The Stoning of Soraya M.

Ukamenování Sorayi M. je skutečně silný zážitek. Ač se to možná na první pohled nezdá, není to ale film protiislámský, i když jsou zde zločiny páchány ve jménu Alláha, ale toto íránské Kladivo na čarodějnice vypovídá především o zhoubné síle institucionalismu a civilizační zaostalosti íránské společnosti. Život na vesnici je tu zakonzervován o nějakých 300 let pozadu oproti evropskému vývoji, dění tu ovládá klika duchovních a světských vládců města, 21. století se dostává do vesnice jen jako ozvěna v podobě kabrioletu a televizního přístroje v bytě mulláha (islámského duchovního), dav je připraven na krvavé divadlo na náměstí, stejně jako v každém evropském městě před několika stovkami let. Problémem je vyhraněně patriarchální svět, v němž ženy nemají žádná, nebo jen velmi okleštěná práva, manipulace s davem, veřejným míněním a následná davová psychóza. Islám sám stojí trochu v pozadí, stejně jako v případě dříve zmíněné analogie s velkolosinským čarodějnickým procesem. Křesťanství za něj nemůže, to jen institut inkvizice, osobní zájmy a touha po majetku a z toho pramenící prospěchářství. Úplně stejné je to v případě Ukamenování Sorayi M. Inkvizice tu má analogii v Šaríe, islámském náboženském právu, potkává se tu světský a náboženský soud, jehož pohnutky jsou motivované materiálně, ne duchovně. Těžko říci, kdo všechno je tu viník (patrně všichni muži), každopádně je jasné, kdo je obětí - ten slabý, tedy ženy. Ukamenování je tak absurdně krutým trestem, že se vymyká našemu evropskému pohledu. Těžko se akceptuje už jen ten fakt, že tohle se kdesi ve světě ještě dnes děje. Každopádně odsuzovat kvůli tomu islám coby náboženství je holý nesmysl. Šaría není integrální součástí islámu, stejně jako inkvizice není integrální součástí křesťanství. Skutečným viníkem je íránská totalitní teokracie. K formální stránce filmu samotného snad jen tolik - asi by se dal natočit i lépe, použití unifikovaného hudebního podkresu a některé scény mající za cíl vyvolat jakýsi artový efekt (padající závoj před popravou, ptáci vylétající ze skaliska atd.) mi přišly mírně laciné. Výpovědní hodnota však výše zmíněné jednoznačně přebíjí... Podobné filmy: Lovec draků (05.04.2010)

Niekoľkokrát sa mi chcelo zvracať. Z toho hnusu, ako je takýto spôsob trestu vôbec dnes ešte akceptovateľný (ak by nebol, tak by sa nemohol stať v rámci akéhokoľvek systému a zriadenia, a sú takí čo si jeho vykonanie vyslovene užívajú) aj z toho, že na týchto princípoch môže fungovať akákoľvek spoločnosť (napriek tomu že racionálne to zdôvodniť dokážem). Je to síce dráma, nie dokument, takže na objektivitu sa spoľahnúť nedá, zámerom však je šokovať, zdvihnúť veľmi vysoko ukazovák a rozvíriť diskusie. A na mňa to fungovalo. (21.08.2011)

Po zhlédnutí dle mého dost slabého Shake Hands with Devil, jsem se upřímně trochu bál dalšího "nezávislého" počinu. Kurevsky zbytečně. Tenhle film je natočen dokonale a ukazuje nám problematiku islámu i v jejich vlastním světě. Tenhle příběh je prostě úžasný, ale to je skoro každý dle kterého se točí filmy. Cyrus mijus se toho ujmul lehce jinak a skončilo to líp jak kdejaký jiný film. Naprosto bezchybné. (14.07.2016)

"When a man accuses his wife, she must prove her innocence. If a wife accuses his husband, she must prove his quilt. That is the law."... Ano, i těmito zákony se musí někteří řídit. Snímek zachycující pro mnohé tabuizované téma, o kterém se v moderní společnosti příliš nemluví, občas se sice o některém případu ukamenování dozvíme z tisku, ale jinak je ticho po pěšině. Pro nás, kteří žijeme v moderní společnosti, je toto konání nepochopitelné, ale i v civilizované době k těmto skutkům dochází, i když mnohdy skrytě. Irán je země plná kontrastů, země jiných pravidel, kterým my nerozumíme, přesto je musíme respektovat. Je fascinující sledovat život v úplně jiné společnosti, kde se lidé řídí jinými zákony a jsou ovlivněni jinými zvyky a kulturou. Přesto, že film vznikl v americké produkci, nepotrádá svoji autentičnost. Pro mě snímek zpracovával jeden z nejsilnějších příběhů posledních měsíců. Bez některých záběrů (padající bílý závoj před ukamenováváním, vylétávání ptáků ze skal, běhání dění po stráních), které oddělovaly drsné scény, bych se i klidně obešla. Na druhou stranu přiznávám, že jsem občas měla problémy sledovat některé scény, ale i tak film rozhodně stojí za doporučení. (17.05.2011)

Možné spoilery!!! Čekal jsem mnoho a dostal jsem jen zcela (pod)průměrný film. Nejsem muslim a ani v žádném případě nerozumím koránu, ale nedokážu uvěřit, tomu, že je možné odsoudit k trestu smrti ženu, jen na základě výpovědi dvou mužů, která má tolik děr asi jako ementálský sýr. Přišlo mně, že tvůrci strašně moc tlačili na pilu a některé scény byly jen těžko k uvěření. The Stonig of Soraya je dalším z mnoha filmů, natočených na typicky americký způsob, které mají silný námět, který zůstal bohužel ne zcela využit. (11.06.2014)