novoten

Nejjednodušší návod, jak se vrátit v královském stylu. Zdravě překombinovaná hierarchie protivníků, ještě chladnější přístup a záplava strhující a formálně rozcuchané akce, která se stala měřítkem pro každý další akčňák, který si vypůjčil ruční kameru. Pro příběh je největším plusem určitě chladnokrevné duo Urban - Roden jako protiklad k mojí favoritce Pamele Landy. To, že srdeční tep okamžitě zařadí vyšší stupeň jen se Jason objeví na ulici, mě nikdy nepřestane udivovat.

Kdysi dávno jsem vymýšlel vlastní scénáře pro nové díly, kde byl nový nezničitelný záporák, Michael byl ještě stylovější a K.I.T.T. ještě vymakanější. A můj čas jednou přijde.

Nezapomenutelný dětský kult, na který jsem denně spěchal uřícený ze školy, abych mohl vidět, jak se svázaný hlavní hrdina pomocí izolepy a větráku dostane ze stoprvní přísně střežené továrny na zbraně. A abych vlastně viděl stojedenkrát to samé a přitom jsem věděl, že další den budu spěchat znovu.

Úroveň koprodukčních minisériových adaptací pod francouzskou záštitou došla na konec své cesty dolů. A vždy u toho byl Gérard Depardieu. Nejdřív u fantastického Monte Christa, poté u zručně natočených Bídníků a nakonec i u tohoto razantního kvalitativního sešupu. Dialogová roztříštěnost a dějová rozháranost jsou natolik zřetelné, že jsem dokonalé herce doslova litoval.

Zářná ukázka vrcholného herectví v Donutilově podání a nejlepší divadelní adaptace, jakou jsem kdy viděl. Ta síla do nejúžasnějšího konce vypointovaných situací je přímo smrtící.

Kde jsou moje blatníky?

Sympatické poselství v pohádkovém balení, ke kterému jsem si nikdy nedokázal najít cestu. A to jinak Svěráka považuji bezmála za génia.

"A který lord je váš otec?" - "Lord....Voldemort...." Prapodivné setkání anglicky mluvících zemí v nevtipném teenagerovském cosi. Žánrově nijaké, kvalitativně tím spíš.

I přes desítky repríz, co nás ještě čekají, se minimálně ještě jedné určitě neubráním. Poetické, dojemné a pro každého, kdo jednou vyšel s kamarády ven i velmi velmi osobní.

Pro mě snad nejhůř hodnotitelný snímek, co jsem kdy viděl. Na jedné straně jeden z nejlepších výkonů Ewana McGregora, dechberoucí Perfect Day a více než zajímavé vylíčené, pro mě dost cizí prostředí. Na straně druhé ničím nepřekvapující druhá polovina jen zbytečně zahalující původní myšlenku. Ve chvíli psaní komentáře ve mně zůstávají spíše kladné vzpomínky, takže čistých 70% zaokrouhluji výš.