UhLee

(8/10). Fury Road považují za srdcovku akčního žánru, takže to měl vizionář George Miller nesmírně obtížné, aby se jenom přiblížil ke kvalitám, kterými jeho přechozí film disponoval. Navíc se jedná o prequel - žádné navazující pokračování, takže může snímek působit takovým mezistupněm mezi plnohodnotným pokračováním. Bohužel jak se tak dívám na tržby, které Furiosa dokázala zatím posbírat, tak to na to kýžené plnohodnotné pokračování jen tak nevypadá. Nezbývá než doufat, že se do Pustiny ještě někdy podíváme. Již od prvních minut musí inteligenčně schopnému divákovi docházet, že tady půjde o dosti odlišnou podívanou a že George Miller zvolil u tohoto prequelu dosti odlišnou cestu. Snímek je více poetický, není tak chaotický a celé to lemuje pět kapitol, do kterých je snímek rozdělen. Je to taková postapokalyptická odysea, která nás provází životem imperátorky Furiosy. Hlavní roli si tady tentokrát střihla talentovaná Anya Taylor-Joy, takže diváka nemusí až tak mrzet absence vynikající Charlize Theron, která ztvárnila její starší já. Přestože jí scénář nenabídl mnoho dialogů, tak si to svými mimickými svaly dokázala obhájit a k její postavě nemám výhrady. Ke komu však výhrady mám, tak to je bohužel můj oblíbenec Chris Hemsworth, který zkrátka nemá ksicht ani kukuč záporáka. Chtěl jsem mu to věřit, ale v konečném důsledku mi z jeho výkonu mráz po zádech neběhal. Ostatní nové postav byly vskutku zajímavé (démon s chobotnicí) ovšem v jeho případě bych se nebránil větší porci stopáže. Fury Road se zapsala do dějin především její revoluční a nekompromisní akcí. Furiosa se na tento trend snaží navázat, ale její objemnější stopáž a větší množství efektů tuto dominantu rozmělnily a okleštily. Dostali jsme dechberoucí akční sekvence, které bych si mohl pouštět pořád dokola, díky nepřebernému množství nápadů, které srší na všechny strany. Ubral bych však na celkové uhlazenosti, která bere filmu ten charakteristický špinavý dojem. Co se mi u Furiosy ale nesmírně líbilo, tak to byl hloubkový ponor do celkového loru Pustiny, který ve Fury Road nebyl tak výrazný. Velké množství depresivních a nechutných výjevů tento zážitek o to více umocňují a v divákovi po skončení filmu zůstává nepříjemný pocit, že to je skutečně možný scénář vývoje lidstva. Furiosu jsem si velmi užil, ale její nepostradatelnou důležitost v rámci série si v mých očích rozhodně neobhájila a místo tohoto mezistupně měl režisér jít raději rovnou na druhý díl. "As the world falls around us. How must we brave it's cruelties?"

(7/10). The Taste of Things se na první pohled jevilo jako taková ta klasická romantická podívaná ochucená dobrým jídlem. Jenomže již po prvních minutách vás film vyvede z omylu a vy pochopíte, že tohle bude něco více. The Taste of Things je totiž především pocta a oslava dobrého jídla, dochucená něžnou romancí mezi dvěma lidmi, kteří k sobě chovají ohromný respekt. Svůj podíl na tom má rozhodně zasazení snímku, protože se to odehrává ve Francii na sklonku 19. století. Jsme tedy obklopeni vyznáním lásky nejen dobrému jídlu, ale také pití, které je nedílnou součástí stolování. The Taste of Things je velice něžným a uměleckým snímkem, který opravdu nespěchá a nechává obraz, aby na diváka dýchal. Dostáváme nádherné kompozice, které se snoubí s přirozeným denním světlem. Zamrzí však absence jakéhokoliv hudebního motivu. Ovšem milovníci gastronomie si zde opravdu přijdou na své, protože mohou nasávat vůni atypických kombinací jídel, ze kterých se člověku protočí panenky. Kouzelné je na tom však to, s jakou láskou a úctou celý postup přípravy jídla hlavní postavy vykonávají. V centru celého dění stojí francouzská diva Juliette Binoche, která tady vévodí celému kulinářskému řemeslu. Sekunduje jí tady v mých očích poměrně neznámý Benoît Magimel, který boří veškeré stereotypy mužích za plotnou. Interakce dvou hlavních postav servíruje nesmírně překrásnou myšlenku ohledně lásky. Protože tito dva jedinci ukazují, že projevy lásky nemusí být pouze slovní, ale taktéž mohou vypadat jako životní večeře o několika chodech, jehož příprava vám zabere celý den. Kdo za The Taste of Things bude hledat obyčejný dobový romantický film, tak může být mírně zklamán. Tohle je zejména festivalový film, který klade velký důraz na uměleckou stránku věci a konzumním divákům nemusí tento pokrm chutnat. "Happiness is to continue desiring what one already possesses."

Druhá série - (7,5/10). Druhá série tohoto feel good seriálu jenom lehounce zaostává za tou předchozí. Seriál se totiž ponořil trochu víc do vážnějších vod a příjemné pocity po skončení epizod se střídaly s dosti melancholickými záplavami emocí. Moc se mi líbí, že seriál experimentuje, což mu usnadňuje i větší porce epizod, která se zvětšila oproti předchozí sérii o dvě epizody. Dostáváme třeba epizodu věnovanou postavě, která v seriálu nedostává tolik prostoru. V některých seriálech by se určitě jednalo o strategickou výplň, ale v tomto případě jsem takový pocit vůbec neměl - ba naopak se v mých očích jednalo o jednu z nejlepších epizod série. Postavy se vám dostanou v této sérii již plně pod kůži a proto vám nevadí, že se místo fotbalu seriál soustředí spíše na jejich každodenní životy. Řeší se tady palčivá témata, které mohou být ve společnosti tabu, jako třeba panické ataky. Občas jsou rozhodnutí scénáristů dosti podivné, ale poté to vyváží překvapivými zvraty, které vás udrží přikované k obrazovkám. Ted Lasso se po svém skončení rozhodně nezapíše hluboko do mého srdce - to můžu s čistým srdcem konstatovat již teď. Rozhodně se mu však podařilo narušit mou patřičnou averzi vůči sitcomům. Protože je to příjemně vyvážený mix žánrů, u kterého můžete vypnout hlavu, ale zároveň ve vás zůstanou určité dozvuky po skončení epizody. "You deserve someone who makes you feel like you've been struck by lightning. Don't you dare settle for fine." 👉Nejlepší epizoda: Beard After Hours(S02E09) 👈🐐Nejlepší postava: Keeley 🐐

(7/10). Jiří Strach patří k mým nejoblíbenějším tuzemským režisérům, takže jsem si jeho nový TV projekt nemohl nechat ujít. Ukázky vypadaly velice slibně a kontroverzní premisa tomu přidávala příjemnou elektrizující auru tajemna. Jiřinu Bohdalovou považuji za legendu českého herectví a ačkoliv hrubě nesouhlasím s okruhem lidí, kolem kterého se pohybuje, tak jsem musel po filmu uznale pokynout, že se jedná rozhodně o hereckou bohyni. V devadesáti třech letech zahrát takto komplexní roli je velké umění. Hlavně celý film stojí hlavně na jejich bedrech a její filmové dcery Lenky Vlasákové. Co musím na filmu taktéž vyzdvihnout, tak to bude určitě hudba, o kterou se postaral Michael Kocáb. Svatá je na české poměry nadprůměrný film a pro režiséra další zářez na jeho pažbě kvalit. Líbí se mi jeho nejednoznačnost co se týče mravní stránky a jsem si naprosto jistý, že zejména českou společnost bude tento snímek rozdělovat na dva tábory. "Chtělas pravdu? Tak si ji vyžer. Celou!"

(5,5/10). Britská mlátička Jason Statham a režisér David Ayer se divákům rozhodli nemazat med kolem huby a naservírovali jim přesně to, co od filmu očekávali. The Beekeeper je totiž přesně tím, čím se celou dobu tváří a prezentuje. Bezmyšlenkovitá řežba u které nezbývá než vypnout mozek a nechat se unášet na této akční medové vlně plné absurdních situací. Připomínalo mi to akční filmy, které se točily kdysi a hlavní hrdinové rozhodně nepůsobili jako lidé z masa a kostí. The Beekeeper je na tom dosti podobně, kdy se kolem hlavního hrdiny vznáší podivná neprůstřelná aura, která jej hrání před všemi padouchy světa. Ty si tady střihli Josh Hutcherson, kterého nepotkalo takové štěstí jako třeba Zaca Efrona nebo Roberta Pattinsona, kteří se dokázali vymanit ze stínu svých teen rolí. Sekunduje mu tady Jeremy Irons, který už takzvaně dojíždí na vlně své dřívější slávy a pokročilá léta se na něm vizuálně velice podepsaly. Hlavní hvězda Jason Statham tady hraje vlastně to samé, co hraje ve většině akčních filmů, kde se objeví - britskou mašinu na vraždění, která si v tomto případě do šálku čaje dává místo mléka med. Během toho, co v jedné ruce krájí končetiny bezradným nepřátelům, tak v druhé ruce drží šálek medového čaje, který se zdviženým malíčkem pomalu usrkuje na znamení vítězství. The Beekeeper je poctivá akční řezničina, která může vyplnit večer po náročném dnu, ale nic víc od toho nečekejte. "To bee or not to bee? Isn't that the bloody question?"

(8/10). The Fall Guy = Odměna za úspěšnou obhajobu bakalářské práce. Svěží akční podívaná, která smeká svůj propálený klobouček před všemi nedoceněnými umělci, kteří nejsou ve filmech vidět - kaskadéry. Režisér David Leitch je momentálně v obrovské formě. Pověst nabral díky svěžímu Bullet Trainu, který považuji za vrchol akčního žánru a nadpozemskou rychlostí se řítil do kin také se svým dalším projektem. The Fall Guy je trochu odlišným akčním šálkem kávy, ale ve svém jádru je to pořád stejná akční podívaná. Staví zejména na skvěle zvoleným hlavním hercem, kterým je zde Ryan Gosling. Tento kanadský sympaťák je momentálně na vrcholu své popularity zejména díky Barbie a opustil svůj pomyslný dramatický rybníček - zdravím Drive. Těžko říci, které období v jeho kariéře mi svědčilo více, ale Ryan disponuje geniálním a trefným timingem na vtipy. Už dlouho jsem se u nějakého filmu tak nenasmál a po komediální stránce funguje The Fall Guy výborně. Naivní romantická zápletka tomu dodává potřebný punc, zejména díky jiskřící chemií mezi hlavními herci. Emily Blunt si opět získala mé srdce podobně jako v Na hraně zítřka a i ona jede na populární - v tomto případě nukleární vlně. The Fall Guy má rychlé tempo, které odsýpá a všechno je to zahaleno do velice sympatického tématu kaskadérských kousků. Divák má tak možnost nahlédnout pod pokličku tohoto nedoceněného filmařského řemesla, které by už konečně mohlo získat samostatnou kategorii na Oscarech! Film také pracuje se současnými problémy, které mě zaujaly. Zejména naráží na problém Deepfake technologie, která doteď rezonuje v myslích nejednoho filmaře. Díky tématu kaskadérské profese dostaneme dechberoucí akční sekvence, které srší nápaditostí - neonová exploze. Přestože snímek nedosahuje kvalit Bullet Trainu, zejména po stránce scénáře, tak se jedná o nadprůměrný akční film, který vás svou zábavností kompletně pohltí. Vy si budete s radostí v srdci užívat závěrečné titulky, které podtrhují celkový zážitek. Velký palec nahoru! "Save the movie and maybe you get the love of your life back. - Did you just turn Jody into the sexy bacon? - She’s been the sexy bacon all along."

(7/10). Film Aftersun jsem měl v hledáčku již nějakou dobu. Snímek se tvářil jako artová záležitost, kterou mělo pod taktovkou mnou milované studio A24. Shodou okolností jsem měl čest nedávno poznat představitele hlavní role ve filmu All Of Us Stranger, kde to ještě nebyla ta pravá zkouška ohněm. Ta přišla až v toto filmu, kdy celá tíha snímku leží doslova na jeho bedrech. Myslím si v tomto ohledu Paul Mescal obstál na výbornou a filmoví fanoušci si mohou oddechnout. Ridley Scott si může mnout ruce, že obsadil do svého kontroverzního pokračování Gladiátora právě tohoto talentovaného irského herce. Tento původem Ir se musel navíc naučit kvůli své postavě skotský přízvuk, což si absolutně nedokážu představit. Aftensun je ve své podstatě velice intimní záležitostí, která nikam nespěchá a nechává se unášet na tureckých vlnách, jako naši dva hlavní představitelé. Ti se ocitají na vysněné dovolené, která je zejména pro postavu Caluma únikem z reality plné vnitřních démonů. Film nám servíruje během příjemné stopáže nepatrné nuance, které v divákovi probouzejí znepokojivý pocit a narušují tu klasickou dovolenkovou idylku. Na snímku jde krásně vidět, že jde také o jakousi osobní zpověď režisérky, která velice citlivě diriguje tuto něžnou baladu. Aftersun je velice hloubavým dramatem, která diváka rozhodně nevede za ručičku a v posledních minutách jej zkouší, jestli celou dobu dával bedlivý pozor. Pokud ano, tak jej zaplaví zdrcující pocit beznaděje a nastane bolestivá katarze. Pokud mu však nedojdou drobné nuance, které jsem jsou ve filmu opravdu velice jemně načrtnuty, tak si odnese spíše pocit zmatení a neuchopitelnosti. V mém případě to bylo někde na pomezí a pokud bych si tento film pustil po nějaké podobné rodinné dovolené, tak by byl zážitek jistojistě silnější. "And there's this feeling, once you leave where you're from, like, where you grew up, that, um, you don't totally belong there again."

(7,5/10). Tak takovýto režijní debut by mu mohli závidět i velikáni svého řemesla, neboť Dev Patel ukázal, že není jenom schopným hercem, ale také velice zručným režisérem. Akční filmy patří mezi mé oblíbené a vyhledávané žánry, takže když bylo oznámeno, že hvězda Milionáře z chatrče natočí svoji režijní prvotinu, tak jsem byl okamžitě na palubě. Snímek působil jako velice osobitý projekt, který se hlavně inspiroval legendární akční sérii John Wick. Podobnosti jsou během filmu více než očividné a v tomto ohledu dělá Monkey Man této sérii velikou čest. Není to totiž pouhým akčním výplachem, kterými se to na filmovém trhu jenom hemží. Monkey Man je ve svém jádru velice intimní zpovědí, která zabrušuje do několika palčivých témat, které se týkají nejen indického lidu. Zejména je tady zobrazené hladovění a problémy slamů. Celkově je snímek extrémně špinavý a drsný, což přidává k svízelnému pocitu. Přestože je Dev Patel pouhým nováčkem a jeho režisérská židle ještě nemá viditelné důlky od prosezení, tak tento Zelený rytíř přesně ví, na co je potřeba se v akčních filmech zaměřit. Ano, bavíme se o bojových sekvencích, které jsou tady vymazlené a hlavně ta uprostřed filmu mě dokázala zvednout ze židle. Tyto pasáže jsou navíc do filmu šikovně zasazeny, neboť působí velice zaslouženě. Místo toho, aby do diváka Monkey Man tepal jednu řežbu za druhou, tak mu naservíruje dvě obrovské choreograficky vyšperkované montáže, které fanoušci tohoto žánru náležitě ocení. Byl jsem velmi překvapen, jak byla akce opravu drsná, brutální a nekompromisní. Mnozí uživatelé přezdívají tento film "Indický John Wick" a já bych se pod tento název mohl pouze podepsat. Neboť indická kultura a nádech dodávají filmu jedinečný signature, který jej odlišuje od zbytku konkurence. Scénář není žádná velká originální hitparáda a mnohdy snímku v hlušších pasážích dochází dech. I tak se však jedná o akční laskominu podávanou v pita chlebu a dochucenou pikantním kari kořením. "In the great tapestry of life, just one small ember can burn down everything."

(5/10). Musím říct, že takto jsem si otvírák měsíce zamilovaných rozhodně nepředstavoval. May December má tematický název, takže jsem si jej chtěl pustit poslední dubnový den, jako takovou pomyslnou značku, která odstartuje tento kvetoucí měsíc. Musím říct, že pro mě bude květen velice náročným měsícem a doufám, že jsem si tímto filmem vybral všechno negativního, co mě v následujícím měsíci čeká. Přeci jenom budu potřebovat u státnic i trochu toho štěstíčka. May December mě zaujalo především díky tomu, že na režisérskou židli usedl Todd Haynes. Tento tvůrce si doslova libuje v tématech, které rezonovaly americkou společností a tím příběh, který stojí za tímto filmem rozhodně je. Jeho přechozí projekt Dark Waters ve mně totiž rezonoval ještě dlouho po závěrečných titulcích. To se však nedá říct o tématu, které rozebírá film May December. Největší problém vidím v celkovém uchopení tématu, protože mnohem lepší by bylo, kdyby se snímek odehrával v době, kdy se to celé stalo. A ne se na to dívat až po nějakých x letech zpětně, kdy už ten věkový rozdíl není tak očividný. May December sice ukazuje, že psychologie v tomto případě není pouze pro srandu králíkům, protože tady máme ukázkový příklad nepřipravenosti na rodičovské povinnosti. A jak by ne, když otec rodiny je na tom podobně věkově, jako je vlastní děti. Ovšem člověk by od takového tématu čekal, že se vám bude zvedat žaludek vzhledem k takovému činu. Místo toho jsme svědky toho, jak Natalie Portman slídí u duševně labilní ženy v domě a snaží se jí poté zachytit ve filmu, který točí. Herecké výkony jsou jako vždy přesvědčivé a izraelská kráska zde ukazuje, že zraje jako víno. Její protipól - Julianne Moore tady hraje přesvědčivou predátorku, které v určitých chvílích Natalie Portman svým precizním herectví až děsivě podobá. I tak patří May December k filmům, který hrubě nenaplnil svůj potenciál a řadí se k těm slabším filmům o skutečných událostech. Přitom karty byly rozdány velice slibně. "I thought you actually liked me, and that we had a connection. - I like you. - Then what was this about? - This is just what grown-ups do."

První série - (8/10). Ted Lasso je seriálový zjevením. Protože na seriálovém poli není mnoho počinů se sportovní tématikou. Teď jsou v trendu všemožné seriály, ale těch sportovních je jako šafránu. Ted Lasso je přesně tím seriálem, který si pustíte po dlouhém dni a necháte se unášet jeho příjemnou hřejivou atmosférou. Já jsem jej zvolil jako následovníka seriálu Undone. Ted Lasso mi zpříjemňuje mé usínání, které je díky němu zase o něco příjemnější - stal se z něj takový melatonin, který si vždycky zobnu před spaním. Celková atmosféra seriálu je nesmírně komická, hřejivá a tak trochu naivní. Postavy vám během prvních epizod přirostou k srdci a vy budete s radostí, nebo s bolestí sledovat jejich proplétání životy. Z tohoto až rodinného prostředí vyčnívá hlavní představitel Jason Sudeikis, který geniálně hláškuje. Ukazuje občas bizarní rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou. Jako student tohoto germánského jazyka musím tato vtipná porovnání rozhodně ocenit. Kdybych mohl něco do příštích sérií zlepšit, tak bych to byly určitě záběry z fotbalových utkání. Na všední bázi fungují jednoduché záběry parádně, ale v zápasech bych ocenil kvalitnější kameru. Neočekávám, že bude Ted Lasso v dalších sériích konkurovat záběrům fotbalových zápasů pod hlavičkou UEFA, ale přece jenom se jedná o počin z dílny megalomanské technologické společnosti Apple. Takže bych chtěl to šustění dolarů alespoň trochu cítit i v těchto aspektech. Jinak se jedná o velkou spokojenost, která mi dlouhou dobu proklouzávala mezi prsty. I když mi v mém seriálovém watchlistu smrděla už nějakou dobu. Naštěstí jsem tuto příležitost chytil konečně za pačesy a mohl se naplno ponořit do této fotbalové symfonie. “You know, I always figured that tea was going to taste like hot brown water. And you know what? I was right. Yeah, it’s horrible. No, thank you.” Nejlepší epizoda: Tan Lines (S01E05)