Lanark

Je těžké dát jiné hodnocení než průměr, když se vlastně reálně celý první díl krom závěrečných 5 minut nic neděje. Jako konverzačka dobrý, co mě ale u Jarchovského a Hřebejka dlouhodobě štve je nakolik své charaktery a prostředí, ve kterém se pohybují, ohýbají, aby se jim vešly do klasických charakterových šablon a osvědčených, divácky úspěšných zápletek. Občas se tak stává, že z některých postav vznikají těžko uvěřitelné karikatury (Čvančarová, Katarzia), které celou zápletku a vůbec věrohodnost chování daných postav srážejí (Čvančarová), nebo v součinu se špatným hereckým výkonem (Katarzia), úplně likvidují. Pokud ale mají postavy štěstí, že buď nepotřebují být tolik ohýbány (Hřebíčková, Ostrouchov), nebo přímo zapadají do dané šablony (Havelka, Vančura, Trnková), pak vás jejich osudy dokáží celkem v klidu a spolehlivě vtáhnout do děje a udržet vaší pozornost i přes již zmíněné prozatimní dějové prázdno. Na druhý díl se stejnou měrou těším, jako se ho bojím, díky čemu jsem lehce nevědomě a neplánovaně (ne komentáře si opravdu dopředu nepromýšlím, ale když mám dobrej den, tak si ho po sobě i přečtu) opsal kruh na začátek svého komentáře a znovuodůvodnil si svých 50 %. P.S. Je hořkovtipný v těch 19 komentářích co tu vznikly přede mnou, sledovat, jak zastánci, stejně jako odpůrci genderových témat, využívají stejných situací a momentů, které negativně hodnotí z naprosto opačných směrů, ale docházejí ke stejnému závěru. Jeden si tak může nejdřív přečíst ohnivou kritiku, jak seriál pošlapává tradiční obraz heterosexuálních mužů a párů a místo toho prosazuje moderní liberalismus, aby u dalších komentářů sledoval plamenné rozhořčení o tam, jak je seriál "vlhkým snem postarších konzervativních heterosexuálních mužů". Fakt prdel. :)

Nejvíc mě na filmu zaujalo vlastně to pozadí vzniku, kdy režisérka s týmem procházeli soudní rozsudky, články a další faktografickou a odbornou literaturu, aby film působil autenticky a věrohodně. Bohužel místo dokumentu, nebo zaměření na jeden konkrétní příběh vytvořili kompilát, aplikovaný na "hraný" příběh. Zde je pro mě kámen úrazu. Ačkoliv samotné scény a epizody nahánějí hrůzu a mráz na zádech a jsou pomníkem všem, kteří si myslí, že stát a systém ví vše nejlépe, stále se jedná o uměle vytvořený celek, jehož konkrétní okolnosti jsou vytržené z kontextu. Oceňuji herecké výkony všech zúčastněných, ale podivné filmové zpracování a výše zmíněná výtka mi nedovoluje hodnotit výš.

Nehodnotím, nevydržel jsem déle jak 20 minut. Ne, že bych byl přesvědčený, že ten film je špatný. Naopak, myslím, že své diváky si najde. Ale já mezi nimi bohužel nejsem.

Stáří je sviňa. Máte pocit, že už toho o životě spoustu víte a chtěl byste to (z různých důvodů) říct ostatním, ale přitom mezitím už život zas utekl o trochu jinam a mumlá něco o tom, že jedinej jeho kamarád je Sokrates. Bylo mi trapně za oba Svěráky, bylo mi líto Kotka a nedokázal jsem přijít na to, proč na to Tereza Ramba kývla. A jestli jsem u Prezidentky hledal (a našel) 100+1 důvodů, proč na roli kývnul Ondřej Vetchý, tak tady bych pro změnu já od něj chtěl slyšet alespoň jeden! rozumnej! důvod. Já nenašel ani to, že je potřeba platit složenky.

Animačně naprosto vypiplané. U některých krátkých záběrů bez postav jsem reálně přemýšlel, jestli tvůrci nešvindlovali a nejedná se o reálnou scénu. Obrazová kompozice je vychytaná a promyšlená do nejmenšího detailu, což se bohužel úplně nedá říct o ději a vztazích jednotlivých postav. Gradace k velkolepému finále místy působí zbytečně utahaně a doslovně. Chápu, že Mamoru vložil do filmu veškeré své schopnosti a emoce, ale v příběhu o lásce a intimitě nelze říci doslovně vše, aby to zároveň nepůsobilo strojeně a jako citové vydírání. Na konci dne jsem to však Mamorovi vše zbaštil i s navijákem a závěrečnou píseň jsem si broukal ještě několik dní.

Zatím asi nejsmutnější a autentický důkaz, že některým lidem z korony hráblo. Nudná moralita s přestřeleným čímkoliv, odhalující prázdnost a odstřiženost současných intelektuálů od reality. Všechny ty zdejší 5*,které mají pocit, že jsou Athénin štít, jsou ve skutečnosti oplzlý strýc valící bulvy na Počátek světa a tvářící se, jak je to revoluční meta cosi. Přitom je to jen další arogantní canc vydávající svůj názor za absolutní pravdu. Pravda je taková, že tenhle film je absolutní sračka. Change my mind...

Zázračný film, kde na sebe nenavazují žádné dvě po sobě jdoucí scény a všechny postavy se chovají, jakoby po každé klapce prošly lobotomií a zapomněli kde jsou, co se kolem děje a co mají dělat. Triky odpovídají úrovni filmu. Bral bych, kdyby to byla studentská pocta oblíbeného žánru. Takhle bych ten film zamknul u ledu a už nikdy nerozmražoval.

Když nejnesympatičtější postava všech dob je dávána za vzor odvahy a statečnosti a ještě navíc to jako jediná přežije, víte, že je tady něco hodně špatně. Čekal jsem dvě a půl hodiny a tiště doufal, že jí nakonec taky něco/někdo ukousne hlavu, ale bohužel. Tohle je možná nakonec film určený pro samotné zombíky, živí lidé by před tím měli utíkat rozhodně rychleji, než před zombie tygrem...

Nic jsem si o Mikuláškovi před filmem nezjišťoval, ale klíčové okamžiky mi i tak přišly nějak zvláštní s divnou motivací postav. Přesto je Šarlatán kus pořádné filmařiny a rozhodně stojí za pozornost, i kdyby jen kvůli hereckému obsazení. Agnieszky vzrůstající mizantropičnost je více než patrná, ale má své kouzlo a přitažlivost. Moje hlavní výtka tak směřuje k scénaristovi, který pro mě překročil hranici přirozené a přijatelné autorské fabulace s historickými fakty. Přemrštěná honba za senzací se stává vlastním vězením a prokletím a ve výsledku je dramatická linka mnohem nudnější, než kdyby se scénář více držel reality.

První minuty jsem tedy musel trochu rozdýchávat a počítal jsem s tím, že to po 15 minutách vypnu s přesvědčením, že to je eklektická blbost pro puberťáky. Po těch 15 minutách jsem se ale místo toho už královsky bavil a i když je příběh jedno velké klišé a "ztřeštěná" rodina je vlastně dost klasická má to neuvěřitelně svěží atmosféru, styl vyprávění a k tomu třikrát tolik povedených gagů, než jsem zatím v jakémkoliv animáku viděl. A ke všemu to navíc hraje na mojí dost aktuální notu vztah otec-dcera.