Recenze (378)
Liga spravedlnosti Zacka Snydera (2021)
Na jednu stranu jsem od čtyřhodinový stopáže čekal větší průšvih, na stranu druhou vůbec nevim, proč to ty čtyři hodiny má. Jasně, hodinu a půl se představují různý postavy, z nichž určitě půlku do konce filmu zapomenete. Rozhodně je vtipný, jak se pranýřují a srážejí z podstavců mužské postavy a naopak se nekriticky a občas vážně trapně vyzdvihují dámské hrdinky, ačkoliv ve výsledku je hlavním tahounem děje a akce starý známý testosteron. Film, který při balancování na hraně trapnosti odhaluje akorát smutnou pravdu, že superhrdinské komiksy nemají žádnou hloubku, nehledě na to, kolik zasmušilých a hloubavých pohledů do dálky a depresivních mouder do stopáže protlačíte. A čtyři hodiny jsou sakra dlouhá doba. Když v rámci dialogu na konci filmu vám jedna z postav musí natvrdo oznámit, že jí záleží na jiné hlavní postavě a vy jste si toho za celou tu dobu ani náznakem neměli šanci všimnout, pak je něco špatně. Stejně tak jako u série 007 mě nebaví tyhle rádobyvážný pózy, které ve výsledku působí falešna a umělě. Nemohl by konečně přijít režisér, který pochopí, že zábava a nadsázka nejsou sprostá slova. V rámci popkultury dokonce naopak!
Tomb Raider (2018)
Akčňáky si v zásadě rozděluju do dvou skupin. První skupina jsou filmy, kterým díky jejich zábavnosti a neotřelému zpracování odpustíte řadu nesmyslů a klišé v ději a užíváte si tu jízdu. No a druhá skupina je přesný opak, kde pak sebemenší banality vás prostě štvou a odrazují od dokoukání. Pro mě je Tomb Raider bohužel zástupcem té druhé kategorie. Ale dokoukal jsem, ale vlastně jen kvůli tomu, že jsem si poslední třetinu filmu představoval Alicii nahou. Ach, já prase!
Pán tygrů (2020) (seriál)
Asi nejdivočejší dokument, který jsem kdy viděl. Dýchalo to na mě atmosférou českých kolotočářů a cirkusáků, akorát ve větším měřítku. Jak říká jedna z postav na konci. O zvířata tu nakonec vůbec nejde. Prý se už uvažuje o filmu, docela se těším na obsazení a herecké výkony. Joe Exotic by si zasloužil samostatné ztvárnění v roli záporáka v nějakém samostatném filmu nebo hře.
Piercing (2018)
Příliš profesionálně a sterilně natočené, aby to mohlo mít nějaký šmrnc podivnosti a zábavy a vzbuzovalo jiný pocit, než nudu.
První člověk (2018)
Film u kterého jsem si zalitoval, že nejsem příznivce konspiračních teorií. Kdybych totiž byl, První člověk by bylo čistokrevné sci-fi, s fiktivními postavami a fiktivním příběhem. Pak bych byl výsostně nadšený a jedinou chybou by byl typický americký antropocentrismus, který by za daných okolností nevadil. Pro mne bohužel, ale přistání na měsící je historickým faktem a v tom případě mám s výběrem stěžejních scén filmu, myšlenkou, kterou scénaristé a režisér z nich vyvozují i všudypřítomným nesnesitelným antropocentrismem velký problém.
Temný Kraj - Čarodějnice (2017) (epizoda)
Sestry Bártů mají opravdu talent! Na to, jak ze scénáře a ze samotného děje vystřihnout všechno to důležité, zajímavé, dynamické, překvapivé - prostě to, co by mohlo ze seriálu udělat koukatelnou věc.
Happy End (2017)
I Hanekemu by občas prospělo, když nemá co říct a chce jen škodolibě a cynicky ukazovat prstem na druhé, kdyby radši mlčel.Kritika společnosti na úrovni diskuze na sociálních sítí, ze kterých si Haneke pokrytecky utahuje.
Tiché místo (2018)
John viděl Mars útočí a rozhodl se, že si tím nápadem vydělá na rodinou dovolenou, což samozřejmě znamená ubrat humor, přidat drama a hlavně ten Bůh a rodina tam nesmí chybět. Začátek mě bavil jako horor, konec jako komedie. Jasný tři hvězdy a medaile za nejvíc blbostí v rámci hoďky a půl. Aka jsem asi starej, když mi zpětná vazba mikrofonu nepřijde jako sci-fi.
Ptáci nad průlivem (2016)
Esence patetického kýče a dojímavé nudy.
Suburbicon: Temné předměstí (2017)
Clooney s Coeny těm Oskarům tak urputně vyběhli naproti, až je úplně minuli a skončili někdě ve slepé uličce. Nemám co bych k tomu filmu víc řekl, je to tak poslepovaná povrchní fraška, že při sebemenší snaze o uchopení se začne samovolně rozpadávat, až z ní nezbyde vůbec nic. Ani vzpomínka.