J*A*S*M

Pro mě asi guilty pleasure roku. Film esteticky nevzhledný, s přestřeleným hlavním záporákem a naprosto nezvládnutým castingem. Když se Mila Kunis snaží tvářit vážně, tak to nefunguje ... ale když se snaží hláškovat, tak to vyloženě bolí. Snad jen ten ústřední motiv s planetami jako pěstírnami lidí/paliva pro udržování vitality galaktických vládců měl sám o sobě potenciál, ale Wachovští ho tentokrát opravdu nedokázali využít. Na druhou stranu se musím přiznat, že mě ta kravina svým způsobem vlastně i bavila.

Ex Machina se sice v závěru nedobere ničeho revolučního, netradičního či šokujícího, ale způsob, jakým se s velkým tahem na branku dostane k (nerevolučnímu) výsledku, je tak přesvědčivý, že jsem se cítil Garlandem v podstatě odzbrojený a uvažoval i o pětihvězdí. Scénář tohoto filmu je opravdu velice chytrý. Diváka mate, nastoluje různé zběsilé možnosti dalšího pokračování děje (o nichž musí společně s hlavní postavou přemítat), aby se nakonec ubíral méně fantasmagorickou, logičtější cestou. Divák tak je v podstatě v kůži hlavní postavy Caleba a závěr působí jako drtivé vystřízlivění. Kdykoli jsem si myslel, že scénář zhloupl, ukázalo se po pár minutách, že hloupě se zachovala jen některá z postav, přičemž scénář si je její hlouposti velmi dobře vědom. Ex Machina je sci-fi v tradici těch kvalitnějších zástupců tohoto filmového i literárního žánru. Speciální plusové body ještě za soundtrack a výpravu (interiéry i exteriéry úžasné).

Průměr. Opravdu se to svou podstatou docela podobá Noční můře v Elm Street, akorát tady nezlobí uhořelej vrah, ale utopenej vrah. A oběti k sobě nestahuje pomocí snů, ale pomocí libovolně velkých vodních ploch. Dějově je to klišé největší, kde se všechno stane přesně tak, jak znalý divák očekává. Nejpozději v momentě, kdy hrdinka začne googlit původ kletby, je jasné, na čem jsme. Natočené je to nicméně celkem pěkně, postavy v rámci možností sympatické a vizáž záporného vodníka OK. Hodnocení mezi dvěma a třemi hvězdami.

Montse nechce zůstat sama. Montse je chudák. Nikdo ji nemá rád, v životě nemá žádné potěšení. Své mládí obětovala výchově malé sestřičky, o kterou by se po smrti matky (při porodu) a po zmizení otce (ve válce) neměl kdo jiný postarat. Je bohabojná a upjatá. A ještě ke všemu trpí agorafobií, takže ani není schopná opustit vlastní byt. Tenhle film stojí na výborném výkonu Macareny Gómez. Ta svou postavu zahrála neuvěřitelně nervním způsobem. Člověk úplně cití, jak se co nevidět přestane ovládat, cítí její bezmoc a zlobu. A zároveň ji chápe a svým způsobem s ní soucítí - ona by sama od sebe nechtěla být zlá, ale životní okolnosti, které jí nedopřály byť špetku radosti, z ní udělaly zapšklou osobu, která teď znepříjemňuje život ostatním. Pro mě velmi působivý film, jen to finále je možná až moc jižansky přepjaté. Už dlouho mi nějaké filmové "záporné" postavy nebylo takhle líto. Takže po poměrně dlouhé přestávce u mne zase spokojenost se španělským hororovým thrillerem.

Tenhle film je zajímavý tím, jak se divácký dojem z něj každou minutou zhoršuje. Úvodní předtitulková sekvence je moc pěkně natočeným a působivým představením skupiny záporáků, kteří jsou odporní, charismatičtí a nemají slitování. Titulky pak trošku nešikovně naznačí zvrat, která přijde až zhruba po dalších 45 minutách, ale neva. První půlka je pořád docela slušným home invasion exploiťákem. Jenže s tím zvratem to padne na hubu. Nejenom že se najednou veškeré chování postav stane naprosto směšným, že je v mžiku z půlky noci slunečné poledne, ale film začne působit až překvapivě amatérsky. A to ne kvůli maskám (ty jsou naopak povedené), ale prostě kvalitou řemesla. Opravdu to ve mne vyvolávalo dojem, jako kdyby druhou půlku filmu natočil někdo jiný.

Docela oříšek k ohodnocení tenhle film. Před dvěma lety zaujal hororové publikum indie debut Scotta Schirmera Found. Film, který sice stál pakatel, ale i se směšně malým rozpočtem dokázal víc, než mnozí jiní tvůrci s rozpočty mnohonásobně vyššími. A postava z filmu Found byla ovlivněna sledováním starého brakového hororu Headless. Teď tedy máme možnost zhlédnout i tento "ztracený hororový film ze sedmdesátých let", jako jakéhosi bratřička k Found, film inspirovaný ukázkami z filmu uvnitř filmu. Tady bude extrémně záležet na individuálním přístupu každého diváka. On ten film, sám o sobě, bez kontextu, by podle dnešních měřítek asi nemohl být označen za příliš dobrý. Vizuál, střih, herectví, kamera, působí to jako starý podpultový video film. Jenže přesně tak to právě působit má. A nutno upozornit, že tvůrci rozhodně nešetří obscénnostmi, brutalitou a násilím. Dokonce si myslím, že v tomto ohledu jdou mnohem dál, než šli tvůrci drtivé většiny dnes v jistých kruzích kultovních "video nasties" filmů, tedy těch, které byly v určité době pro brutalitu a nevhodnost v některých zemích zakazovány. Psychopatický úchylný vrah tu roztáčí spirálu násilí, v níž se vydloubávání očí a jejich následné jezení (vytékání bílo červené hmoty z úst included) nachází v pomyslném žebříčku nechutností obsažených v tomto filmu spíše v jeho spodní polovině. Takhle: není to úplně šálek mé hororové kávy, ale v rámci toho, čím ten film chce být, je dobrý. Některé obrazy a scény (zvlášť scény vražd, v nichž se mísí realita, představy a vrahovy vzpomínky) jsou velmi silné, takový zvláštní mix braku a artu. Hodnocení v podstatě libovolné, já váhám mezi třemi a čtyřmi. PS: Dejte někdo těmhle lidem pořádný peníze, ať se můžou předvést ve velkým!

Moorhead a Benson nejsou v prvé řadě hororoví fanoušci / tvůrci, nýbrž chytří a osobití filmaři, kteří jsou schopni vymyslet zajímavý a originální koncept, který žánrových prvků sice využívá, ale rozhodně se na ně nespoléhá a nepovažuje je za samospásné. Spring je ještě méně "horor" než jejich předchozí film Resolution. V podstatě vůbec. Ale film je to dobrý (a také už jsou v něm na rozdíl od minula vidět nějaké production values). Podmanivá atmosféra, pěkná kamera, dobré herecké výkony, zajímavě vymyšlená mytologie. Důležité je, že mi osud hlavních postav na konci nebyl ukradený.

Velmi realisticky a minimalisticky pojatý survival, scénář musel mít tak maximálně pět stránek. Pokud by se dva lidé ztratili při kempování v divočině, přičemž cestou zpět by na ně zaútočil medvěd, věřím, že by to vypadalo nějak takhle. Míra uvěřitelnosti a syrovosti je v Backcountry velmi vysoká, včetně té "hlavní" scény, kdy se medvídek napapá. Je to tedy úplně jinde (pojetím, ambicemi) než letošní Grizzly, nutno říct, že pro mě rozhodně naštěstí. Škoda jen dost samoúčelné a zbytečné epizody s cizincem a také toho, že ta "ostrá" survivalová část začne až poměrně pozdě. Edit: I po roce si na film občas vzpomenu a ta zásadní útoková scéna je ve vzpomínkách úplně živá. Kvalitka.

První Monsters (4*) jsou oproti druhému dílu nadupanou popcornovou zábavou. Kdo vzhledem k námětu a trailerům doufal v akčnější a celkově divácky přívětivější film, nemohl se mýlit víc. Tady opravdu nelze slovy vypovědět, jaká je to šílená nuda

První polovina - zmatené hledání smyslu a řádu, občasné podlehnutí formálně vymazlené a atmosférické scéně. Druhá polovina - nenalezení smyslu a řádu, totální nezájem.