Adagio

Fuj, to byl nepříjemný film. Jestli se s něčím fakt nedokážu srovnat, je to úmorné vedro a tvůrci z Apeninského poloostrova ho dokázali dostat skrz monitor až ke mně domů. To od nich bylo opravdu záludné. Ne úplně rovní příslušníci silových složek, trio slepý / blbý / umírající, vedro, výpadky elektrické sítě, obří požár a zejména solí batikované tílko se postarali o vskutku nepříjemnou atmosféru a já jsem měl chvílemi pocit, že cítím nejen ten hyc ale i jeho pachové následky. Příběh samotný nebyl příliš složitý, tvůrci se ho ani nesnažili něčím ozvláštnit, nebo pozvednout, takže děj ubíhal vcelku očekávaným způsobem i směrem, aniž bych měl jakýkoliv problém s tím, abych odhadl, jak to celé dopadne. No, a tato předvídatelnost byla taky největší slabinou celého snímku (tedy kromě faktu, že jsem neměl komu držet palec). Nenudil jsem se sice, ale nadšením taky nehýkám. / Poučení: To by jeden neřekl, kam až může člověka dohnat jedna felace... (13.05.2024)