J*A*S*M

Dokonalý béčko. Vlastně se mi až skoro chce napsat něco jako "brakový Drive", se kterým má The Guest společného charismatického hrdinu, jenž nemá pro kladivo daleko, a výborný náladotvorný soundtrack. Dějově jako kdyby The Guest vypadl z akčního video filmu čtvrté cenové skupiny, ale nevadí - vždycky, když je to blbé, tak si to je toho samo vědomo. Postava černošského vojenského policisty s vypoulenýma očima je zábavná už jen tím, že se objeví na scéně. A právě slovo zábava je pro tento film asi nejvíc výstižné. Mimochodem po dlouhé době film, který mě donutil si hned po zhlédnutí několikrát zopakovat jeho finále. Od zapnutí CD přehrávače je to skvělé splynutí obrazu, hudby, barev. Jak mě loni mírně zklamalo Youre Next, tak mě The Guest potěšil.

Black Swan v doslovnějším a drastičtějším vydání. Balancuje to na pomezí snad vážně míněného podobenství a béčkové karikatury, přičemž se tyto dva přístupy mezi sebou dost bijou. Odvařenej z toho nejsem, ale pár působivých scén se tu najde.

The Leftovers nejsou úplně ideálním seriálem na "seriálové" sledování, tedy díl po dílu s týdenním odstupem. První dvě epizody jsou totiž poměrně zmatené, tvůrci v nich nejdou divákovi úplně naproti a tak chvíli trvá, než člověk pochopí, co / kdo / proč dělá. Ale od třetího dílu začnou být epizody sevřenější, zaostřenější a skládačka do sebe začne zapadat. Takže pokud seriálu chcete dát šanci, rezervujte si večer, pusťte si několik prvních epizod hned po sobě ... a třeba dopadnete jako já a zkejsnete u toho do pěti do rána. Leftovers jsou především citlivým komorním dramatem, okořeneným trochou sci-fi, mystiky a duchovna. Jsou o lidech, kteří kvůli nepochopitelnému nadpřirozenému jevu přišli o svou ontologickou jistotu a ani po třech letech se s tím nedokážou smířit. Každý se s tím vyrovnává po svém, většinou dost zvláštně. Emoční dopad na diváka schopného empatie je značný, zvlášť když ve správnou chvíli přijde flashback, který ukáže, jak tito lidé žili před onou událostí. Nehledejte racionální odpovědi, hledejte smysl. Mimochodem skvělí herci a hudba. Po první sérii nadšení. EDIT: Po druhé a třetí sérii: Nejlepší moderní seriál. Styďte se vy, kterým tu visí popilotní nízké hodnocení :D

Budu velmi rád, pokud Bustillo s Maurym budou filmy dál točit ... a snad ještě radši, když už si sami nikdy žádný nenapíšou. Sofistikovaný scénář by od filmů těchto hororových tvůrců / řezníků mohl po Inside a Livide vyžadovat jen člověk silně potroublý, protože jejich silné stránky jsou evidentně jinde. V gore, vytváření znepokojivé atmosféry a děsivých výjevů jak z nočních můr. Na to bych i přistoupil, protože v tomto ohledu se dle mě nejedná jen o příval lacinných lekacích atrakcí jako v moderních komerčních taškařicích, ale spíš o plánovaný a cílevědomý sestup do temnoty a brnkání na temnější struny lidské psychiky. Ale čeho je moc, toho je příliš. Finále svou blbostí působí skoro až komediálně, fakt. Na druhou stranu: z několika sekvencí - pokud se vytrhnou z kontextu - jsem vyloženě nadšený, pan Naháč je značně creepy.

Pevně věřím, že až se na Interstellar podívám v klidu podruhé, nevyhypovaný, tak si tuhle profesionálně zrealizovanou, nadprůměrnou sci-fi užiju alespoň na solidní čtyřhvězdí ... ale kdybych teď nepřipustil, že se pro mě jedná o poměrně velké zklamání, lhal bych sám sobě. A je mi to strašně líto, protože na žádný jiný film jsem se letos netěšil víc. Nejvíc tomu uškodila závěrečná půlhodinka, která na to, jak se tváří chytře a ambiciózně, je pro mě ve výsledku prostě de facto fádní a banální. Opravdu mi celé to ústřední vypointování nepřijde vůbec objevné. Kdyby u toho ty postavy alespoň pořád tak srandovně nežvanili a nechali diváka, ať si na to přijde sám, tohle prostě bylo moc uspěchané a doslovné, a kupodivu i emočně chladné (emoční vrchol nastane bezesporu zhruba v půlce stopáže, při přehrávání vzkazů). Navíc i v průběhu filmu se čas od času objeví nějaká divná rozhodnutí a logicky sporné momenty, které prostě v takto ambiciózním filmu ruší (když zjistili, že na první planetě ubíhá čas v důsledku přílišné blízkosti k černé díře pomaleji, opravdu by té špičkové vědkyni nedošlo, jaké konsekvence to bude mít na to, co tam doktorka Millerová asi tak mohla stihnout udělat atp.). Takhle - v Interstellaru je spousta věcí, které se mi na něm líbily. Scény, u kterých jsem nedýchal, byl v napětí, nebo mě dojímaly. Skvělá hudba, výborný Matthew. Ale z celku jsem prozatím v rozpacích, achjo.

Dojmologicky: jako kdyby se zkřížila německá Křížová cesta a řecká Miss Violence. Film, který se nesleduje lehce, čím blíž konci, tím větší síla. Mám ale mírný problém s uvěřitelností, byť je film inspirován skutečným případem. Tore je tu totiž vykreslen sice jako jedinec slepě oddaný víře, jako naivní prostý chlapec, ale pořád ne jako>retard<. Přičemž aby si ta zvěrstva nechal na sobě páchat, tak by snad alespoň mírně retardovaný být musel (což v reálu hádám byl). Navíc nešlo jenom o něj - pokud chtěl chránit tu ženskou mladistvou, jejíž jméno už jsem zapomněl, - jakože chtěl, tak jako neretard by musel situaci vyhodnotit úplně jinak. Navíc v souvislosti s jeho spasitelskými rozhodnutími působí nekonzistentně jeho opakované lhaní (modřiny způsobené hraním fotbalu), což by jako tak zapřísáhlý věřící činit neměl.

Po delším čase film, v němž jsem v průběhu stopáže stihl k jeho postavám přilnout tak, že bych si s nimi šel nejradši někam sednout / projít / popít / pokecat. Pěkný film z pěkného města, náladotvorný, melancholický. Super soundtrack.

To byl tak líný film! Tady se tvůrci opravdu vydali cestou nejmenšího odporu, zrecyklovali co se dalo, nepokusili se o vůbec, ale opravdu o vůbec nic zajímavého. Nebo nedejbože netradičního. O žádnou zajímavou scénu, o žádnou zajímavou lekačku. Pusto prázdno. Nedávná Annabelle měla alespoň takové ty svižné wanovské nájezdy kamery a pár funkčních lekaček, ale tohle je i nudně a tuctově natočené, jak pro televizi.

Silné v psychologii, o něco slabší co se děsu týče. The Babadook rozhodně není zábavný nebo veselý film - jeho postavy jsou psychicky v prdeli mnohem dřív, než se vůbec nějaký strašidlo objeví, a režisérka jejich stav docela umně přenáší i na diváka. Byl jsem z toho filmu skoro od začátku dost nervní. Ovdovělá, věčně nevyspalá matka a její uvřískaný, hyperaktivní synek, oba se propadají do psychobludů a člověk může jen hádat, komu vlastně šibe víc. Ústřední linka o nadpřirozeném strašidlu z knížky mi ale vlastně přišla docela nezajímavá - podobné náměty už tu byly nespočetněkrát. Bylo mi vcelku šumafuk, zda ja Babadook skutečný nebo ne, navíc k nějakému zásadnějšímu vystrašení diváka ho režisérka stejně ani nepoužívá. Smíšené pocity mám pak z finále, kde se střídají velmi působivé momenty s momenty rozpačitějšími. V posledních dvaceti minutách mi zkrátka přišlo, jako kdyby se několikrát úplně resetovala do té doby pečlivě budovaná a udržovaná atmosféra. Úplný závěr lehce WTF, či snad až mírně úsměvný, což mi k dosavadnímu tónu filmu vůbec nesedlo. Celkově dobré, ba velmi dobré, ale konkurenční letošní bubáčiny Oculus a It Follows mě vystrašily víc.

Nápad zprostředkovat filmovým divákům zážitek z procházky domem hrůzy pomocí ruční kamery se bohužel ukázal jako naprosto nefunkční.