wege

Nabídka, Kmotr 1 a pak hned dvojka. Vždycky jsem si myslel, a i tak jsem to kdysi viděl, že dvojka je o kousek lepší než jednička. Už si to nemyslím. Ta část s De Nirem je dokonalá, ta druhá už tolik ne. Vadilo mi, jak se to odklonilo od té jedničky. Jak to už nebyl ten uzavřený italský rodinný svět, asi logicky to šlo dál. S tím jsem měl problém, vadila mi Kuba, vadilo mi Vegas. Samozřejmě ne tolik, abych sundal hodnocení, pořád to je pět hvězd jak vyšitých, ale ta jednička je prostě lepší.

Dokoukal jsem Nabídku a musel jsem to viděl. Po deseti letech? Po desáté? Nevím. Ale pořád to i po padesáti letech neskutečně šlape, nic to neztrácí ze svého kouzla. Je to prostě dokonalý, přelomový film v mnoha ohledech. Pokud jsi dobře pamatuji, dvojka byla ještě lepší, nemůžu se dočkat. Pokud byl seriál o natáčení opravdu realistický, je dobře, že si o tak vydupali. Naprosto chápete, proč tam chtěli, nevím, Pacina, proč museli na Sicílii, apod.

Já chci vidět znova Kmotra, a to hned. Nevadí, že to bude asi po desáté v životě. Ten dojem ve vás seriál zanechá, protože prostě musíte vidět, co bylo výsledkem vším tím za tím. Samotný seriál je skvost, dobově trefený, castingově trefený, kde všichni vypadají, jak mají, Giovanni Ribisi je v tom král, má to atmosféru, má to příběh a hodně se neučíte o filmovém řemesly před půl stoletím. Já už sakra nechci dělat manažera v Premier League, já chci dělat producenta a pracovat od Bobem Evansem!!

Jak jsem k tomu přišel? Sám nevím, ale vím, že nechci vidět více. Moje ambice ponořit se více to tohoto typu japonské kultury dostala trhliny, které již nikdy nebudou zaceleny. V tomto ohledu poučné.

Jedničku jsem vynášel do nebes, protože jako velký fanda knihy jsem viděl tu dokonalost zpracování a zároveň tu překvapivost ve vykreslení některých věcí. Abych se citoval směrem ke dvojce .. „moc těším se na větší zapojení Zendaya, protože Chani je už 25 let moje nejoblíbenější postava z knih ever. Pokud zůstane věrný knize, má v tom zbytku velmi nezastupitelnou roli.“. A tady to je, tady je to moje strašné zklamání, protože Chani, ale i Stilgar, ale i samotný Paul jsou jiné postavy, nejsou to ty mé postavy z knihy. Nechápu to, proč se musel Denis tak odklonit. Celou dobu jsem v IMAXu kroutil hlavou a snažil se pochopit proč? Vždyť to nebylo nutné, vždyť to šlo udělat správně. Nejsem žádný hnidopich, ale Chani je v knize odlišná, více submisivní, ale zároveň neskutečně silná, Stilgar je úplně jiný. Stilgar není žádný náboženský fanatik, je to prostě vůdce, bojovník, hlavně člověk dýky a ne víry. Proč se navíc sakra nemohly narodit ty děti, vždyť jak dítě Paula a Chani, tak Alia mají strašnou důležitost pro to, co chce točit v dalším díle, ale zároveň jsou důležité pro zrání postav již nyní. Tady to všechno bylo chvílemi strašně urychlené, neznat knihu, nechápal bych, proč se něco děje. Ano, vizuálně to je pořád naprosto paráda, zvlášť v kombinaci s tou hudbou. Má to skvělé bojové scény, skvělé scény na písku, pořád to ve vás vyvolává dojem, že na té Duně jste a písek cítíte. Ale ty odklony od knihy jsou zbytečné a nemůžu jinak. Třeba to časem docením, ale teď 3 hodiny po projekci jsem toho plný a převažuje zklamání. Ne zklamání, ale vlastně smutek z toho, kam to poslali. Na okraj, Austin Butler je fenomenální, stejně tak v té minimalistické roli i Florence Pugh.

Už jsem někdy psal, že minuli sportovní příběhy (americké) založené na skutečných událostech? Většinou kluci na dně dostanou impuls a dojdou skoro až/na vrchol. Viděli jsme to mockrát, nikdy mě to neomrzí. Vždycky mě to donutí pak sedět půl hodily u googlu a hledat, jak to vlastně ve skutečnosti bylo.

Ani po dvou shlédnutých filmech jsem se nestal fanouškem Mijazakiho. Kresba super, velmi kreativní, stejně jako některé nápady, děj je ale strašný. Celou dobu jsem se nepřestal nudil a vlastně dokoukat to bylo velké utrpení. Dám mu ale ještě šanci, japonské animované filmy mám obecně totiž rád.

Stejně jako první série, chvíli jsem se bavil, chvíli fakt ne. Celkově to bylo ale horší než první série. Vyčpělo to. Poslední díl byl pro mě velké zklamání, zajímavé postavy vlastně zůstaly jen dvě, oba moderátoři, každý jiným způsobem.

Krásný vypravěčský styl, to Truffault vždycky uměl. Stejně jako dialogy. Jinak je samozřejmě ten film v mnoha dějových linkách ustřelený, ale vlastně to nevadí. Krása Catherine spočívala v její živelnosti a nespoutanosti. Nedivím se, že ji nikdo nedokázal odolat.

Když se narodíš blbě většinou tě to semele, nedokážeš vystoupit a nalajnovaný příběh si prožiješ. Nicméně vždy je to jen na tobě, jak skončíš. Chiron jel podle předpokladů, i když vlastně nechce říct, že dopadl špatně. Záleží na úhlu pohledu.