junxi91

Poslední dva roky jsem psal své recenze tak, že jsem vždy na začátku napsal nějakou obecnou informaci o filmu, pak jsem dlouze rozebíral děj a občas přidal svůj vtipný komentář, a nakonec jsem zhodnotil celý film. Vzhledem k tomu, že převyprávění děje do recenze příliš nepatří, jsem se rozhodl udělat změnu. Změna je to ovšem dost pozvolná, protože často moc nevím, co přesně psát, a proto si pomáhám dějem. Také se během filmu občas nesoustředím, něco mi unikne, usnu a pak se na film musím dodívat další den, což docela rozbíjí mé vnímání filmu. Nicméně se snažím popisovat děj maximálně do poloviny filmu a za každou cenu se vyhýbám prozrazení toho, jak to ve filmu dopadne a nepsat o nějakých zásadních zvratech na konci filmu. V mých recenzích proto poslední dny a týdny zabírá děj maximálně polovinu textu a ve druhé polovině se snažím rozebírat jednotlivé postavy, své sympatie a antipatie k nim, prostředí, atmosféru, místo, zachycenou historickou epochu a především sdělení, které chtějí tvůrci filmu předat divákovi. Samozřejmě chci psát recenzi tak, aby byla vtipná, jednoduchá, dobře přístupná a abych maximálně sdělil to, co jsem si z filmu odnesl. Určitě bych ocenil to, kdyby mi nějaký místní expert vysvětlil, jak se mají správně psát recenze a poskytnul mi náměty k tomu, abych se vyhnul převyprávění děje, a naopak se zaměřil čistě na hodnocení a dodal svým recenzím jakýsi šmrnc. Zkrátka a dobře – pracuji na sobě a jsem otevřený konstruktivní kritice!

Posledních pár měsíců jsem si vypěstoval jistý návyk, a tím je okomentovat každý film, který jsem zrovna viděl. Vzhledem k tomu, že každý den zhlédnu minimálně jeden snímek, tak vyprodukuji každý den také jednu recenzi. Má krátkodobá paměť je díky pravidelné konzumaci marihuany a úzkostem poměrně špatná, takže spoustu věcí které jsem viděl zapomenu, a musím se rozpomínat informacemi v obsahu filmu a recenzemi ostatních. Moje slohové schopnosti, stejně jako výstavba složitých souvětí také nejsou žádná sláva a mé učitelky českého jazyka by při čtení mých výtvorů skřípaly zuby. ALE! Já si to píšu vesměs sám pro sebe, protože za pár měsíců si budu jen matně vzpomínat, že jsem daný film viděl a co v něm vlastně bylo. A v tom okamžiku zavítám do svých recenzí a trochu si to osvěžím. Časem, pokud se na daný snímek podívám znovu, jej okomentuji znovu a možná i lépe. Jo a především, mám slabší dny (těch je většina), kdy mé recenze za moc nestojí, ale také mám dobré dny, kdy chytnu slinu a píšu recenze, na které jsem patřičně hrdý. Např. mé recenze na skvělé horory Halloween a Halloween 2. Tak jsem to své pisálkovství uvedl na pravou míru. 

ZAMYŠLENÍ Z 16.2.2022

Reálný život stojí za hovno.

proto je třeba utíkat do světa filmů a seriálů, což dělám každý den.

ano, žiju v simulaci a opomíjím tím realitu, ale na boj s úzkostí je to velice vhodné.

akorát je třeba nepouštět si velice sugestivní filmy jako Zkažená mládež nebo Chlapec v pruhovaném pyžamu.