UhLee

(8/10). Ještě před pár lety bych tento film okamžitě smetl ze stolu, protože jsem tuzemský rap nemohl ani vystát. Od té doby se věci hodně změnily a já této subkultuře začal pomalu přicházet na chuť. Minulý rok jsem navíc strávil na Majálesu nejvíce času před rap pódiem. Pořád jsem to nedopracoval (a ani asi nedopracuju) tak daleko, že bych poslouchal Barracudu, ale už mi alespoň při jakémkoliv zavětření rapu nekrvácí ušní bubínky. BANGER. je z velké části film o kompromisech - musíte přistoupit na několik aspektů, které mohou být v očích mnoha diváků velice kontroverzní. V hlavní roli se tady totiž objeví Adam Mišík, kterého obecně zdobí nálepka frajírka. I já jsem tohoto zpěváka/herce neměl dvakrát v lásce, ovšem k mému velkému překvapení mě jeho herecký projev velice překvapil. Věřil jsem mu každou emoci, kterou se nám snažil prodat a jeho obsazení považuju za castingovou výhru. Ještě větší castingovou bombou bylo však obsazení jeho parťáka. Marsell Bendig je totiž naprostým zjevením, které válcuje všechny předsudky vůči jeho etniku a ještě vám během filmu několikrát zaútočí na vaši bránici. Celkově jsem byl s hereckým obsazením nad míru spokojen a překvapilo mě, kolik celebrit se ve filmu objevilo. Bavilo mě poznávat známé tváře napříč generacemi. Další kontroverzní věcí je způsob, jakým je film natočený. Natočit celý film, který zaútočí na kinosály na iPhone 12 je tedy velice odvážné rozhodnutí nejednomu milovníkovi statické kamery se z toho může zvedat kufr. Mně to rušivé určitě nepřišlo a právě naopak mi ten surový styl přidával na pocitu, že se skutečně nacházíme na drsné ulici, kde s vámi nikdo nepáře. Poslední kontroverzní věcí je samotná tématika rapu, která ve filmu zkrátka hraje velkou roli. Pokud neholdujete tomuto hudebnímu stylu, tak to pro vás může být kapánek bolestné. Ovšem pokud přistoupíte na všechny tyto požadavky a necháte se filmem unášet, tak budete královsky odměněni. I já jsem měl před spuštěním obavy, ale všechny moje pochybnosti se během sledování proměnily v prach. Uznávám, že tento film je spíše pro mladší generaci, podobně jako geniální #annaismissing. Je tady spousta narážek na popkulturní fenomény, které v posledních letech dobývaly internet. Ať už se jedná o již dříve zmiňované celebrity, nebo taky MEMES, které se tady v průběhu filmu objevují. Na někoho, kdo tyto věci nesleduje to mohlo působit rušivě a nemístně. Pro mě to však byly proměnné, které se k filmu hodily a přesně tam zapadaly. BANGER. je pro mě překvapivým hitem, který servíruje nesmírně náročná témata. Dominuje tématika užívání dog mladými lidmi a zobrazuje také devastující účinky, které mají na lidské zdraví a život. Sám jsem za svůj život navštívil několik koncertů a můžu potvrdit, že ty rapové jsou na tuto problematiku nejhorší. Věřím, že tento film alespoň z části přispěl k tomu, že si to mladí příště rozmyslí až budou vztahovat ruku na toto zlo - bavit se dá i jinak. Na konec by se slušelo zmínit i podobně laděné snímky Uncut Gems nebo Good Time, které jsou sice svou kvalitou o úroveň výše, ale BANGER. naší malinké zemičce před Američany rozhodně nedělá ostudu. Tleskám všem lidem, kteří se na tomto odvážném snímku se silným přesahem podíleli. Můžu být zase nějakou dobu na naši tuzemskou filmovou tvorbu patřičně hrdý, než mi to zase kanonáda komedií překazí. "Sis dal pořádný koktejl. Kratom, ritalin, kokain, ketamin, speed, GHB. To by zabilo zabilo i koně. - Klasika more, páteční sedmiboj."

(7/10). Určitě to znáte -  jsou dny, kdy není všechno zalité sluncem a temné večery nechcete trávit o samotě. Tím pádem se nabízí možnost strávit večer v okruhu nejbližších u televize. Na ČT1 dávali český snímek, které toto veřejnoprávní médium sype z rukávu velice často. Tím pádem jsem od tohoto snímku neměl kdovíjak velká očekávání. Tato televizní stanice mi díky absenci reklamových přestávek nepije krev a filmy se na ni dají užít v rámci možností normálně. To však neplatí o stanicích typu Tv Nova nebo Prima, kde tok a náboj filmu zabije reklama na Air Bank. Kdyby radši hořelo mě však naprosto překvapilo. Snímek je celovečerním režijním debutem talentovaného režiséra Adam Koloman Rybanský, který je další z nadějných výplodů filmové školy FAMU. Tato naděje české tvorby nám totiž naservírovala velice osobité dílo, které chytře bruslí mezi satirou a komedií. Trefně nastavuje celé české společnosti zrcadlo. Nalijme si čistého vína - česká společnost není zrovna dvakrát nejinteligentnější a uvěří první fámě nebo dezinformaci, která se k nim donese. Poté to může přerůst do nepředstavitelných rozměrů, kdy jsou za pomoci nenávisti ovládány masy lidí. Sledujeme karikatury, které rozehrávají na televizní obrazovce opravdu bizarní podívanou, která však nepřestává bavit. Divák tedy na jednu stranu nevěří vlastním očí a v kapse se mu otvírá nůž, na straně druhé musí uznale pokynout nad kvalitním filmovým řemeslem, které mi svou tématikou Velikonoc neskutečně sedl. "Nic v tom dřevníku není, proč nám bráníte? - Protože na to nemáte žádné právo."

(6/10). Dream Scenario se stalo nečekaným fenoménem, podobně jako postava Paula, kterou ve snímku ztvárnil Nicolas Cage. Tento synovec legendárního režiséra Francise Forda Coppoly pro mě není takovou modlou, jako pro soustu zdejších fanoušků. Kdybych měl stíhat sledovat všechny jeho projekty, které bývají mnohdy dosti šílené, tak bych nedělal nic jiného. Nicolas Cage se totiž pyšní snůškou nekvalitních a mnohdy i "odpadových" snímků. Proto si filmový divák musí opravdu vybírat, kterému filmu dá šanci a spoléhat na to, že mu neodumře část mozkových buněk. Občas se člověk opravdu trefí, když si vybere například nádherný snímek Pig, ale pak tady máme šílenosti typu Mandy. U filmu Dream Scenario jsem byl proto velice střízlivý a raději jsem si počkal na první ohlasy. Nicolas Cage pro mě není modlou, ale pro mě modlou rozhodně je, tak to je produkční studio A24, které si vzalo pod svá křídla i tento projekt. Po skončení snímku jsem se z titulků dozvěděl, že film produkoval Ari Aster, což pro mě bylo zprvu velké překvapení. Když se však člověk zamyslí nad celkovým stylem a nádechem filmu, tak se tomu zase tak nediví. Jsou tam jasně vidět různé podobnosti s jeho filmy. Teď už však k jádru věci - Dream Scenario pro mě bylo přesně tím filmem, od kterého jsem dostal přesně to, co jsem očekával. Během necelých dvou hodin se totiž divák vydá na šílenou jízdu plnou bizarních momentů. Bude to znít možná kapánek zvláštně, ale pro mě není Dream Scenario nejsilnější ve snových sekvencích. Snímek u mě bodoval hlavně v konfrontaci s realitou, která dokáže být místy krutější než nejtemnější noční můry. Snímek trefně komentuje zkaženou lidskou společnost, která mnohdy těží z cizího utrpení. Ve filmu doslova exceluje již dříve zmiňovaný Nicolas Cage, kterému tato role byla snad ušitá na tělo a nedokážu si v té roli představit někoho jiného. Ve výsledku bylo Dream Scenario nečekaně vážným filmem, který se tváří jako oddechová záležitost, ale v jádru je to velice hloubavou záležitostí. "You’ve been on my mind recently. - Yeah? I haven’t thought about you in a while."

(5,5/10). Karaoke Blues vkládám do šuplíčku s nápisem - "festivalovky, které nejsou pro mě". Finský film je ryze autorským filmem, který vzdává hold filmům a dává to najevo nepřeberným množstvím pomrknutí. Režisér Aki Kaurismäki byl pro mě naprostou neznámou a do této chvíle jsem neviděl ani jeden z jeho filmů. Po zhlédnutí jeho posledního počinu Karaoke Blues se obávám, že to byl první a zároveň poslední film, který jsem od tohoto svojského režiséra viděl. Ten suchý finský humor pro mě nebyl úplně ideálním šálkem kávy. Možná to bude znít trochu zvláštně, ale já jsem ve výsledku opravdu rád, že jsem měl možnost tento snímek vidět. Ukázalo mi to, že někdy vám styly režisérů nemusí sednout a to je vlastně na filmovém průmyslu to nejkrásnější. Máme tady filmy, které se líbí většině diváckého publika - "mainstream filmy". Potom jsou tady však filmy pro náročnější diváky, u kterých jdete do značnějšího rizika. Buď si tento film zamilujete díky jeho unikátnímu stylu a odlišnosti, nebo se po skončení filmu budete cítit jako zpráskaný pes. V mém případě bylo Karaoke Blues ten druhý případ, ale to vůbec nevadí. Film si i beze mě najde diváky, které osloví a oni ocení jeho kvality, které jsou nezpochybnitelné. Je to melancholické svědectví o tom, že člověk může najít lásku i v pokročilém věku. Nikdy to však nepůjde bez obětí na jedné, nebo druhé straně. Bez toho by láska neměla žádnou váhu a lidé by si jí poté tolik nepovažovali. Nezbývá nic jiného, než si vážit lidí, kteří nám do života vlévají tuto aktivní sílu člověka, bez které bychom tu vlastně ani nebyli. "My father died of drink. So did my brother. My mother died of grief. I like you a lot, but I won’t take a drunk. - And I don’t take orders."

První série - (7,5/10). Já už vlastně ani nevím, kde jsem na tento seriál přišel, ale v konečném důsledku jsem hrozně rád, že to bylo právě Undone, které mi zpříjemňovalo minuty před usínáním. Už od první epizody jde na první pohled poznat, že tohle bude velice osobitý projekt, který bude i hodně experimentální. Když jsem se koukal do portfolia tvůrců tohoto seriálu, tak jsem zjistil, že Raphael Bob-Waksberg a Kate Purdy pracovali hlavně na mém oblíbeném projektu BoJack Horseman. Když jsem se nad tím teď zamyslel, tak jsou zde nezpochybnitelné podobnosti. Hlavně tedy v silných a dusných tématech. Abych pravdu řekl, tak jsem zpočátku mírně litoval, že volba padla právě na Undone. Protože naladit se na celkový tón seriálu, nebylo vůbec nic jednoduchého. Nepřidává tomu ani animace, která je dosti specifická a divákovu oku trvá několik epizod, než si na to zvykne. Ovšem trpělivost růže přináší a u tohoto seriálu to platí dvojnásob. Když se totiž divák prokouše kostrbatým úvodem, který se jako celý seriál dosti hledá a je nesmírně nekoherentní, tak bude divák s radostí v srdci hlasitě oddychovat, že to po prvních epizodách nevzdal. Dostane totiž spanilou jízdu lidskou myslí a představivostí, která bude zabrušovat i do existenciálních témat. Upřímně jsem nečekal, že u tohoto seriálu budu zažívat takto silné emoce, které mě skoro zvednou z postele. Undone mě více než štědře odměnilo za moji věrnost a trpělivost, která na konci série přinesla slaďoučké ovoce. Po prvních epizodách jsem uvažoval, jestli to vůbec dokoukám - teď se nemůžu dočkat chvíle, kdy si zapnu další díl, který otevře novou sérii. "Because You’re Human, And Not Perfect. Which Is Totally Perfect And Wonderfully Human." Nejlepší epizoda: That Halloween Night(S01E08)

Třetí série - (9/10). Třetí série The Boys je prozatím tou nejkvalitnější sérií, jakou nám streamovací služba Amazon Prime nabídla. Seriál si brázdí svoji brutální cestu v zajetých kolejích. Akorát všechny aspekty, které jej zdobily jsou posunuté zase o level výše. Po absenci humoru v druhé sérii jsem opět pociťoval, jak moje bránice trpí a po skončení seriálu mi moc nepoděkovala. Tou nesilnější zbraní, kterou třetí série disponuje bude určitě vývoj postav. The Boys totiž nejsou seriálem, kde by postavy zapustily kořeny a přestaly se vyvíjet. Development charakterů je v třetí sérii nejznatelnější. Největším vývojem projde postava Butchera, kdy nejeden dialog chytí za srdce. Obzvláště silné jsou pak flashbacky na jeho dětství, kdy poznáváme, jak geniálně je seriál vlastně napsaný. Následující aspekt zmiňuje asi každý uživatel, ale ani já nebudu výjimkou. Soldier Boy možná není nejinteligentnější postavou. Co jej však vyzdvihuje nad všechny ostatní je jeho geniální ztvárnění. Jensen Ackles je totiž nesmírně charismatickým hercem a pokaždé když se rozezněl jeho hluboký hlas, tak se mi chvěly ušní bubínky. Považuju to za dokonalou castingovou bombu a podobně jako u ostatních herců, tak i tady dali tvůrci šanci nepříliš známé tváři, která se nanejvýš vyplatila. Nyní nezbývá než doufat, že si tvůrci pohlídají kvalitu i v další sérii. Protože kdyby to bylo podle mě, tak já bych si klidně dokázal představit konec třetí série jako dokonalé a důstojné zakončení tohoto fenoménu. Doufám, že seriálový spin-off Gen V nebude pouze dojením této populární značky a jeho existence bude opodstatněná. Zase na druhou stranu kvituju, že je seriál jakýmsi můstkem mezi sériemi a tím pádem fanoušky těší, že si tím zkrátí čekání a následně na tento seriál naváže čtvrtá série. "Go On, Son. Have A Bump." Nejlepší epizoda: Herogasm(S03E06)

(8,5/10). Filmového fantoma To Catch a Killer považuji za jedno z největších filmových překvapení. Snímek argentinského režiséra Damiána Szifrona jsem původně úplně vyřadil ze svého watchlistu, protože byly recenze dosti vlažné. Potom mě však zdejší uživatel Ronan přesvědčil na našem filmovém Discordu, abych tam ten film zase hezky vrátil a jsem mu za to neskonale vděčný. Dostal jsem totiž jeden z nejpůsobivějších krimi filmů roku 2023 a upřímně si nevybavuju, kdy jsem naposledy viděl tak dechberoucí úvod. Mrazivá atmosféra vás během několika sekund kompletně pohltí a vy budete bezmocně lapat po dechu. Na jedné straně budete sledovat záběry hrůzy, na  straně druhé budete uznale pokyvovat nad řemeslně perfektně zvládnutým úvodem. Všechno dokresluje skličující hudba a roční období, ve kterém se to celé odehrává. To Catch a Killer bych na krimi piedestalu umístil velmi vysoko. Nedosahuje to kvalit takřka dokonalých kousků jako Prisoners. Ovšem v rámci žánru thriller/krimi bych v poslední době těžko hledal podobně kvalitní film. Jsme svědky řádění narušeného jedince, který kosí nebohé jedince jako stébla trávy při žních. Jeho šílené, ale přesto velice promyšlené a klidné běsnění se rozhodli překazit vyšetřovatelé FBI. Moc se mi líbilo, že snímek ukazoval autenticky, jaká mravenčí práce je být vyšetřovatelem a že nestačí být pouze dobrým policistou. Musíte se umět i vcítit do mysli vraha, abyste ho dokázali pochopit a následně i dopadnout. Je zde nanejvýš jasné, že se nebojuje pouze na straně policejní, ale také na té politické. Protože takovéto případy jsou bohaté na mediální pozornost a mnozí lidé by udělali cokoliv, jenom proto aby měli svoje ruce čisté. V čele vyšetřovatelů stojí Ben Mendelsohn, který ve většině filmů, které jsem viděl hrál nevýrazné záporné role. Tady však dostává větší prostor, který dokázal přetavit ve velice působivý herecký teátr. Kdo však nejvíce překvapil, tak to byla Shailene Woodley, kterou jsem do této chvíle pořád měl za křehkou dívenku z filmu Hvězdy nám nepřály. Tady jí však detektivní hvězdy byly velice nakloněné a celý případ ležel prakticky na jejích bedrech. U tohoto filmu jsem trochu litoval, že jsem viděl pěknou dávku filmů, protože jsem dokázal pachatele identifikovat na základě jeho hlasu. Tím pádem jsem si k němu mohl přiřadit i obličej a ubralo mi to u něj na tajemnosti. Výsledný prožitek z filmu mi to naštěstí neubralo. To Catch a Killer rozhodně není rutinní záležitostí, které nemám v lásce. Tohle mělo jasně danou myšlenku, kterou se režisér rozhodl odvyprávět. Chtěl poukázat na nechutný konzumerismus celé populace, ale v tomto případě především Spojených států. Tato myšlenka se vám může nelíbit, můžete s ní nesouhlasit - to je možná tak všechno, co můžete dělat. Protože režisér si za svou vizí pevně stojí a nehodlá dělat ústupky. Pokud tedy nemáte rádi témata, které komentují současné kontroverze společnosti, tak pro vás To Catch a Killer rozhodně není to pravé. Pokud vám však tyto problémy podobně jako mně nejsou lhostejné, tak tohle je přesně ten film, který tne do živého. To Catch a Killer ukazuje, že stačí sebemenší sociální rozbuška a poté se promění celá společnost v jedno velké domino. "I think he got his fill. No matter how good the food tastes, you stop eating when you’ve had enough. Till you get hungry again."

(8/10). Takové filmy, jako je dánské historické drama Bastarden se v dnešní době točí velice zřídka a je potřeba si jich náležitě považovat. Sledujeme příběh, který psal sám život. Vysloužilý kapitán Ludvig Kahlen má sen o tom, že osídlí dosud neobydlené území, na kterém momentálně roste neúrodná půda pokrytá vřesem. Sledujeme tedy velice namáhavou pouť s velmi mlhavou vidinou úspěchu. Sledovat někoho dvě hodiny, jak sadí brambory (v hlavě si říkám kobzole) se může zdát jako velice nudná premisa. Ovšem tento film nám ukázal, že i s pár brambory se dá vykouzlit hodně muziky. Dostali jsme totiž velice osobitou podívanou, která vás během několika sekund vtáhne na tuto nehostinnou planinu. Divák může pociťovat, jak jej během sledování šlehá po tváři ledový vítr. Tomuto přírodnímu kolosu však naprosto vévodí vždy spolehlivý Mads Mikkelsen, kterému byla tato role snad psána na míru. Přestože je jeho herecký výkon na první pohled obyčejný, v jádru je cítit nesmírné herectví, které nám servíruje po menších doušcích. Bastarden je příběhem o lidské nenasytnosti a hamižnosti, která neznala v 18. století mezí. Už dlouho se mi nestalo, že bych u nějakého filmu pociťoval tak silně negativní emoce vůči záporné postavě. Tady si však moji veškerou zlobu dokázal získat Simon Bennebjerg, který představuje přesně to, co bylo na těchto nelehkých časech špatně. Jeho postava je archetypem, který divákovi neustále pije krev a v divákovi pomalu bublají emoce. Někdy se však zablýská na lepší časy a postavy společně s divákem pociťují zasloužený pocit zadostiučinění. Velkou záhadou je pro mě hudba, která mi v určitých pasážích přišla velice podobná se skladbami ve filmu Joker. Tam se také jednalo o velice náročný film, který zkoušel lidskou psychiku, jako tomu bylo i v tomto případě. Dánské drama Bastarden je na jednu stranu velice surové a nemilosrdné. Když se však prokoušete přes tuto tvrdou kůrku, tak zjistíte že uvnitř se jedná o velice jemnou a citlivou podívanou. "The heath cannot be farmed."

(8,5/10). Třetí série antologie Love, Death & Robots ve mně po svém skončení zanechává prozatím nejpozitivnější pocity ze všech dosavadních sérií. Tato série mě pouze ujistila v tom, že Love, Death & Robots patří k nejpůsobivějším animovaným seriálům, jaké jsem měl možnost kdy vidět. Jedinečné autorské animační styly vás během několika sekund vtáhnou hluboko do děje celé epizody, která v některých případech čítá opravdu skromnou stopáží. V této nenastala epizoda, která by mě vyloženě nudila. Nastaly případy, kdy jsem se úplně neshledal se záměrem tvůrců a jejich myšlenka mě minula. To byly ovšem zanedbatelné výjimky, které nijak neovlivnily výsledný dojem z celé série. Tato série nám přinesla plno působivých výjevů, kterým očividně vévodí Lovecraftová monstra. Jednu epizodu, ve které jedno z těchto monster objevilo navíc režíroval legendární tvůrce David Fincher. Tento režijní matador má na kontě klenoty jako Fight Club nebo třeba nejnovější počin The Killer. Vlastně mě vůbec nepřekvapuje, že si k tomuto projektu odskočil. Kde jinde můžete naplno projevit své autorské vize, než v takto rozmanitém projektu. Volume 3 mne tedy pořádně namlsalo a já si bohužel musím moji kapající slinu utřít. Neboť Volume 4 ještě nespatřilo světlo světa a já musím tuto moji spanilou jízdu napříč antologiemi na nějaký čas přerušit. Nezbývá než zatnout zuby, utřít sliny a s očekáváním vyhlížet další nálož epizod, která by tentokrát mohla být zase o něco větší. "Release me!" Nejlepší epizoda: Bad Travelling (S03E02)

(8,5/10). The Iron Claw se postaral o takové moje poprvé - byl jsem totiž v kině úplně sám. Tedy byl jsem tam ještě se svojí partnerkou. Ale i tak to byl velice jedinečný a zvláštní pocit. Na jednu stranu máte kino celé pro sebe. Na straně druhé je smutné, že lidi na takovéto filmy nechodí a zajdou si raději na nějakou pitomou českou komedii. Možná to bude tím, že jsem příležitost vidět The Iron Claw chytil za pačesy doslova na poslední chvíli. Protože tohle byl definitivně poslední termín, kdy to u nás v Cinestaru dávali. Ale i tak to pro mě bylo šokující zjištění, když zhasly světla a kino zelo prázdnotou. Teď už však k samotnému filmu, který mě uchvátil svým autorským stylem a semlel svým dramatickým vyzněním. Studio A24 je mým druhým domovem a vždy s radostí prozkoumám jeho další projekt. Proto jsem s nadšením vyhlížel i snímek The Iron Claw, který není klasickým sportovním filmem podle šablony. Tohle je především příběh bratrského pouta, které je zahaleno temným hávem. Sledujeme příběh bratrské skvadry, pro které je wrestlingové zápolení vším. V jejím čele stojí Zac Efron, který se pro tuto roli díky fyzické transformaci proměnil doslova v bestii. Tato bestie je poháněna řádem, který mu byl už v mládí zakořeněn hluboko do srdce. Jeho mysl se nastavila na to, že neexistuje nic jiného než wrestling. Nedej bože, aby někdo konstatoval, že to je pouze divadýlko nebo show. Naštěstí pak na scénu přichází překrásná Lily James, která do jeho života přinese alespoň nějaké světlo a rozum. Jsem nesmírně vděčný za to, že se po vzoru Roberta Pattinsona začíná pomalu vymaňovat ze své škatulky hezounka také Zac Efron. Protože tento film ležel především na jeho muskulárních bedrech. Dále tady máme i ostatní méně či více slavné bratry, kdy každý z nich ve filmu prodává kus svého hereckého umu. Nastává mezi nimi perfektní synergie a rodinná pospolitost, která chytí za srdce i nesportovního fanouška. The Iron Claw je opravdu, ale opravdu hutným dramatem, které tne do živého. Nebojí se diváka utopit v bolesti spolu s beznadějí a sází mu jednu emoční ránu za druhou. Emočně náročný zážitek pozvedá také srdceryvná hudba, která výsledný zážitek ještě umocňuje. Divák se nemá šanci dostat z této bolestné spirály, která se vznáší nad hlavami této wrestlingové rodiny. Režisér Sean Durkin dokázal pomocí příběhu o na první pohled neznámých bratrech Von Erich, přetavit tento film ve velice osobní a niterní zážitek, který bude v mém srdci rezonovat ještě pěknou dávku dní, i poté co zazní zvonek ohlašující konec zápasu. "Tonight, I walk with my brothers."