Ondatra

Dlouho jsem neviděl takhle kýčovitou romantickou komedii. Od začátku až do konce je každá scéna tak moc předvídatelná, že až to bolí. Sydney Sweeney znám pouze ze seriálu Euforie, kde se docela předvedla, a proto jsem čekal podobně dobrý výkon. Ale bohužel tady se moc nepředvedla. K tomu Glen Powell, kterého jsem viděl naposled ve filmu Top Gun: Maverick. Přijde mi, že tihle dva se k sobě vůbec nehodí a fakt se mi hledá těžko něco pozitivního. Aspoň tady jsou hezké lokace :) Jinak samotné podání příběhu je naprosto otřesné. 4/10

Poslední roky jsme se dočkali docela dost životopisných filmů o hudebních umělcích. Začalo to skupinou Queen a Bohemian Rhapsody, pak Rocketman o Eltonu Johnovi, Elvis, Bob Marley a teď o Amy Winehouse. V tomhle filmu najdete přesně to, co byste čekali. Mapuje krásně život této talentované zpěvačky od začátcích v baru až po její závislosti a následnou smrt. O Amy Winehouse jsme měli možnost vidět už dokument z roku 2015, který si dokonce odnesl Oskara. Ten byl více komplexní a Amy ztvárňoval složitěji. Naopak tady je ztvárněna mnohem jednodušeji. Je to dívka, která miluje svou rodinu, má ráda jazz a má krásný hlas a je zamilovaná do angličana Blaka. Díky němu následně vstoupí do těžké závislosti na drogách a do následných depresí. Roli Amy se tentokrát zhostila Marisa Abela. Ta se toho podle mě zhostila docela dobře. Fyzicky jí je dost podobná a charismatem a povahou vcelku taky. Snímek často jde s věcmi na rovinu, narozdíl od Bohemian Rhapsody, kde bylo pár věcí jen naznačeno. Zpěvaččina láska k alkoholu tu je od prvního momentu a sklon k drogám tu k závěru jenom přituhuje. Ve filmu samozřejmě taky zazní ty největší hity a to v podání hlavní herečky. I to zvládla docela dobře a písničky působí realisticky. Bohužel velkým mínusem je, že film ve mě nezanechal absolutně žádné pocity, takže si na něj asi za týden nevzpomenu, narozdíl právě třeba od již zmíněného Bohemian Rhapsody. Proto koho zajímá zpěvaččin život, tak ať se klidně na film podívá, ale ať nečeká nejlepší životopisný film za poslední dobu. 6/10

Knihu jsem nečetl, ale spousta lidí říká, že film je pouze výtažkem z knihy a že za to moc nestojí. Pro mě to byl průměrný zážitek. Film otevírá docela zajímavé téma Rogera Ailese, kde hlavním tématem je obtěžování žen a do pozadí se tu řeší prezidentské volby a Donald Trump. Jay Roach to ale uchopil ze špatné strany. Film je až moc vyumělkovaný a to stejné můžu říct o všech ženských postavách. Ženských postav je tu dost, ale nikdo vám neřekne, kdo je kdo, a proto si většinou budete muset o každé z nich zjistit nějaké podrobnosti. Tenhle problém tu je ale ohledně všeho. U spousty věcí jsem neměl žádnou souvislost. 5,5/10

Al Pacino skoro v jeho nejlepší roli. Neuvěřitelný příběh o slepci, kterého Pacino zahrál, že jsem mu to naprosto věřil. Na začátku mě trochu štval jeho chováním, ale vlastně na konci člověku dojde, že mluví absolutní pravdu a má v sobě taky kousek dobra. Místy smutný, někdy citlivý, ale naprosto dojemný film. 8/10

Až nečekaně dobrý film od Ridleyho Scotta, u kterého jsem zvyklý spíš na historická dramata nebo vážnější filmy. Tady si odskočil do Francie na romantickou komedii a myslím, že by se tomu měl věnovat víc. V první polovině nám příběh sice navodí dobrou francouzskou atmosféru plnou vína a krásných lokací, ale zase na druhou stranu by to chtělo více té romantiky, protože třeba samotná Marion Cotillard se tu objeví jenom na chvíli. To se sice spraví v druhé polovině, kde už to konečně připomíná romantickou komedii než jenom drama o makléři, ale bohužel to nevynahradí tu první polovinu. Vidět Russella Crowea v romantické komedii je taky příjemná změna, ale hlavně se k té Marion hodí. Jinak fajn hudba, inteligentní humor a naprosto pohodový film. 7,5/10

Jsem tak na hraně, kdybych mohl, dal bych tři a půl hvězdičky. Dá se říct, že se jedná o milostné drama, které je obzvláštněné o tenis. Já mám tenis rád, takže pro mě to byla dobrá strategie. Ale stejně pro ostatní lidi, které tenis nebaví nebo nezajímá, tak pořád na film koukat můžou, protože tenis je zde pouhou zajímavostí, která není tím hlavním. Tím pádem nemusíte znát pravidla ani historii. Film je spíš o vztahovém trojúhelníku, kde hlavně figuruje Zendaya v roli Tashi, což je bývalá tenisová juniorská šampiónka. Ve filmu sledujeme tento trojúhelník od samotného začátku, kde Mike Faist a Josh O'Connor ještě spolu hráli čtyřhru a seznámili se právě se Zendayou, až po manželství Mikea a Zendayi. Mezitím sledujeme, jak tihle tři kolem sebe různě krouží, sledujeme jejich chemii a napětí. A právě to je to hlavní v tomto filmu a myslím, že režisérovi Guadagninovi se to povedlo perfektně. Vybral herce, kteří mezi sebe hezky pasují a náramně se k sobě sedí. Bohužel žádné z postav se nedostaneme tolik pod kůži, abychom ji zcela porozuměli, ale na druhou stranu si dokážeme utvořit určitý obraz. Dost výrazný je tu soundtrack, který mě opravdu překvapil a nečekal jsem ho. Například je tu pomalá scéna nebo jeden záběr a k tomu hraje dost rychlá elektronická hudba. To jsem ještě v životě neviděl, ale nevadilo mi to. Velkým lákadlem, která souvisí s předešlým bodem je kamera. A tu opravdu musím pochválit. Dokáže nádherně mapovat rychlé tenisové výměny, ale i zpomalené záběry na soustředěné výrazy tenistů, kde jediné co vidíme je tekoucí pot a nervozita. Celý film je nelineárně vyprávěn, takže se tu často střídá minulost se současností. Někdo se v tom může ztratit nebo říkat, že je to až moc předvídatelné, ale pro mě to bylo naopak dobré. Samozřejmě film má i pár mínusů. Zpomalené záběry jsou fajn a dost často působí krásně, ale když to vidíte už po padesáté, tak vás to kolikrát spíše otravuje než že by vás to potěšilo. Luca Guadagnino nám zkrátka naservíroval perfektně zahraný příběh plný dynamiky, který ale bohužel k ostatním sportovním dramatům má trochu daleko. Trochu vyšperkovat a bude to perfektní. 6,5/10

Po dlouhé době fakt dobré životopisné drama, které mě naprosto ohromilo. A to hlavně výkony dvou hlavních herců - Robina Williamse a Roberta De Nira. Právě u De Nira jsem zvyklý spíš na role mafiánského bosse, ale je vidět, že umí zahrát naprosto cokoliv. Roli nemocného člověka zahrál jako jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl. Příběh je prostě neuvěřitelný a hlavně podle skutečné události, takže filmu nemůžu moc vytknout. Do toho kamera od českého Miroslava Ondříčka a skvělá režie Penny Marshallové. Jeden z nejlepších životopisných filmů z nemocničního prostředí. 9,5/10

Docela na začátku poklidný film, kde sledujeme maraton, ale později se film změní k relativně tvrdému krimi thrilleru, který člověka ohromí a mrazí po zádech. Zvlášť se mi líbily záběry na konci, které jsou tak autentické, že si člověk může představit, jaká to byla hrůza a co to pro ty dané lidi znamenalo nebo jaké to pro ně má následky. Myslím, že Peter Berg film vystihl dostatečně dobře na to, aby se divák do toho vžil, takže to beru jako úspěch. 7,5/10

Další film od Rona Howarda, který stojí za vidění. Ron Howard je pro mě expertem na životopisné filmy a tento je toho rozhodně příkladem. Spojením historie (hospodářské krize) a boxu neudělal špatně, spíš naopak. Russell Crowe je v jeho skoro nejlepší roli, do toho soundtrack od Thomase Newmana. Sice na 5* by to chtělo nějaký ten moment, který mě absolutně nadchne, jako tomu bylo například u Rivalů, ale i tak rozhodně 8,5/10

Béčkovější akčňák, který mi přijde, že je blíž k filmům jako Kick-Ass než k superhrdinům. Michel Gondry prostě natočil film zejména pro fanoušky a pro ty, které to pobaví. Seth Rogen tu hraje rádoby superhrdinu, který by ale bez svého pomocníka automechanika Jaye Chou byl za chvíli mrtvý. Padouchem je tu Christoph Waltz, kterého se nikdo nebojí, přitom ale používá dvojitou pistoli. Nejlepším na tomhle filmu jsou rozhodně ale akční scény. Ty vždycky překvapí a jsou zábavné. Občas se tu mihnou taky nějaké ty vtipy, ale u nich si radši zacpávám uši. Celkově se jedná spíš o film na odreagování a s filmy jako Kick-Ass se asi úplně nemůže srovnávat. 6/10