl jednu věc, kterou nezvládly desítky filmů před ním, vrátil na plátno a do hororů možnost ukazovat to, co opravdu tvůrci chtějí, možnost šokovat a zvedat žaludky. Žádný jiný remake to nemohl zvládnout lépe, protože "Texas" z roku 1974 je kult moderního hororu. Díky remaku z roku 2003 konečně mohla být oprášena sláva, ale i kontroverznost a děsivost filmů jako "The Last House on The Left", "Deliverance", "Straw dogs", "I Spit on Your Grave" a spousta dalších. A díky tomuto počinu se tak dnes může pokračovat v podobných směrech a "technikách" hororu... nekompromisně, tvrdě, chladně, brutálně a násilně, zvráceně. Proč opěvuji právě tyto vlastnosti hororu? Protože to, co filmy zobrazují a bojí nebo nebojí se zobrazovat, vypovídá něco o společnosti, která je tvoří a posuzuje. Pokud se společnost bojí zobrazovat násilí a šokovat v naprosté intenzitě, odvrací tvář sama od sebe, pokrytecky popírá sebe samu a vytváří dojem, který neexistuje. "Texas" z roku 2003 je ten film, díky kterému dnes může točit Aja, Roth a mnoho dalších na plné koule a nemusí se již bát drsné cenzury. "Texaský masakr" 2003 je úžasný horor, jeden z mých nejoblíbenější. Sám se musel potýkat s cenzorskými zásahy, ale i tak dokázal zobrazit teror, násilí a psychické útrapy obětí šílené rodiny naprosto perfektně. Scéna, kdy jedna z dívčích postav spatří Leatherface s obličejem jejího přítele na tváři patří k vůbec nejděsivějším a nejzvrácenějším (i když se jasně tvůrci inspirovali Hooperovým druhým dílem). Celkově se jedná o důstojný remake původního kultu. /90% + FILM ROKU/

Když jsem tento film viděl poprvé, brečel jsem u něj. Když jsem jej po několika letech viděl podruhé, aniž bych to očekával, brečel jsem u něj znovu jako malé dítě... Naprosto geniální film, který má snad jen dvě vady. Jednak se na něm podepsal trochu jeho věk a neaktuálnost ve vztahu k miléniu a dále možná až příliš dlouhá stopáž, díky které rozjezd filmu trvá trochu déle. Ovšem jakmile se divák dostane "blíže k jednotlivým postavám", pronikne do spletitého, a přitom zdánlivě jednoduchého příběhu, přimražen a s očima přilepenýma k obrazovce vydrží až do samého závěru. Tohle je prostě geniální film, který má mnoho rozměrů, úžasné herecké výkony, úžasně vykreslené vztahy jednotlivých postav, mrazivou a smutnou atmosféru, na svoji dobu výborné ztvárnění a efekty, perfektní kameru atd. Plus jako bonus jedno z prvních použití "first person camera view", které se v dnešní době používá v hororech. Dále na svoji dobu dosti odvážné násilné scény. Fiennese moc nemusím, ale zde podává doslova excelentní herecký výkon. Juliette Lewis jako třešnička na dortu ukazuje kozy, jako by se nechumelilo, ale k tomu všemu i výborný herecký a pěvecký výkon. Od Sizemora jsem zvyklý i na přesvědčivější výkony, i když zůstává faktem, že hrál postavu podle jasného vzorce. Angela Bassett úžasná a byla to právě ona, která mě na konci filmu nejvíce rozbrečela… /90% + FILM ROKU/