Smolný pich aneb Pitomý porno

No tak jo, tenhle exkurz do pestrobarevně nevkusné, vulgární a sexistické Bukurešti, do svérázného glosáře rumunských dějin, kde to smrdělo častým nacionalismem a rasismem, a do pokrytecké společnosti rodičovského sdružení, které se rozhodne odsoudit jednu pornpančelku, mě sice hodně bavilo, ale vedle toho taky zasáhlo. Často se to pohybovalo v absurdních a satirických výšinách! A přiznám se, než jsem detekovala jazyk a místo, chvilku mi to dalo, byl to můj první rumunský filmový počin. (29.09.2023)

Aktivistický artový film made by Radu Jude. Prolog - home video: Je zajímavé pozorovat kulturní dichotomii v naší západní civilizaci - na jedné straně stále větší a větší tlak na politickou korektnost ve veřejné sféře i v médiích, na straně druhé bourání stále dalších a dalších tabu v postmoderní artové kinematografii...tady už byl záměrně úplně setřen rozdíl mezi oficiální kinematografií a pornem. --- Kapitola 1: Jakási walk-movie s experimentálně pojatou kamerou, která primárně sice sleduje hlavní hrdinku, ale neustále na konci záběru ,,utíká" mimo a jakoby mimoděk glosuje nejen rumunskou metropoli, ale i obecně status quo a život v Rumunsku --- Kapitola 2: Bezdějová filmová esej palčivě glosující nejen současné Rumunsku, ale i celý Balkán, bývalé sovětské satelity, východ... --- Kapitola 3: Rumunští Vlastníci ze SRPŠ...satirický prvek, grotesknost, ozvěny absurdního dramatu, zajímavá česká stopa, civilizační (sebe)reflexe, ale i postmoderní artový kalkul... (05.06.2021)

"Smolný pich" je takové intelektuálnější, poťouchlejší a v práci s formou a konceptem anarchističtější "Jak na... s Johnem Wilsonem", kde ale namísto newyorského pábení vystupuje zhůvěřilé dacanství Bukurešti. V kadlubu dokumentaristických, divadelních a narativních postupů jako by Radu Jude zhmotňoval nejen svou corona browsing history sahající od zbytných faktů a trivií přinášejících zamyšlení přes plevel autistických výkřiků diskusních fór až po to péčko. (13.05.2021)

V jádru klasická moralita, v jejímž karnevalovém závěru se v reakci na „internetové bunga bunga“ jedné učitelky vybarví pravé charaktery několika pokrytců. Trefuje se přitom do cílů tak pomalých, že je skoro nelze minout. Radu Jude ovšem na společenské a vypravěčské konvence útočí s takovým citem pro absurditu a takovou razancí, jakou se ve východo- a středoevropské kinematografii naposledy vyznačovaly snad filmy Dušana Makavejeva a dalších tvůrců jugoslávské černé vlny. ___ Jude přistupuje k nahotě a sexualitě s podobnou samozřejmostí jako rumunský film Touch Me Not, jehož plakát visí v pozadí úvodní scény sexu. Přestože si jej milující se pár zpestřuje maskami, vulgárním slovníkem a koženými důtkami, jedná se o docela obyčejné domácí š****í, na němž navzdory následujícímu dění není nic pohoršujícího. Mnohem urážlivějící věci se dějí na ulicích Bukurešti v úvodní části, kde vulgarismy a sexualizace žen představuje až děsivě samozřejmou součást městského ruchu. ___ Formální svobodomyslnost filmu o třech stylisticky odlišných kapitolách odráží komunikační nemohoucnost postav, které si kvůli věkovým, třídním nebo náboženským rozdílům a uzavřenosti ve svých myšlenkově omezených světech nejsou schopné naslouchat. Určitá neučesanost, daná i rychlým natáčením, zároveň zesiluje naléhavost Judeho kritiky. Není precizní analýzou společenských poměrů, ale naštvanou eklektickou palbou do diváků, kteří se třeba jen svým tichým přihlížením podílejí na tom, že zanedbatelné poklesky odvádějí pozornost od závažných zločinů a přispívají k rozdělení společnosti; že je vnější zdání (třeba v podobě vyleštěné sochy na školním dvorku) nadřazováno vnitřním hodnotám; že sexismus, rasismus a nacionalismus vytlačují demokratické ideály. Tváří tvář té náloži zdánlivě vyprázdněných observačních záběrů (které ve skutečnosti přetékají významy), nečekaných souvislostí, ztopořených penisů a citátů od Benjamina, Brechta, Eca, Kracauera nebo Kundery zkrátka nelze zůstat lhostejný. Ideální film do apatické doby a pravděpodobně nejvtipnější vítěz Zlatého medvěda. 85% (12.05.2021)

Vcelku zaujímavá, svojská a navyše aj originálna spoločenská satira s relatívne jednoduchou zápletkou. Prvá tretina filmu bola dosť nevýrazná so snahou o nastavenie recesie každodennosti v uliciach Bukurešte. Prostredná časť s anekdotami bola fakt originálna, a niektoré boli naozaj trefné a vo svojom kontexte poriadne sarkastické. Finále prišlo napokon v poslednej tretine filmu, ktorá pozostáva z dilematickej obžaloby/obhajoby pani učiteľky, ktorej súkromný život súdil "tribunál" zostavený z rodičov. Globálne pôsobil tento film možno trochu povrchne, ale pod povrchom sa skrývalo oveľa viac ako by sa mohlo pôvodne zdať. Potenciál filmu ale dosť narušila tá prehnaná snaha o recesiu hraničiaca s absurdnou drámou a záverečné scénky, ktoré boli dosť pritiahnuté za vlasy... Niečo medzi 3 a 4 hviezdami. (31.05.2021)