J*A*S*M

Celou dobu jsem váhal, jestli se mi ten film vlastně líbí, nebo ne. Nahoru to táhne pěkný vizuál, docela dobrý koncept, kvalitní gore. Problematické je to s hudbou - ten hlavní hudební motiv je rozhodně funkční, za ten palec nahoru, ale problém je, že tam tvůrci různé jiné "strašidelné" melodie cpou až příliš často, a to i do scén, které by paradoxně byly působivější, kdyby zrovna bylo ticho. Občas to takhle působí až úsměvně. Další problém se váže k postavám, které jsou neuvěřitelně nesympatické. To má vzhledem ke koncepci filmu samozřejmě své opodstatnění, nicméně odměna (hororové atrakce) přijde příliš pozdě na to, aby nestihly začít diváka mírně iritovat. Ze začátku se hodně kecá, pak se postupně začnou objevovat záblesky poměrně brutálního násilí, které vyvrcholí nástupem maniakálního pána z plakátu s brokovnicí. Někdy tehdy se můj výsledný pocit z filmu překlopil spíš na pochvalnou stranu.

Jak by řekla Krnáčová, za tímhle projektem musí stát asi nějaký debil. Odpady se snažím programově nedávat, ale tady bylo solidně našlápnuto. Laciná, nesmyslná vyvražďovačka (a slovem laciná nemusím nutně myslet peníze), kde se úplně zbytečně skáče tam a zpátky a postavy nemají na práci nic jiného, než ukázat kozy a prdelku (v ženském případě) či vypracovanou hruď (v mužském případě). Humor má sem tam náběhy do sympatické sebeuvědomělosti, ale celkově převládá toxičnost. Já moc nevím, co o tom dál psát. Nebavilo, bolelo. Jestli chce autor tomuhle věnovat další dva filmy, tak celkem obdivuju jeho úsilí a vytrvalost, ale imho to za to fakt nestojí.

Když jsem před pár měsíci viděl první trailer na The Pyramid, začal jsem se velmi těšit a přát si, aby se film povedl. Opravdu bych totiž uvítal kvalitní horor z prostředí archeologie, egyptských památek, probuzených starověkých démonů, faraonských kleteb, mumií. Teď jsem film viděl ... a nejsem asi úplně rozčarován a zhnusen, protože pár pozitivních věcí se v něm najde, ale spíš mě prostě strašně mrzí, že téhle příležitosti někdo nevyužil lépe. Pozitivem jsou určitě samotné prostory ústřední pyramidy. Herci jsou typově docela pěkně vybraní, škoda jen, že toho nemají moc co hrát. Rozehraná mytologie s bohem Anubisem také není úplně marná. Jenže jsou tu i negativa, a ta bohužel převažují. V podstatě je to dost podobné jako u loňského As Above So Below (na to si při sledování musí vzpomenout asi každý, kdo ho viděl). Scénář. Scénář, který absolutně nenechává postavy přesvědčivě reagovat na to, co se kolem nich děje. Zde třeba všichni strašně rychle uvěří, že je nahání něco nadpřirozeného (poté, co jednu z dívek ve tmě škrábne ... ehm, kočka). Bleskurychlé přepínání mezi stavem smutku, zoufalství a beznaděje a stavem "neřešim, jdu dál" je samozřejmostí. Druhý problém: proč tam kurva cpali digimonstr-kočky a digimonstr-anubise, když evidentně neměli dost financí, aby monstra vypadala realisticky, nedejbože strašidelně. Kriste, to je tak zbytečný mínus ... vždyť kdyby tam šoupli radši nějakýho normálního lidskýho hubeňoura, zafáčovanýho špinavým obinadlem, mohli ho vydávat za egyptskou mumii, ušetřili by kupu peněz a působilo by to mnohem líp než ten digitální mamrd, který se jim tam na konci ochomejtá a vyvolává u diváků salvy smíchu. Jako fakt, já se snažil, ale nešlo to. Když není vidět, ale pouze slyšet, tak to docela dobře funguje a pár takových scén má svou atmosféru, ale pak ukáže tlamičku a je to v háji. A ještě bych se pozastavil nad tím, proč to opět musí být found footage, když konkrétně v tomhle filmu daný koncept extrémně snižuje uvěřitelnost chování postav (ne, minimálně v poslední půlhodině by hrdinové s sebou už ty kamery fakt netahali), přičemž jej tvůrci v průběhu stopáže ani poctivě nedodržují. Nekoncepčně jej narušují normálně točenými záběry. Takže zvolená forma ničemu nepomáhá, ale naopak škodí, takže opět úplně zbytečně vytvořené mínus. Sice jsem se nenudil, občas mě potěšila atmosférická scéna, lekačka, nebo alespoň působivý interiér, ale pro výše uvedené výtky musím dát alespoň o jednu hvězdu míň, než jsem dal už zmíněnému filmu As Above So Below. Ten se vyvaroval aspoň toho digibordelu a držel si ucelenou formální stránku.

Měla to být renesance kempového slasheru v tradici Pátků, v níž skautíky na letním táboře ohrožuje buranský zabiják a jeho mladý maskovaný učedník. No, znovuzrození se ale nakonec tak úplně nekoná. Řemeslně snese Welp nejpřísnější kritéria - takhle hezky natočený horor se nevidí každý den. Krásné lesní prostředí, vizuálně atraktivně nasnímané, světlo baterky probleskuje mezi stromy, malý záporák má originální masku a sídlo velkého záporáka je příjemně temné a špinavé. Ale co z toho, když je to vlastně jen úplně no reason vyvražďovačka bez jediné sympatické postavy. O záporácích se toho člověk moc nedozví - jen že mají důmyslné podzemní útočiště (jak se to tam vzalo a co to přesně je?), po lese nastražené bizarní pasti (MacGyver by záviděl) a celou oblast mají zabezpečenou sofistikovaným systémem čidel, který je upozorní, když do oblasti někdo vstoupí. Působí to, jako kdyby hlavní záporák musel mít alespoň doktorát z nějakého technického oboru, ale ruku na srdce, ve skutečnosti spíš vypadá, jako kdyby byl buranem co neumí do pěti počítat. Vraždy nejsou úplně marné, ale není jich příliš a určitě vyloženě neohromí. Navíc film tak úplně nevyužije fakt, že většina potenciálního masa na porážku jsou děti - ohrožení dětí by u diváka jednoznačně vzbudilo větší strach a napětí (ještě když by třeba byly milé a sympatické, ale to už bych chtěl asi moc), jenže ony v reálu skoro vůbec ohrožené nejsou, zabijáci se uspokojují výhradně na dospělých vedoucích tábora a na náhodných kolemjdoucích. Celkově jsem se obstojně hororově bavil, v závěru je to docela napínavé, ale vzhledem k prvotřídní technické kvalitě měl film být lepší než "obstojný". Závěrečný zvrat mi nadto přišel jako nepříliš uvěřitelný, což jen utvrdilo mé v podstatě rozpačité dojmy. 6/10

Mírně upravit scénář a mohlo to být ultimátní. Odstranit nějakou tu hlušinu,na větší ploše rozehrát a víc do hloubky rozvést závěrečná morální dilemata, ujednotit atmosféru. To mi na Clownovi vadí asi nejvíc, že kolikrát scénu od scény má úplně jinou náladu, skáče se od srandiček k depce, od tísnivého napětí k hororové zábavě. Ale přesto je to fajn. Podobně působivé monstrum tu nějaký čas nebylo, zvlášť jeho finální podoba je fakt pěkná, a na funkčnější horor s postavou klauna si aktuálně nevzpomínám. Potenciál byl ještě vyšší, ale i tak jsem spokojený.

Na slasher dobrý. Dobře zahrané a sympaticky působící postavy, řemeslo kvalitní, psychopat budí celkem respekt a vraždy jsou ... ne snad úplně vynalézavé, ale bývá mnohem hůř. Podle názvu, posteru a anotace jsem čekal amatérský brak, který bude spoléhat jen a pouze na ty dívky, ale nakonec to opravdu bez problémů funguje jako solidní filmová vyvražďovačka. Takže překvápko za silnější trojku.

Uvažuju, jestli jsem někdy viděl film, který by takhle přesně odrážel puberťáckou mentalitu. Kingsman je v některých detailech výborný a dechberoucí, v jiných detailech mi byl vyloženě odporný ... celkově jsem se u něj bavil, ale tak nějak rozpačitě. Mnozí tu oceňují snahu být neustále zábavný, drsný, nekorektní, dravý a svěží, ale Vaughn tentokrát na rozdíl třeba od Kick-Ass imho hrubě neuhlídal míru, takže se mu to na mnoha místech propadá do žumpy, kterou bych označil jiným spojením - nevycválaná spratkovitost. O to víc to vadí ve filmu, který rád mluví o gentlemanství. Hrubé násilí na nezainteresovaných lidech je zde estetizováno a prezentováno jako hustá zábava. To je mi jednak morálně proti srsti, za druhé to v sobě nese další vnitřní rozpor - jak má divák fandit kladným hrdinům, aby překazili padouchův plán, když právě jen pokud by padouch uspěl, dočkal by se dalšího přívalu eye-candy brutální akce jako v kostele (která je nejen zde nejvíc vyzdvihována). A třeba ten poslední úkol přijímacího řízení měl jako odhalit jaké uchazečovy dovednosti? Schopnost bez otázek splnit sebepitomější rozkaz? Tak to fakt dík. Možná kdybych měl bližší a srdečnější vztah ke starým bondovkám, měl bych teď z Kingsmana pozitivnější pocity, ale nevím. Spíš asi ne.

Pokud by tu snad člověk hledal strašidelný mockumentary horor, tak je na velmi špatné adrese. Digging Up the Marrow je z větší části jen roztomilou, pseudo-dokumentární hříčkou o lidech, kteří točí filmy a mají rádi příšery. Tohle si evidentně natočili hlavně sami sobě pro zábavu a já se bavil s nimi. Mihne se tam spousta známých hororových tváří, Adam Green hraje sám sebe a často se špičkuje se svým kameramanem a ostatními spolupracovníky. - Přece bych nedělal ten samej fór dvakrát! - Ehm, viděls Hatchet II? Ke konci mě začalo docela zajímat i to mystérium týkající se vstupu do podzemní říše monster (kdyby se to mělo brát vážně, tak je to samozřejmě hrozně naivně podáno, ale vážně to stoprocentně nikdo nebral), dočkáme se pár lehce atmosférických sekvencí i několika lekaček a gumových pajduláků. Já tyhle meta filmy o procesu natáčení filmů mám rád, takže za mě spokojenost.

Úchvatný filmový zážitek. Birdman je smutným příběhem zkrachovalé existence, jež touží po uznání, kterého se jí nedostává. Takže v podstatě klasická Iñárrituovská depka, akorát protentokrát zabalená ve velmi svěžím a dravém formálním kabátě. O závěru se dá diskutovat, já tu teď napíšu svůj pohled na něj (spoiler), takže pokud jste film neviděli, dál rozhodně nečtěte! Celý film je o tom, jak si Riggan snaží vydupat uznání a dávno zašlou slávu. Je přesvědčen, že umí věci, za které ho jeho okolí dostatečně neoceňuje. Nejde mu ani tak niterně o umělecké vyjádření - prostě chce, aby hra měla úspěch. Když pochopí, že nesympatická vlivná kritička mu jeho hru v každém případě zadupe do země, pokusí si "koupit" úspěch posledním zoufalým nápadem - sebevraždou na jevišti. Není to upřímná sebevražda, to by se prostě normálně zabil. On si manifestačně a trapně bulvárním gestem pokouší dát auru umělce, který pro své dílo položil život. Lacinná atrakce, akce, lidé chtějí vidět krev, jsou na to zvyklí z mainstreamových filmů. Publikum tleská, kritička znechuceně odchází, protože Riggan předvedl přesně to, co čekala, možná ještě hůř. A Riggan umírá, protože když si člověk strčí pistoli k hlavě a vystřelí, tak většinou umře. Pak následuje střihová sekvence (!) a po ní epilog. Celý předchozí film se tváří, jako kdyby byl točen na jeden záběr - a to ať se skáče v čase, prostoru, ať sledujeme reálného Riggana nebo jeho halucinace. Pokud je epilog střihově oddělen, mělo by to mít nějaký smysl - totiž že sledujeme něco jiného, než jsme sledovali doposavad. Nemůže to být živý Riggan, nemůže to být ani to, co si živý Riggan paralelně představuje, zatímco dělá něco jiného. Podle mně je to prostě představa toho, jak by Riggan ideálně chtěl, aby jeho manifestační sebevražda dopadla. Tedy aby a) neumřel, b) zapšklá kritička mu napsala pozitivní recenzi, ačkoli něco takového jasně odmítla c) lidé se o něj opět začali zajímat d) jeho dcera poznala, co v něm je, uviděla v něm jeho zázračné schopnosti (závěrečný pohled vzhůru). (konec spoileru)Tedy jak říkám, za mě docela depka, ačkoli mnoho diváků ten závěr určitě může vidět jinak. A to je na tom právě super.

Mělo se jít hlouběji do psychologie postav (tady se toho o nich vlastně zas až tolik nedozvíme), anebo přitlačit na pilu co se týče krve a děsu. V této podobě je film příliš matný, nevzrušivý, nemastný a neslaný, dalo by se říct. Na depresivní severské drama příliš mělké, na horor příliš nezúčastněné. Záměr přinést vlkodlačí Låt den rätte komma in chápu, ale bohužel, nezdařilo se.