wege

Jel jsem s otcem a synem na Premier League. Jeli jsme na Manchester .. City. Pěkný zápas, pěkná atmosféra, moc pěkný Etihad Stadium. Ten jsme si prošli i před zápasem na prohlídce, stejně jako Anfield druhý den a z dálky jsme mrkli i na Goodison Park. Večer jsme pak šli k Old Trafford a co říct, je to v porovnání z těmi předtím fakt kurva velký. Jediná chyba byla, že jsem dopředu zapomněl zamluvit prohlídku, a už jsem to, jak na Anfieldu neukecal. Nicméně při koukání na tribunu Alexe Fergusona, jsem věděl, co si po návratu pustím. Ten dokument byl silný, a to vím, že objektivita byla na nule, druhá strana (ať už by to byl kdokoliv) neměla moc šanci mluvit. Nicméně ta zarputilost, houževnatost a totální nasazení pro fotbal z něj v každém okamžiku jen tryskala. Dokázal mnohé, přivedl na výsluní spoustu fotbalistů, které jsem miloval a miluji dodnes. Miloval jsem i Rudé Ďábly na přelomu tisíciletí, Beckahamovu neskutečnou kopací techniku, Giggse a jeho přímočarost, ty bijce ve středu zálohy, ještě Garyho Pallistera v obraně, Andyho Cola a Dwighta Yorka v útoku (s Teddym a Ole v pozici náhradníků). Byl to neskutečný tým, hrál skvělý fotbal. Škoda, že jej vlastně tak trochu zničil sám Alex. Myslím, že David neměl a nikdy ani nechtěl sám odejít. Jiná kapitola, jiný příběh. Jak velká osobnost a kolik znamenal a uměl Sir Alex ukazují jenom ty sračky, ve kterým se klub zmítá po jeho konci. Nedůstojné.

Shodou okolností jsem viděl před pár dny poprvé Zpívání v dešti. Pořád jsem si říkal, že to je v mnohém podobné. Z toho starého muzikálu ale čiší radost ze života, tu tady skoro nevidíte. I přes tu veškerou dekadenci, permanentní kalby a všechno to pozlátko, jsou ti lidé všechno jen ne šťastní. Ten život musela být řehole, do které navíc ta změna (zvuk) hodila ještě větší vidle. Neskutečné finále, ten sestřih v kině, ty slzy mi tekly taky. Manny to celé pochopil, pochopil ty možnosti a o tom to celé bylo. Film nikdy neměl a dneska rozhodně už vůbec nemá hranice a limity. Můžete se vydat na Pandoru, s Flynnen do Gridu nebo letět Endurance do jiné galaxie. O tom to je přece je, filmy se dělají pro lidi, hledá se v nich inspirace, krása, někdy možná poučení. Jen nevím, co kdo hledá v těch nereálných českých romantických sračkách. Ty jediné bych zakázal točit, je to hraně definice zločinu proti lidskosti. Zapomněl jsem na něco? Margot? Fenomenální!!!

Je to skvělé, ale k dokonalosti tomu něco (jen nevím co) chybí. Možná méně konzumace drog, možná ještě o trochu silnější zápletka, trochu více náhledu do nelegálního byznysu a větší vhled do minulosti. Jinak bez debat – Tom Hardy je v tom dokonalý. Je to pro něj stavěná role a neskutečně si to musel užívat.

Kdybych to viděl v době vzniku a v kině, byl bych totálně odvařený. Takhle poprvé po sedmdesáti letech to má pořád kouzlo, pořád to má neskutečnou taneční choreografii. Ale já prostě nemám muzikály rád, takže plný počet tomu prostě nedám.

Měl jsem být 15. ledna v Aeru. Nemohl jsem, tentokrát ji to nelze vyčítat. Pak jsem poslouchal, jak se o tom baví Cival s Lukášem Grygarem a musel jsem to vidět. Jaký si taky vybrat jiný film na den, kdy se vám diametrálně změní celý váš život? Kdy poslední měsíce doběhnou do finálního odchozího kroku? Nelhali v ničem, bylo to přesně tak kulervoucí od začátku do konce, jak jsem si to pamatoval. Viděl jsem tam najednou ale také spoustu nových věcí. Bylo strašně silné, vedle toho vesmíru, technologie, děr, určité mystiky, neskutečné hudby, tam byla hlavně uprostřed ty morální a vztahová dramata. Byl jsem úplně odvařený, normálně jsem brečel dojetím, úžasem nad tou čirou krásou. Jestli bych byl ochoten dát nějakému filmu 6 z 5, 7 z 5 tak Interstellaru určitě. To je klidně na 10 z 5, je to naprosto dokonalý film.

Slíbil jsem si, že si tady ve filmech nebudu projektovat svůj život. Někdy to prostě nejde, tady to nešlo. Ten film je neskutečně realistický, zvláštní, ale zároveň skvělý. Skvělý herecký výkon Renete. Joachim Trier předkládá dokonalé konverzace, skvěle prodané scény, kde jsou spolu dva různí partneři. Já v tom viděl úplně všechno.

Chvíli se královsky bavíte, hodně chvil fakt ne. Jde to hodně po sinusoidě. Jsem normální, že jsem se nejvíce vytlemil u scény, kdy režisér leze z okna do okna a mezi zuby má kelímek, co kterého právě nachcal?

Dokoukat mi to trvalo pět dní, supernůďo.

Některé příběhy byly fajn, některé fakt ne. Překvapilo to spojení jednotlivých příběhů na konci, zároveň to asi nebylo nezbytné vidět pro pochopení dalších dějů v MCU. Možná to je u mě proto, že jsem to viděl ve špatném pořadí, až po Strangeovi 2 a Wandě. Stejně těm multivesmírům neumím nějak přijít na chuť.

Sralo mě to stejně jako první série, zároveň to bylo jiné. Přišlo mi, že přestal trapnohumor a bylo to takové dospělejší. Zároveň, jak se to už nesnažilo otevírat nové dvěře, tak to bylo prostě více fajn a docela hodně chytré.