wege

Dávali to v televizi, musím říct, že teda odvařený jsem z toho nebyl. Ano je v tom spousta vzpomínek, spousta nerdovství, spousta dobrého humoru. Celé vás to vrací do dětství, ale to je možná ta chyba. To poselství v tom moc není a rozhodně by mělo být, potenciál to mělo neskutečný. Šlo to zrcadlo dnešnímu světu nastavil daleko více a daleko drsněji, myslím, že by to filmu neuškodilo.

Hokej byl lepší, bylo to podobné tomu basketu, taková katarze sám do sebe. Jako by se Mardy potřeboval ze všeho vypovídat. Zároveň je super vidět, jak i ti samotní hráči vidí tu velkou trojku jako něco nepřekonatelného. Krásně to to jde viděl na Andym, mohl hrát, ale raději skončil, protože věděl, že Roger, Rafa i ten srbský nacionalista jsou o míle daleko před ním.

Za příběh plný počet, filmařsky to stojí za nic. Nicméně lidi jsou strašné kundy a svině a těmi vždy zůstanou a je úplně jedno jestli je to islám, křesťanství nebo cokoliv jiného.

Už asi nemám sílu nějak hodnotit korejské filmy, většinově mi přijdou mezi sebou navzájem strašně zaměnitelné a skoro pokaždé mám pocit, že hodnocení zde je neskutečně přestřelené. Byla to nuda, nebylo to zajímavé, nebylo to překvapivé, a kupodivu i ta romentika působila strašně uměle. Navíc to mělo konec, které to nemělo mít.

Brečel jsem jako malý Jarda, jak jsem to s nimi prožíval. Kam se na toto hrabe Sunderland, Tottenham nebo další dokumenty o fotbale. Tady je to je o té čisté lásce k té hře, kterou jsme na začátku, když jsme začli kopat za domem, cítili všichni. Nic tady nekazí peníze či pseudosláva, je to jen o hrdosti, že hraji to co mě baví a peru se ze svou zemi.

O tom sportu vím maximálně to, co jsem viděl v Na divoké vlně. Neskutečně fascinující dokument, i když je to v podstatě nezajímavý sport (je to vůbec sport?), tak vás to strašně rychle vtáhne. Ten závěr a ta jízda na Tahiti, to je jak z jiného světa.

Mnohem lepší než pozdější amarický remake.

Je to fajn, trochu mi to přišlo jednostranně podané, ale i tak to je docela dobrá sonda do hlav chlápků, kteří berou velké peníze za v podstatě svůj koníček. Zároveň z vlastní zkušenosti vím, co dokážou být fanoušci za hovada. To, že si sednu a začnu sprostě křičet celý zápas (a nejenom na soupeře, ale i na vlastní hráče) je u některých standard. Dají si pivo a pak jdou domů k mamince jí říct, jak to zase dneska hráli špatně a jak by to uměl lépe.

Líbilo se mi, jak to bylo francouzské, včetně toho neustálého kouření za každých okolností a kdekoliv. Jinak je to docela naivní a velmi čitelný příběh, ale má to herce, kteří to docela dobře zahráli.

Jako skvělý Matthias Schoenaerts, ale celkově jako film nic moc. Hodně dlouho se v tom obtížně orientujete, celkově ten děj má spoustu slabých míst. Stejně tak mi přijde, že v tom je spoustu zbytečných dějových linek a scén, které vůbec nezapadají do celkového děje. Možná je to tím, že ta hlavní vedlejší zápletka (kšefty s masem) je strašně nepochopitelná a v podstatě banální.