Betlémské světlo

Zdeněk Svěrák by už mohl klidně pověsit nové filmy na hřebík. Ale na druhou stranu mě zase těší a je mi ctí,  že jsem se jako kuře mohl dočkat premiéry ještě nějaké více Svěrákovské komedie se Zdeňkem v hlavní roli. To je pro mě skoro až neuvěřitelné. Přitom únudní Tři bratři a obrázkové Strnistě ukázalo, že už je možná vážně čas nechat Zdeňkovu látku být, ale tohle je alespoň zase něco jiného, má to něco více ze Zdeňka (byť hlavní podíl na scénáři má Jan) a oproti těm posledním dvou filmům to je pro mě určitě o krok zlepšení a hlavně tomu přizpůsobuji svoje hodnocení. Jan sice pořád dokazuje, že nemá na to psaní takovou lehkost a srdíčko jako Zděnek, takže podobně laděné Vratné lahve zůstanou určitě emotivnější a vtipnější, ale v době jejich premiéry jsem měl úplně jiné starosti. A tady zase Jan na druhou stranu znovu dokazuje , že je to vážně skvělý filmář a celý ten výtvarný styl plný prostředích  se zajímavými barvami se mi dost líbil, často už jenom on přinášel kus fantazie a ta jako by se právě nesla celým filmem, což se mi líbilo. Nebylo to sice moc vtipné, sem tam i zmatené, a kdo četl Svěrákovy povídky ten se místy vyhne překvapení (a kdo nečetl bude tedy na tom možná líp.) Navíc vidět 85letého pana Svěráka v medvědí masce jsme asi nepotřebovali. Budou ještě asi dost protichůdné reakce. Ale i přes ty mouchy, se na to moc hezky  koukalo, což se dalo říct i o Strništi. Ale tady mě bavil celý námět o spisovateli s bohatou fantazíí, a absence většího humoru nahradila zase taková jinakost, magnetismus, lyrika a poetika, která mě místy určitě okouzlila. Navíc ve všech třech vybraných příbězích  se dá najít něco jiného a nakonec dojde i na smířlivé milé vypointování. Vrchol Svěrákovy tvorby to v žádném případě není, ale pro mě to je jejich nejlepší film od Vratných lahví a v kině jsem si to užil. Tak bych se radši přimlouval, ať už je poslední s vlivem Zdeňka, jako ještě relativně pěkná rozlučka a díky za vše. (10.03.2022)

Jan Svěrák v rozhovoru o natáčení zmiňuje, jak si cenil toho, že může trávit čas se svým otcem, jakou má radost, že jej zas režíruje. Do výroby zapojil také své dva syny. Zvnějšku by se tak mohlo zdát, že půjde o rodinný podnik, který dotyční realizovali hlavně sobě pro radost, aby měli pěkné vzpomínky. A vskutku. Betlémské světlo je přebujelou přehlídkou oblíbených motivů Jana a Zdeňka Svěrákových, řízenou navenek především snahou napěchovat do stovky minut všechno, co mají rádi. Je to film, který postrádá řád, rytmus i soudnost (a subjektivně trvá dobré čtyři hodiny). Nejen během scén, kdy by to šlo alibisticky omlouvat senilitou a uslintaností hlavního hrdiny a zároveň vypravěče, neempatického stárnoucího spisovatele, který nedokáže udržet myšlenku. Stereotypní ženskou postavou je jak mladá lékárnice (nejdřív chladná, pak hysterická), kterou si vymyslel, aby mohl dávat průchod svým erotickým fantaziím, tak jeho manželka, typická „stíhačka“, která ho nenechá chvíli v klidu. Snaha sloučit jednotlivé epizody do souvislého toku (namísto natočení povídkového filmu) je kontraproduktivní. Motivy a postavy ze tří různých povídek Zdeňka Svěráka na sebe narážejí, překážejí si, vyprávění zadrhává, tón a stylizace se mění scénu od scény (nejen kvůli přechodům mezi světem povídek a světem jejich autora). Chvíli neradostný příběh o vyčichlém vztahu a (zdravotních) problémech doprovázejících stáří. Chvíli sentimentální kýč o hledání životní náplně, která by přesáhla každodennost postav (pro některé z nich je touto nadhodnotou láska, pro jiné ezoterika, náboženství nebo psaní povídek, všechny se nezdravě upínají k zázrakům). Chvíli hodně lidová situační komedie, v níž Tereza Ramba pronáší „Jsem dost plochá postava“ a Vojta Kotek ji chytá za prso a říká „To mi nepřijde“, a protagonista se neohrabaně snaží nakrájet knedlík (což je natočené způsobem, který oživil mé trauma ze sledování pozdních filmů Marie Poledňákové). Hlava nehlava jsou na sebe vršeny (asi momentální) nápady, jichž více není využito. Herci vesměs buď přehrávají, jako kdyby byli na divadle, nebo působí jako by se účastnili hereckých zkoušek, ne vlastního natáčení, a teprve hledali vhodnou polohu. Marně přemýšlím, zda alespoň něco v tom filmu nebudilo rozpaky, stud a smutek, protože pamatuju časy, kdy byl každý nový film Jana Svěráka dlouho očekávanou událostí. A oprávněně. Betlémské světlo je jen další špatnou českou komedií (nebo co je to za žánr) s nesympatickými postavami, které se k sobě chovají hnusně, jakých vznikne tucet do roka, i dalším dokladem, že v tuzemsku k získání peněz na větší produkci nepotřebujete nutně dobrý (a dotažený) nápad. Stačí zavedené jméno. 40% (10.03.2022)

Krásné příběhy v podání už starých bardů, jak pánů Svěrákových, tak i ostatních herců - velmi dobrý výkon Vojtěcha a Terezy. Šlo vidět, že se s tím tvůrci už hrají a užívají si každou sekundu záběrů. Zlomený palec vypadal tak realisticky, že se mi udělalo mdlo :). Věřím, že bylo složité natáčet s nemocnými dětmi. Je jen velká škoda, že vlastně spletenec různých postav a dějů nedokázal dát rozumný celek a dle mého nemá film konec, který za tu námahu začít točit stál. Nebo jsem na to ještě příliš mladý a nemoudrý? ... LFŠ 2022 MN (01.08.2022)

„NENÍ TO TEN SPISOVATEL ŠEJNOHA? ON JEŠTĚ ŽIJE?…“  O krizi „posledního“ věku, schovaný do křoví, vytvořenýho z postav a příběhů Svěrákových povídek. Hele… jede si to tím svým klidným tempem, a nás, co máme Zdendu rádi, to ani moc nenudí, ale… Vlastně jaký ale? Co už se z tohohle poslepovanýho příběhu, kterej odráží další životní etapu Svěráka otce – dědy, dá vymáčknout? Sice je tu přítomen onen laskavý, ale je ho málo. Vlastně málo je toho tady hodně (kromě Kotka a Ramby). Dám za tři, ale bude to spíš pro fandy a ty, kterých se to nějak dotýká (tedy chtějí vidět mladou holku, jsou chycení v pasti „stoletýho“ manželskýho vztahu…).     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nečtu Povídky psané Zdeňkem Svěrákem. 2.) Nedokážu si představit Vánoce bez Betlémského světla.               PŘÍBĚH  **  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (01.03.2023)

Jistě, od toho, co Svěrákové točili kdysi, se Betlémské světlo diametrálně liší, ale tak nějak začínám mít na lidi, kteří z tohoto filmu dělají megaprůser, trochu averzi. Dost vtipné, v mnoha ohledech hodně bizarní (medvěd), s jednou velmi protahovanou povídkou (Fotograf) a dvěma velkými, pro Zdeňka i Jana nehodnými banalitami (oběť otce postiženého chlapce, důvod, proč stárnoucí spisovatel nerozumí ženám). Líbilo se mi pár detailů (popršené sklo auta, nebo uvolněným způsobem hrající Jiří Macháček). No a to by bylo asi tak všechno. (31.03.2022)