Ready Player One: Hra začíná

Příjemná a svižná jízda zábavním parkem, který se nesoustředí tolik na odkazy 80'/90', ale spíše na příběh a zjednodušeně přímočarou hlavní dějovou linii. Rozsah knihy je částečně opomenut, což ve filmu vyjde ku prospěchu, vůči knize mírně chybí přesah např. do školství apod., čímž by se vysvětlilo, proč se OASIS, tak masově rozšířila. Hledisko ať časové (nalezení tří klíčů opravdu nemá trvat pár dní) nebo prostorové (ne, fakt zrovna bff z virtuálního světa nebydlí vždy za rohem) je hodně zjednodušené. Stejně tak z knihy, kde se čas od času umře, postavy prožívají a vyvíjejí se, je v tomhle případě o dost jednodušší zábava a především reálný svět se dostává na druhou kolej a spíše nudí. Všechnu zábavnost má hlavně virtuální svět, kde se s odkazy a pomrknutími nešetří, ale to jen na první pohled, protože ve mě zůstal pocit, že tam toho mohlo být více a případně to mohlo být lépe využito. Proto 4* s pocitem výborně odvedené práce, která bude většině diváků stačit a vyhovovat, pro mě mírná chuť dostat ještě o trochu víc;-). PS: záporák i IOI příliš nefunguje, Rylance vynikající, Osvícení boží ( i když si myslím, že tady je např. dost nesmysl, že by nikdo z Hallidayových fanoušků nikdy nekoukal na Osvícení v jeho muzeu, s tím, co se okolo easter eggu dělo a jak moc blázniví jeho fanoušci v předloze jsou.. navíc vztah Spielberg Kubrick víme;-)). PPS: sociální podtext a snaha domyslet virtuální svět do skutečného jako dobrý, ale spíš na efekt (ach ta fyzika a budovy:)) (29.03.2018)

Nutné osekání milionu konkrétních osmdesátkových narážek se ve filmové řeči (i pod vedením samotného autora předlohy Ernesta Clineho) mění v milion prchavých kouzel, pro které si musí každý sáhnout sám a nevyhnutelně tak přemýšlet i nad tím, kolik jich ani pochytit nestačil. A je to dobře, protože slepě následovat kultovní předlohu by byla cesta do pekel. Úkoly jsou proto akčnější, přímočařejší, nevyhnutelně jednodušší a v první řadě snáze nalezené. Vstupy na cestičky k jednotlivým klíčům jsou více o štěstí a intuici, než o encyklopedických znalostech, ale nějaký ten den po zhlédnutí mi i to přestává vadit, jakkoli taková změna bere Parzivalovi jistou nerdovitost. Stejně tak casting Olivie Cooke bere z Art3mis právě onu Arty (vysněná baculka z předlohy zůstala daleko před branami adaptace) a nechává na jejím místě "jenom" holku jménem Samatha, ale vzhledem k jejímu talentu, kterým o něco převyšuje zbylou omladinu, tohle rozhodnutí téměř chápu. A třešnička na dortu? Mark Rylance. Každé pousmání, zvážnění, mrknutí dává v součtu vrcholně dojemnou kombinaci životních zklamání i klukovských snah. Spielberg je tak alespoň ještě jednou za krále. Přeměnu kultovního geekgasmu v láskyplnou oslavu mezilidských vztahů nemohl čekat snad nikdo. (04.04.2018)

Steven Spielberg využil veškeré zkušenosti z předchozích filmů a vměstnal je do své sci-fi novinky Ready Player One. K těm zkušenostem ale navíc použil všechen ten talent, co má, bez kterého by vlastně neudělal kariéru a připravil tak vzorový blockbuster, který prostě musí bavit. Jenže on šel se svojí drzostí ještě dál a klasický blockbuster rozdělil na hranou a kreslenou formu, kde ta kreslená má prim. A aby toho nebylo málo, tak v závěru tu kreslenou vměstnal do reality, aby nám všem vytřel zrak a ukázal to, jaký génius mu dřímá v hlavě. Klobouk dolů. Ready Player One je prostě mazec. Využívá všechno z osmdesátek a devadesátek. Naráží na tolik popkulturních bodů, až mi z toho bylo teskně. Když si například pohraje s Osvicením od Kubricka, tak si až říkám, jestli to Steven s tou genialitou nepřehnal. Jenže ono těch geniálních momentů tu není zase tak moc, čímž ve mně trošku hlodá otázka, jestli toho z těch osmdesátek a devadesátek nemohl vytěžit víc. Třeba hudebně se tu mohl vysloveně vyřádit. Každopádně to beru, natočil to podle sebe. Třeba závěr měl naprosto perfektní grády. Sice si tu Mark Rylance totálně urval kus filmu pro sebe, ale to mi popravdě vůbec nevadí. Jsem rád, že na něj Steven narazil a jsem ještě raději, že ho obsazuje. V Mostu špionů mi totiž dokázal, jak velký herec je. No a tady to zase bez problémů zopakoval. Nádhera. A já doufám, že to není poslední nádhera v podobě spolupráce Spielberg - Rylance. Tím ale nechci říct, že by si ostatní herci nezasloužili pochvalu. Jen konstatuji, že zbytek herců je tu na stejné úrovni, jako celý film. (18.04.2018)

Velmi volné zpracování knihy Ernesta Clinea, updatované jak pro modernější generaci, tak pro filmové fanoušky. Spielberg už dlouho nenatočil nic tak hravého a vysloveně pro zábavu a nechybí zde jeho klasické trademarky. I když se úkoly týkající se klíčů diametrálně liší, jádro příběhu zůstalo stejné a je to právě Mark Rylance, který ho nese na svých bedrech. Jeho Halliday má dokonale nastavené parametry roztomilého šílenství a i proto nezní jeho klasické pravdy o životě banálně. Poselství o tom, že internet není všechno není zase tak důležité jako ta neskutečná porce zábavy, kterou si hromada fandů užije při opakovaných projekcích a hledání těch "jejich" věcí. Akce je totiž bobastická a narvaná odkazy až k prasknutí. Každého dostane jiná drobnost (za mě Godzilla theme ;) jaká dostala vás? (28.03.2018)

No teda! Snad v každé scéně z Oasis, je tolik odkazů na hollywoodské blockbustery posledních cca čtyř dekád, že vypsat sem jen polovinu z nich, by zabralo rekordní počet řádků v mém komentáři. Tento snímek ve mně opět probudil hráče a mám chuť si zase pořídit nějakou tu herní konzoli a ponořit se do světa, ve kterém jsem kdysi trávil celkem dost času. Film mě bavil, nespustil jsem od něho zrak a při hledání druhého klíče v hotelu Overlook, jsem jen několik minut zíral s otevřenou pusou (úžasná filmařina a zároveň nostalgie) a nevěřil vlastním očím. Alan Silvestri muzicíruje jako John Williams v dobách své největší slávy a Steven Spielberg, který pro hlavní roli objevil svého mladšího dvojníka, se se vší parádou vrátil na pole sci-fi. No a Matrix může jít pomalu do penze... (24.10.2018)